Hobit: Neočekávaná cesta

„Svět není v tvých knihách a mapách. Svět je venku.“ Hodnocení prodloužené verze (kinoverzi jsem neviděl). Ačkoli je prezentován jako dobrodružné fantasy kráčející ve šlépějích Pána prstenů, pro mne byl Hobit v prvé řadě příběhem proměny poutníka fikčními světy (neboli nerda), který teskní hlavně za svými knihami, ve skutečného hrdinu. Je to zejména Bilbova nezpůsobilost pro epické dobrodružství, která oživuje a také popostrkuje vyprávění (kulinářské tipy obrům, vysmeknutí se z gobliního zajetí). Zapomenutým kapesníkem počíná nejen postupná ztráta veškerého komfortu, ale také hrdinova proměna z toho, kdo neustále hledá silnějšího vůdce, který by ho vedl, v samostatně jednající figuru. Věřím, že toto směřování k samostatnosti bude v dalších dílech pokračovat. Dlouhý úvod v Hobitíně není důležitý jen kvůli nastínění cíle mise a představení trpaslíků. Zobrazení pohodlíčka, v němž provincionálně smýšlející „no adventure“ půlčík žije, zároveň slouží jako kontrastní podloží pro situace, v nichž se protagonista posléze octne. Stesk za opuštěným domovem je motivem prohlubovaným napříč celým filmem nejen skrze Bilba, ale také trpaslíky, kteří po svém exodu žijí ve vyhnanství. Hobit i trpaslíci zároveň opakovaně překonávají své fyziognomické předurčení, když musí zas a znovu čelit nepřátelům mnohem větším než jsou oni sami. Pozvolného zvyšování rizik, s nimiž jsou postavy konfrontovány, probíhá za paralelního upozorňování na budoucí hrozby, což Hobita ve výsledku mění v jeden velký příslib událostí, které teprve přijdou. Odkládání neředěné spektakulárnosti není na škodu, neboť prezentované dobrodružství před námi roste společně s Bilbem. Ten se ve světě reálného ohrožení teprve rozkoukává, takže má dost času na hádanky se schizofrenním pazgřivcem, a stejně jako divákovi mu musí být mnohé vysvětleno. Explikativní pasáže mění hlavní linii vyprávění ve zřídlo pro mnoho bočních příběhových toků, které ovšem nezdržují ani neruší, neboť se sbíhají zpět k výchozímu zdroji a dávají najevo, že jejich význam bude plně doceněn v některém z pokračování. Nad potřeby vyprávění překynula pouze délka některých akčních scén, prozrazujících, že Jackson je v nitru podobný hračička se slabostí pro bizarní monstra jako del Toro. Syrový vizuál akčních scén navíc moc neladí s lyričtější krajinomalbou. S ohledem na množství scenáristů a literárních i jiných zdrojů, z nichž čerpali, je výsledek stále obdivuhodně kompaktní a už dlouho jsem si nevychutnal takhle žánrově čisté, v dobrém slova smyslu starosvětské dobrodružství. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Bluntman, Lavran, Arbiter, Phobia, Tirion, mcb, L_O_U_S, Kellerman, TERRORDROME, Gattolino (13.12.2013)

Na Hobita jsem si vyčkal ďůlek, pak mi unikl v kině a já si musel počkat na chvíli, až se objeví u mě doma na DVD. Sledoval jsem každé video z natáčení, co si Peter Jackson připravil a nechal mě navnadit snad nejvíc, jak to jenom tvůrce filmu může udělat. Vstup do světa Středozemě je pro mě pokaždé nezapomenutelný zážitek a stejně tak jsem čekal i od tohoto filmu. Trošku jsem se ale celou tu dobu bál jedné věci. Nedokázal jsem za boha pochopit, proč bude mít ta tenounká knížečka tři tříhodinové filmy. Tak nějak jsem se bál průseru a tak nějak jsem přemýšlel, jestli to udělá alespoň tou formou, že když už to natáhne, tak každá scéna bude mít ve filmu smysl a mě prostě bude bavit v tom světě být a společně to všechno s Bilbem prožít. Jasný, on do toho natáhl víc příběhů než jenom ten o Bilbovi, ale stejně to dopadlo přesně tak, jak jsem se bál. Plno scén naprosto zbytečných, začátek jsem měl problém vysloveně skousnout. Trvalo to hrozně dlouho, přišlo mi, jak kdyby se v půlce filmu nedělo skoro nic a až pak začala ta obrovská cesta za záchranou trpasličího světa. To by ale tak nějak mohl být ten jediný problém. Zbytek je naprostá klasika. Krásný příběh, skvělé postavy, zaplaťpánbůh stejní herci, někdy i příjemné překvapení po deseti letech vidět ty samé herce no a k tomu úžasná atmosféra krásného, tajuplného, ale mnohdy i nehostinného světa a samozřejmě skvělá hudba, která by od Howarda Shoreho nemohla ani být jiná. Ve výsledku jsem s filmem takřka maximálně spokojený, ale být to kratší o neuvěřitelně se táhnoucí začátek, dal bych pět hvězd. Takhle to s plným počtem nebude, bohužel. (06.06.2013)

"Nastavený čas" ve Středozemi, jinak o tomhle filmu nedokážu uvažovat. Prequel k něčemu, co prequel nepotřebuje, film, který těžko hledá tempo, film, který nedokáže setřást přízrak až příliš snaživé nápodoby Prstenové trilogie, film, jehož postavy navzdory bezmála třem hodinám působí na konci jako Bilbo, Gandalf, Thorin a buclatá banda blekotajících vousačů v závěsu (nejsem si navíc celkem jistý, zda se vydařil krok s pasováním Thorina na pozici Aragorna). Jackson mi od Návratu krále přijde ztracený v pastelech vyvanuté imaginace - po třetím slunce západu / východu nepochybuju o tom, že co bylo v případě původní trilogie "krásné a epické", je tady spíš samoúčelné a kýčovité (to platí i pro ubíjející průlety, které nás mají utvrdit, "že už je to zase tady a je to velký jako skřetí lalok"). Přesto nejsem nijak závratně zklamaný. Dílem proto, že jsem nečekal nic jiného. Dílem proto, že Tolkienově předloze mocné zahuštění "přídavkovými" liniemi zvlášť neublížilo, i když nejlepší momenty jsou pro mě stejně totožné s těmi knižními (hádanky ve tmě, Píseň Durinova lidu). V něčem je to zrcadlový odraz Společenstva (třeba kompozice: historický "bitevní" úvod // expozice v Kraji // diplomatická mezihra v Roklince // akční šlamastyka v hlubinách, ale těch souvislostí je tu víc), v něčem je to jeho opak (zatímco Společenstvo krátilo a dynamizovalo, Hobit spíš natahuje a retarduje retrospektivami a vysvětlivkami). Nemůžu se zbavit dojmu, že původní trilogie vypadala díky menšímu podílu digitálních doplňků o poznání "filmověji" a díky tomu fungovala i jako"dobré epické divadlo". Hobit mi tenhle pocit nedopřál ani při velebných promluvách v Roklince. Ne, rozhodně nejsem otrávený, ale pokud jsem napjatě čekal, zda mělo rozdělení filmu na tři části valný smysl, nemám po dnešku o nic větší důvod říci ANO. Hodnocení platí 3D verzi s dabingem a vznáší se "kousíček" nad třemi hvězdami. Ale jen kousíček. Edit: ani originální verze mě nepřesvědčila. Pro mě ten film mezi poetickým úvodem a akčním finále obsahuje strašnou spoustu dramaticky inscenované hlušiny, která mě ani na moment nevtáhla do hloubky tak jako libovolná (vystřižená) scéna Společenstva. Šíři to má, tak jsem zvědavý, zda to všechny ty dialogické retardace a naznačené linie později zúročí. (11.12.2012)

S Hobitem to je jako s počasím. Když je horko, lidé nadávají, že je horko. Když je zima, lidé naopak nadávají, že je zima. U ´Pána prstenů´ diváctvo mrmlalo, že Jackson mnohé vypustil a upravil si ho k obrazu svému, u ´Hobita´ se nadává zas v opačném gardu – že je adaptace příliš doslovná a důsledná v citaci Tolkienovy knihy. Lidé prostě nevědí co chtějí, nikomu se nezavděčíš a já se tomuto stádovitému myšlení směju. Takže….připadal vám Jacksonův ´King Kong´ přeplácaný, ale stejně jste ho měli rádi, protože jste obdivovali perfektní filmařské řemeslo a imaginaci tvůrců? Nebo jinak – zůstala ve vás aspoň malinká duše dítěte, které si rádo hraje a rádo žasne? Pak si ´Hobita´ zaručeně oblíbíte. Je to jako přijít na dlouho vyhlíženou párty mezi staré známe a cítit se s nimi v pohodě. A navíc vás Jackson zahltí tolika audiovizuálními vjemy, že si budete připadat jak při konzumaci tuzemáku z likérky Drak. Nudu a negativismus nechte kverulantům a Spáčilový s její obšlehnutou kompilací zahraničních recenzí. A vy ostatní – šup lembas do hlavy a vzhůru do kina! Jackson pořád umí a duch Středozemě stále žije! (14.12.2012)

Na kinoverzi HOBITA: NEOČEKÁVANÉ CESTY panují rozporuplné názory, od opatrné chvály přes obhajobu adaptačního přístupu až téměř k úplné spokojenosti. A prodloužená, o skoro čtvrt hodinu delší verze "téměř" z uvedeného hodnocení smazává. "Přídavky" výrazně pomáhají tomu, že každý ze šesti větších bloků vyprávění je rytmicky vyvážený, i když je celek v podstatě sledem nápaditých a vzhledem k zacílení na celé rodiny i podvratných atrakcí. V delším sestřihu je každou čtvrthodinu do vyprávění uvedena důležitá postava, díky čemuž je udržována divákova pozornost, flashbacky jsou rovnoměrně rozmístěny a komické i muzikálové vložky plní svou retardační funkci s ohledem na to, aby byl každý zlom precizně načasován. I přes zřetězení série atrakcí tak jde o soudržné dílo, které je svou organizací vyprávění důmyslnější, než se může jevit. Postupně se proměňuje počet protagonistů, od jednoho ke skupině, která je ale v předposledním aktu rozdělena (jeden - Bilbo, skupina - trpaslíci), aby se ve vyvrcholení mohli sjednotit. A vedle toho se od vydání se na cestu pracuje s Bilbem a Thorinem jako dvěma hrdiny (jeden tohoto statusu nabude, druhý ho již má a místy je relativizován), jejichž vývoj je v paralelním vztahu. Přitom se celou dobu jedná o vzpomínku, která obsahuje flashbackové pasáže a narativní odbočky naznačující, že tato dobrodružná fantasy by se mohla stát pěkně temnou. ŠMAKOVA DRAČÍ POUŠŤ nebude žádná pohádka, kterou oproti Tolkienově knize není ani filmový HOBIT. Více (o přidaných a prodloužených scénách a Blu-ray vydání) ZDE. (11.12.2013)