Cesta

Výborná post-apokalyptická dráma, podľa novely ktorá získala Pulitzerovu cenu. Pohltil ma neskutočne vydarený temný vizuál; šedé a tmavé filtre tu odviedli svoju prácu dokonale a tak je prostredie spracované excelentne. Pomalé tempo nejasného príbehu pretne zopár napínavých scén a zvyšok filmu predstavuje jednoducho cestu otca a syna, s ich občasnými flashbackmi na "minulý" život. Atmosféra filmu je výborná, depresívna a v niektorých scénkach parádne zhustne. Sem-tam sa zabrnká na citovú strunu, ale žiadne veľké odhalenia či dejové zvraty sa nekonajú, ani to však nie je potrebné. Neviem či je to natočené presne podľa novely, keďže som ju nečítal, ale moc sa mi nepáčil úplný záver filmu; odkedy to za Vigga Mortensena "preberá" Guy Pearce - to mi prišlo už trochu silené, so zbytočným happy výhľadom, ktorý sa mi tam nejak nehodil. Ináč ale super, a to som sa bál, že pri tom budem driemať:-) (16.10.2010)

„Snažil jsem se vypadat jako každej jinej cestující zabiják. Ale srdce mi bušilo. A když jde o syna, pokládám si jedinou otázku. Dokážeš to, až nadejde čas?“ Svět, ve kterém otec předává synovi rady ohledně toho, jak se má správně zabít…Cesta je více než pochmurným postapokalyptickým obrazem světa po ehm, nějaké katastrofě (po jaké? Těžko říct, z těch pár flashbacků se moc nedozvíte). Na filmu se mi líbila atmosféra, ta mě hodně bavila (pošmourno, zamračeno, zlověstné zvuky v pozadí, všude spálená země bez života). Podstatně horší to ale bylo s protagonisty. Pokud k otci chováte jen malé sympatie a syn vám naopak silně leze na nervy (chápu nepříjemné srovnávání se s nutným předčasným vyspěním a převzetím plné zodpovědnosti za svůj život, ale když on byl tak strašně „na-přes-držku“), není zrovna jednoduché se do snímku plně ponořit. A konec (zjevně udělaný pro mainstreamové zámořské rodiny) film zrovna také nevytrhne. Takže stejně jako v případě Země bez zákona odměním Hillcoata jen lepším průměrem. (27.10.2019)

Soumrak lidstva aneb takhle to jednou s námi dopadne. Kdo si myslel, že na natočení kvalitního filmu jedna vystřelená kulka a putující otec se synem nestačí, tak se škaredě pletl. Cesta má tak silnou atmosféru, že by se dala krájet sekáčkem na maso. Trojice Hillcoat - Mortensen - Cave vyždímala z daného tématu absolutní maximum, což se odráží hlavně na depresivním pocitu při sledování. Nejvíce mne ale na celém snímku uchvátil jeho obraz. Po celou dobu totiž nenarazíte na jakékoliv pastelové barvy, pokud zrovna hlavní hrdina v krátkých záblescích nevzpomíná na pestré časy se svou láskou. Moře vypadá jako Londýnská stoka, zvěř se stala součástí historie, celkový look okolní krajiny je pouhá směs odstínů černé a bíle, takže i taková duha působí jako dar od Boha. Beznaděj a zoufalství na každém kroku. Konečně dílo pojednávající o konci světa, které má srdce a duši. (02.02.2010)

,,CESTA, TO JSOU UPRCHLÍCI TÁHNOUCÍ VOZÍKY A OZBROJENÉ GANGY HLEDAJÍCÍ BENZÍN A JÍDLO“....... /// Každej to zná (nikdo neprožil). Vím. Třeba Max. Jenže tady nejde o zábavnou akci. Jde o život, o syna, o otázku, jestli to nakonec dokáže. A všechno je tak NÁDHERNĚ DEPRESIVNÍ! Líbí se mi vytvořenej svět (některý obrazy bych si klidně flákl na zeď a v depresi bych do nich třískal hlavou), ve kterým je málo těch dobrých (nemyslím Šluknovskej výběžek). MY PŘEŽIJEME! Dobře je, když najdeš brouka a víš, že nesníš člověka. Neustálej boj o kejhák – to nemám ani ve válečným filmu. A navíc...všechno je tak NÁDHERNĚ DEPRESIVNÍ, takže tomu hudba Nicka Cavea sedne jako ,,nočník na prdel“. Chcete si zkurvit náladu? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knížku od Cormaca McCartyho ,,The Road“ číst nebudu. 2.) Brouzdám po městě s vozejkem od ,,kafláče“. 3.) Utekl jsem řezníkovi z udírny (možná to nebyl řezník, ale udírnu poznám!). 4.) Potřebuju si zopakovat pravidla přežití. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (05.09.2011)

Tolik mi po shlédnutí filmu chyběly barvy, že jsem musel jít ven na slunce a pokochat se krásou přírody. Tón všech barev z filmu zmizel a vy už od počátku jste v depresích stejně jako hlavní hrdinové McCarthyho knihy Cesta. Skvěle adaptováno a vy nemáte téměř co vytknout. Trošku mě mrzelo, že se víc nehrálo s napětím. Zatímco u knihy se mi zastavovalo srdce na několika řádcích stránky, ve filmu to napětí uteče velice rychle a jste už v další kapitole dlouhé cesty. A já jdu ven se zase kochat barvama. (27.02.2010)