Střepy v hlavě

Divný film s ešte divnejšou dejovou líniou. Darmo sa režisér snaží o budovanie atmosféry, z riedkej vody polievku neuvaríš pokiaľ ti chýbajú potrebné ingrediencie. Neskutočne prázdny dej v ktorom sa za celú stopáž udeje minimum zaujímavého. Zvyšok je nehorázne naťahovanie scén a záberov v ktorých sa hlavná aktérka čvachce vo vani a pozoruje kvapkajúcu vodu zo stropu či sa neustále pozerá na seba do zrkadla. A keď už príde nejaká tá napínavá scéna, tak spoľahlivo uzemní vaše mozgové bunky a nezmôžete sa na nič iné ako wtf. Záverečná pointa je síce efektne podaná a vcelku dobre nakrútená, no priveľmi zložitá a nejasná tak ako celý film. 50% (27.03.2009)

Slastně pomalý mysteriózní softhorror s klidnou a pečlivou kamerou, pohledným vizuálem, působivou zvukovou stopou a krásnou Lenou Headey, které to s krvavým očičkem slušelo ještě víc než obvykle. Takže forma bez jediného kazu. Lehoulince lynchovský příběh mě taky hodně zaujal, je to přesně ten druh introvertních surreálních(*) příběhů, které mám tolik rád. A jako bonus jsem si rozšířil své znalosti psychických poruch o Capgrasův syndrom, což je fakt hodně zajímavá záležitost. Takže mi nezbývá než pětit, velepříjemný a meditativní filmový zážitek. Škoda jen, že s tak krátkou stopáží, vždyť zápletka nabízí spoustu dalších možností pro rozšíření scénáře. Jediná moje výtka patří (výborné) scéně s dvojnicí v koupelnovém zrcadle, která je bezostyšně obšlehnutá z Below (2002), nebo o rok mladšího korejského Geoul sokeuro / Mirrors. (*Já bych nejradši napsal 'surreálných', ale údajně je to správně takhle.) (14.05.2015)

Soustředěná režie Seana Ellise je v současných žánrových vodách k nezaplacení příjemnou změnou, ne-li přímo zářnou výjimkou, značící mj. komplexní režijní způsobilost. Zvolna budovaná atmosféra skrze rozvážný rytmus a uvážlivou práci s audiovizuálem, bez zaváhání či obvyklých žánrových přečinů a se smyslem pro detail i pro náležitě efektivní provedení takových (v žánru dlouho neiniciovaných, zaprášených) artefaktů typu „opakovaný flashback, rozkrývající zásadní dílek v dosud zastřeném účelu hrdiny“ (viz. Harmonika v Tenkrát na Západě). O to více zamrzí, že scénář neiniciativně staví na již provětrané šabloně, jejímž prohlédnutím film víceméně vyloží všechny karty (nemluvě o závěrečné, rovněž nepůvodní odbočce, po které vyvstávají otázky i tam, kde jich nebylo třeba). 7/10 (03.01.2010)

Přesný důkaz totálně podhodnoceného filmu a subjektivního hodnocení. Když tak vidím některé hodnocení, jen nechápavě kroutím hlavou.Jedinou výtku bych snad měl k faktu, že Leně je filmu 28 let, což očividně bilo do očí i mě se svými těžkotonážnými brýlemi. Jinak je to velmi povedený film, nebo spíše horor. A ne, jen tak ledajaký. Napětí je velmi pozvolné, všudypřítomné, zlověstné ticho, to jen krůček, po krůčku směřuje k velmi povedenému a dost neočekávanému konci, který to celé už jen vyšprekoval. Ještě, že nemám doma tolik zrcadel. To jsem opravdu moc rád! (01.08.2014)

Po prvom pozretí som bol sklamaný a rozčarovaný. Aj samotné sledovanie snímky pre mňa bolo vyčerpávajúce a z mnohých scén som bol nasr...dený. Proste ma to nebavilo a udelil som len 2*. Nasledujúce roky som ale Črepy v hlave nedokázal dostať z hlavy. Mali v sebe niečo, čo ma zaujalo. Len som nevedel, čo presne to je. Prečítal som si rôzne recenzie a teórie, potom som si film pozrel ešte raz... a s každou ďalšou minútou som bol nadšenejší! Prvé pozretie je skutočne čudné, ale ak filmu dáte ešte jednu šancu, budete scenár vnímať z úplne iného uhla a poriadne si túto mrazivú hororovú jazdu užijete. Súhlasím s tými, že príbeh je veľmi jednoduchý a zrozumiteľný, ale dodávam, že až po druhom pozretí. Riadne znepokojivé a nepríjemné. Fakt si to pozrite ešte raz a potom pri repríze pochopíte, o aký nechutný psychohoror sa v skutočnosti jedná (a prečo sú niektoré zdanlivo obyčajné scény mrazivejšie, než typické krvavé hororové scény). (15.01.2017)