Cesta

Smutný krásny film. Pomaly a citlivo rozprávaný príbeh putovania dvoch bezbranných postáv po svete bez ľudskosti. Po svete, v ktorom som ich nechcel nechať samotné a chcel som ich chrániť. Skvelý Mortensen, fenomenálny Duvall, jedna pekelne mrazivá scéna a jeden pekný, všadeprítomný klavírový motív. Zatiaľ druhý prírastok (po Shutter Island) do mojej tohtoročnej top 10. (03.05.2010)

V mezích možností citlivá a adekvátní adaptace novely Cormaca McCarthyho. Pravdou je, že to, co v předloze odkazovalo kamsi do nepostižitelných výšin "božství", "soucitu" a "humanity" se ve filmu logicky drží bláta a prachu. Ale podle mého to o moc lépe a syrověji natočit nešlo – pouze větší sevřenost by nepochybně nezaškodila. (24.04.2010)

Cesta sa nedá označiť za sklamanie, jej zhliadnutie ma však bohužial nedokázalo uspokojiť. Hillcoat pritom nezlyháva v apokalyptickej atmosfére, ktorá je aj napriek slabšej výprave výborná, dokonca ani vo vedení hercov. Film ako celok postráda cieľ a od začiatku do konca je len kolážou viac či menej pôsobivých, no ľahko zamieňateľných scén s nevyužitými vedľajšími postavami a naviac je tu paradoxne práve postava Charlize Theron. Vzhľadom k údajnej vernosti knihe sú niektoré výčitky možno zbytočné, lenže zatiaľ čo predloha môže disponovať silnými výrazovými prostriedkami, vo filmovej verzii ich nahrádza len slušná no ničím výnimočná réžia. Výsledkom je tak film, ktorý dieru do sveta aj navzdory istým ambíciám nespraví. (15.01.2010)

Hillcoat rozhodně neprohrál, vlastně si ani nedovedu představit, zda-li by šlo McCarthyho knihu zadaptovat věrněji. Ale podobně jako Coeny i tady jej sráží k zemi otrocký přepis, který pro filmové médium některé pasáže zjednodušil, jiné vyškrtnul, ale nepřidal nic svého. Oceňuji strohou práci s obrazem, který netlačí diváka do oblíbených post-apokalyptických depresí, ale spíše brnká na pochmurně smutné struny, podobně jako Nick Cave. Každopádně jsem rád za to, že Hillcoat měl dostatečné koule, aby to natočil právě takhle. Na druhou stranu pachuť zbytečnosti tomu odpárat nelze, alespoň v mém případě. Sedm palců z deseti nahoru, do kina asi zajdu. Krvavého poledníku se bojím. (24.01.2010)

Asi jsem zdeformovaná povoláním, ale chyběl mi dramatický oblouk, šťáva, čatní, zkrátka aby se tam něco dělo. Schéma "bacha lidožrouti, radši utečem - štěká pes, radši utečem - krade zloděj, radši utečem" mě nedokázalo plně upoutat, nebo spíš jaksi donutit, abych si tu depku opravdu užívala. Taky ačkoliv se Viggo snažil, pořád jsem se nemohla zbavit dojmu, že sleduju stárnoucího Aragorna, jak si na hrudi hřeje mládnoucího Froda, to je asi taky deformace. Nepochopila jsem smysl flashbacků, respektive přišly mi takzvaně úplně zbytečné a taky mi chybělo víc lidí, třeba Pearce vypadal opravdu zajímavě, tak proč tam nebyl nějak solidněji využit? Asi mi prostě opravdu vadilo, že tam byli po celou dobu převážně sami a o nikom dalším nevíme nic jiného než to, že mu smrdí nohy a má špinavé zuby, což možná může být velmi chválihodné z hlediska dokumentarizace a realističnosti, ale já chci od filmu víc. (09.01.2011)