RocknRolla

Guy Ritchie po několika chybných krocích doklopýtal k řece propletené gangsterky...a jak vidno, tehdy ještě trvající manželství se na něm docela podepsalo, protože k formě nastolené svými dvěma velkodíly se jen lehce přiblížil, přesně podle hesla "do třetice všeho zlého". Máme tu sice opět podle potřeby sympatické či nesympatické herce (já vím, včetně úžasného Karla Rodena coby ruského mafióza zamilovaného do relativně nevyzáble a sexy vypadající Thandie Newton, who is a bitch, believe it or not), máme i cosi jako příběh, který se taky tak nějak uzavře, ale jeho jednotlivé větve tentokrát nějak ne a ne uplést kolem diváka tu správnou vrš, která by mu zabránila v odplutí za chutnější potravou. Možná je to mou osobní lhostejností k Gerardu Butlerovi a s postupem děje rostoucí nenávistí k tomu idiotovi co hraje "mladého roknrolu" (nebo jak té trosce říkat), ale tyhle moje dva osobní problémy nevysvětlují naprostou nezapamatovatelnost řady ne úplně hlavních postav a to, že mi konec nepřišel ani trochu překvapivý. To už se tak stává, když se skoro dvě hodiny hledá krysa a titulní "RoknRoula" a "vono nic", protože se všichni tentokrát jenom tváří drsně bez jakýchkoliv dalších emocí. Samotný lahůdkový classy mobster Mark Strong to zachránit nemůže. Přinejlepším 50% s tím, že už se s tímhle filmem nikdy dobrovolně nesetkám. (26.10.2010)

ROCKNROLLU považuji za zatím nejlepší film Guye Ritchie, protože styl slouží vyprávění a nikoliv naopak, jako tomu bylo v jeho předchozích gangsterských opusech SBAL PRACHY A VYPADNI a PODFU(C)K. Zároveň si myslím, že je až příliš chytrá pro cílovou diváckou skupinu, která bude z filmu rozčarovaná, protože nedostala velkou porci hlášek podávaných výraznými postavami (od malých zlodějíčků k velkým bossům - všichni jsou na stejné úrovni a nikdo z filmu netrčí jako cigán Brad Pitt) a střídaných akčními scénami (ty se až na jednu výjimku odehrávají mimo obraz). Lidem, kteří něco takového filmu vyčítají, se dá jedině vzkázat, aby dospěli, protože tentokrát dostali pravou RocknRollu a nikoliv nějakou pozérskou nápodobu. ROCKNROLLU si tak nejlépe mohou užít ti, kteří na filmu oceňují to, jak je vyprávěn - a zde je nejvíc fascinující právě to, jak se střídají jednotlivé pohledy, jak se pracuje s figurou nespolehlivého vypravěče a nikoliv to, jak se distribuují informace ve vyprávění. Je to neuvěřitelný náser, ke kterému se česká distribuce zachovala tak jako Ritchie k divákovi, co se týče onoho obrazu - pověstného McGuffina - ve vyprávění: nebyl nám ukázán. 9/10 (25.01.2009)

Ehm, takže. O čom to vlastne bolo? Aha, no tu je ten jediný, a pre mňa dosť zásadný problém. Nemám rád, keď sa film hrá na niečo viac, než čim v skutočnosti je. (síce úprimne, tak by som asi nemal čo mať rád...) Skrátka, výborný Butler a pár slučných UK movimaking noviniek nie je ničím viac, než bója v mori priemeru... (10.09.2009)

První půlka se celkem táhne a vytváří dojem, jako by se Ritchie při návratu do starých kolejí malinko rozkoukával. Což jen potvrzuje zbytek, jenž výrazným nástupem "malého Johnnyho" konečně dostane pořádný šmrnc a vytahuje RocknRollu přesně tam, kde jsem ji chtěl mít od začátku - na vrchol. Ritchie navíc ustoupí i od příliš vážné hry, na níž se sice hezky kouká, ale není zase tolik zábavná a začne si hrát jako kluk na pískovišti, jemuž dal hodný strýček na hraní novou soupravu kyblíčků a lopatiček. Surreálnou honičkou vás napumpuje, vizuálními hrátkami zfetuje a závěrečnou pointou přímo odrovná. Nejlepší Butlerův film so far, brilantní Wilkinson a uhrančivý Strong. Ale především... Tenhle GUY to v sobě pořád má. 7/10 (31.01.2009)

Wilkinson hraje mafiána, který nechce nosit nálepku mafián. Chce vzbuzovat respekt. Z nějakého důvodu (který je mi záhadou) si vypůjčí obraz od Karla Rodena, jenže někdo mu ho zcicí a začíná běh na dlouhou trať. Gerard Butler pak ukáže zadek a aby toho nebylo málo tak blá blá blá blá blá blá!___ Eh? RocknRolla představuje vrchol gangsta-anglických filmů. Je nabušená skvělým humorem, který je doprovázen režijním stylem, jenž nenudí a ke konci možná i malilinko poučí. "Já tomu ale nerozumím", hlásí se o slovo Mahalik a v očích má výraz zděšení. "Mě kupříkladu film při počátečních krocích bavil, možná i překvapil svou zručnou kamerou, ovšem ta "collovost" začne po několika desítkách minut šíleně nudit. To že Ritchieho opustila Madonna mě nijak nerozbuší srdce a neřeknu si: Hmm, tak když má chlapec takovou smůlu, přilepím RocknRolle hvězdu navíc, ať si užije. Navíc řešit homosexuální tématiku v gangsterském filmu je jako dát do filmu Barbie Thumbelina punkové umělce s hroty v ksichtě." pokračuje ve svém vypravování. "Zřejmě nejsi hoden pro tyto filmy, mladý jinochu!" zní tklivá odpověď z řad diváků, pro které byla Ritchieho Rolla zážitkem. "Asi ano, ale jak proti tomu bojovat?" - "Začni fetovat, staň se RocknRollou, ukradni obraz Wistlerovo matky a pak spáchej sebevraždu skokem z nafukovacího balónu!". "Výborně a pak Guyovo filmy pochopím?" - "Ano, dostane se ti hlubokého procitnutí, které je skvostné!"__ Pokud nad výše uvedeným textem kroutíte hlavou ohledně imbecility komentátora, tady máte v kostce to, co chtěl říct: RocknRolla je nuda a hotovo dvacet! (01.05.2009)