Příběh služebnice

Upraveno v září 2021. Film Příběh služebnice je vlastně melodramem v extrémně patriarchálních podmínkách života. Volker Schlöndorff vychází ze stejnojmenného románu kanadské spisovatelky Margaret Atwood z roku 1985, ale jeho záměr se ne zcela vydařil. Výsledek působí spíše jako klaustrofobické melodrama, než hříčka o starozákonní militantní totalitě. Z románové předlohy i z filmu je cítit ženský vzdor k mužskému pohlaví, což sice pudově přijímám se skřípěním zubů, ale s ohledem na moderní dějiny člověka je pochopitelný. Margaret Atwood otevřeně naráží a též doráží na patriarchální řád běhu světa z podhledu vlastních zkušeností, ale využívá i dobové reálie Spokojených států, západního vyspělého světa, východních totalit a muslimského fundamentalismu. Zvláště ostře to schytávají politické a náboženské atributy doby ze Spokojených států, byť inspirace je čerpána z vícero míst. Filmová adaptace zůstala na půli cesty, úchvatné je barevné rozložení i choreografie obrazu z náchylností a fantomů, ale satira politické hrozby prohrává s romantickou operou melodramatické potřeby lásky. Hrdinkou příběhu je Kate, neboli Offred (průměrná Natasha Richardson), žena, kteráž v zákeřných ohybech osudu pragmaticky přijímá úlohu otrokyně, aby přesto nepřestala doufat v záchranu a lásku. Hlavní mužskou postavou je velitel (příjemný Robert Duvall), jeden z nejmocnějších mužů ve státě Gilead v patriarchálně teokratickém totalitním uspořádání moci. A každá moc má privilegované postavení. Důležitou postavou příběhu je Serena Joy (zajímavá Faye Dunaway), velitelova manželka v jistém sebezapření a v žárlivé obezřetnosti z běhu životních pravidel a zákonů. K významnějším postavám patří také velitelův osobní řidič a jeho pravá ruka Nick (průměrný Aidan Quinn) a kamarádka Kate, rebelující a zlomená systémem Moira (zajímavá Elizabeth McGovern). Z dalších rolí: příkladná vychovatelka služebnic "teta" Lydia (Victoria Tennant), služebnice a členka odboje Ofglen (Blanche Baker), psychicky labilní služebnice Janine, neboli Ofwarren (Traci Lind), nebo služebnice světící kněz (J. Michael Hunter). Film Příběh služebnice má sic své drobné kvality, ale i ty vlastně poslouží ku prospěchu a zdaru romantického melodramu za extrémních politických podmínek. Nepovedená to masturbace, která započala jako příslib nevšední orgie s konkubínou. (02.04.2011)

Tenhle filmový kousek si zaslouží srovnání s mnohem slavnějším pozdějším filmem Potomci lidí. Tahle výborná sci-fi měla slabší literární předlohu, ale Cuarón dokázal z materiálu vyždímat maximum a natočil barvitou fresku z postkatastrofického světa, která měla obrovskou atmosféru, styl a napětí. Příběh služebnice je adaptací románu vynikající kanadské autorky Atwoodové a tenhle román patří k jejím nejlepším pracím. Kdyby se Schlöndorfovi povedlo přenést myšlenku a zasadit ji do napínavého dobrodružného příběhu, byl by to skvělý biják. Jenže Schlöndorf to pojal příliš akademicky, málo okořenil, takže vznikla nemastná neslaná podívaná. Za ledascos může nejpíš rozpočet, ale režisérova vina je nesporná. Natasha Richardson není špatná, ale dovedl bych si představit i charismatičtější herečku v hlavní roli. Velmi dobré jsou ve vedlejší úloze naopak Elizabeth McGovern a Faye Dunaway. Schlöndorf natočil evropský film, který v podmínkách amerického trhu ani nemohl dobře zabodovat a tak nějak vyšuměl. Celkový dojem: 70 %. (18.06.2006)

Dovedení starozákonního příběhu o Jákobovi a služebnicích (otrokyních) jeho ženy Ráchel, která dlouho nemohla mít děti, do absurdity. V tom příběhu dá Ráchel Jákobovi své dvě otrokyně, aby porodily "na její kolena", tedy jejich úkol končil tím, že odrodily a dítě odevzdaly své paní. V dávných dobách to na Východě zřejmě byla běžná praxe a v té době to asi i zapadalo do pojetí rodiny, plodnosti a podobných záležitostí. Nicméně věřím tomu, že v Americe by za okolností ukázaných ve filmu něco takového bylo možné i dnes nebo v blízké budoucnosti. Ono tam totiž k podobným věcem díky zacházení s Biblí jako s neomylnou knihou platnou ve všech detailech i pro dnešní západní společnost, už dochází. Vynikající námět, který by si zasloužil lepší zpracování, ale i tak hodnotím dost vysoko. (10.02.2013)

Určitě si přečtu předlohu a je možné, že bych ztvárnění nepřijala, kdyby to bylo obráceně. Mně toto ztvárnění ale celkem sedlo a totalitní režim, krutý ve své kýčovité podobě, rozhodně strach a hnus vyvolal. Odporný byl rituál oplodnění - fuj fuj fuj... Nebo veřejná poprava typu: " Vítáme Vás, ve tři hodiny se koná ženská poprava a ve čtyři vás zveme na popravu mužů, příjemnou zábavu" tak to také byla chuťovka. Neznámá tvář hlavní hrdinky byla určitě dobrý tah a mně její krása i herectví vyhovovaly. Jednu hvězdičku ubírám za jistou nepravděpodobnost vyústění příběhu, ale je to přecejen fikce. Jsem zvědavá, jestli tenhle komentář budu přepisovat po přečtení ... (25.10.2012)

Vývoj pojmu svobody, ktrerý se historicky váže ke "svobodě od něčeho" (třeba od otrokářství nebo od pánů), ke "svobodě k něčemu" (seberealizaci nebo nebo k autentickému činu) až ke "svobodě k ničemu" - a to jsme doma tady, v obecně neurčité totalitě, i když bližší určení není zas tak obtížné. Jde ze o církevní stát (neplést s křesťanským), o nějž církev usiluje po celou dobu svého vývoje. Často se jí to skoro podařilo, mnohdy chybělo jen málo. Pozn.: Kdyby pod filmem nebyl podepsán Volker Schlöndorff, ke kterému mám stále důvěru, asi bych jej vypustil. Nicméně režie je nemastná neslaná, příliš explicitní; nalinkovaná, omalovánková notová osnova s předkreslenými notami. (21.05.2018)