Na opuštěném místě

// Zdrcující anti-romantický film s vynikajícím Humphrey Bogartem. V podstatě se jedná o ten nejčernější možný scénář vztahu mezi spisovatelem a jeho osudovou ženou, takže tu nechybí násilí, paranoia, ani gradující napětí (nebo už spíš vypětí?) až do samotného konce, protože pochyby o nevinně hlavního hrdiny se derou ven s každou další minutou. Na Valentýna jako dělané. 10/10 "Why can't he be like other people?" "Like other people - would you have liked him?" (14.02.2020)

Jsem na filmové vlně a píšu hned, tedy Humphrey Bogart dával toho vychýleného scenáristu v kvalitě A+, šel z něj sice občas strach, ale mně se líbil i tak, Gloria Grahame byla okouzlující a její hra očí a úsměvu byla dokonalá. Jiskření mezi nimi, zejména při seznámení a v začátku vztahu, bylo úchvatné, rozkošné, sexy. Vražda šatnářky, vyšetřování zločinu, rostoucí nedůvěra... a za zdařilý závěr hodnotím do plných. (22.08.2019)

Na tomhle filmu je zajímavá hlavně ta konvence filmu noir obrácená naruby. Namísto femme fatale (a Gloria Graham by se na to tak hodila!) nastupuje homme fatale. Bogart ve své nejvyšinutější roli. Hlášky jsou výživné, ale přesto si odnáším dojem, jako by se ve filmu nic nedělo. Závěr byl očekávaný celou dobu a žádný twist, který by to zvedl z průměru, nepřišel. Filmařina je to docela slušná, scénář má slušnou porci suchých hlášek, Bogart působí trochu utahaně a Grahamová je okouzlující. Lepší průměr. (23.09.2013)

„Mám zásadu nikdy nechodit ven se zákazníky“…. Nechtěl jsem vás vzít ven, ale domů. Ke mně domů…“ Žádnej jinej herec na světě (snad možná O. Nový :o) nepronášel tyto apod. repliky s takovou samozřejmostí jako Humphrey, kdy člověk nemá pocit, že dotyčný odříkává text, ale hraje sám (za) sebe. Takovýhle chlapi se už nerodí! (poslední takový se narodil začátkem června památného to roku 1979, btw moje rodné číslo začíná 790602, to pouze pro pořádek). Slečny prominou?, ale současní nagelovaní frajírci „hrající si na něco jako herce“ nesahají Bogartovi ani po kotníky, (všechna čest těm pár vyjímkám), přičemž by si s nima suše (a grácií sobě vlastní) dotyčný vytřel prdel. Humphrey tentokráte v poněkud odlišnější (záporn(ější), vícevrstvé) roli a pro mě osobně jedné z jeho nejpůsobivějších, kde mohl bezezbytku nechat propuknout jeho neomezené herecké kvality. V případě těchto snímků je konečný úspěch (či neúspěch) vždy (vyjma atmosféry) závislý na scénáři (resp. dialozích) a pověstné chemii ústředního dua. Že tohle bude ten první případ, musí být každému jasné již po prvních pár minutách a definitivně JASNO je při scéně na policejní stanici. Být rovnocenným partnerem (partnerkou) Humphreymu se (po)dařilo pouze hrstce vyvolených. Gloria Grahame mezi ně neochvějně patří! Co koliv dalšího (na adresu tohoto snímku) nemá cenu psát. To již naprosto zevrubně, výstižně a zcela trefně napsal uživ. DaViD´82. Možná bych snad dodal… AMEN s dovětkem, že takovéto snímky se již (bohužel) netočí a točit nebudou. Zaplaťpámbu za „archiv“, neboť je (mou) nesmírnou radostí zjišťovat (resp. utvrzovat se) ve faktu, že tyhle typy snímků mám s každou další projekcí a přibývajícím věkem raději. P.s. pokud KONEC, tak v takovémto podání, kdykoliv, kdekoliv….. 90% (21.10.2011)

Z úcty k Humphreymu a k některým skvělým dialogům. Ale jinak tomu chybí zcela časová soudružnost, nevíme, kolik dní uplynulo, který je den či noc, vyprávění se pohybuje podivnými skoky. Charaktery postav jsou značně neukotvené a celá zápletka, jestli je Dix vrah, nebo ne, podaná tak strašně nešťastně a prvoplánově, až by člověk brečel. Do toho neschopná policie, které vlastně pomůže náhoda. Dalo se to rozehrát daleko víc a na víc způsobů, ale takhle je z toho selanka, která po půl hodině je vyplněna mnoha vatoidními scénami. Chybí napětí, skutečné emoce, cokoliv, co by z filmu udělalo něco trochu zajímavějšího ke koukání a kde by divák mohl více přemýšlet o vztazích postav a zápletkách. (06.10.2013)