Bouřlivá dvacátá léta

Dojmy z filmu zráža na kolená fakt, že momentálne sledujem tento seriál, ktorý zobrazuje prakticky identické obdobie, gangsterské pletky počas prohibície a vzostup a pád samozvaných pánov mesta. Na tú dobu mohlo ísť o podobne prevratný masterpiece, akým je v súčasnosti spomínaný seriál, dnes už to neni tak úderné a hodnoverné, divácky pútavé tak ostávajú už len herecké výkony, slušná atmosféra a celkom svižné tempo. Príbeh už spadá do kategórie naivných, dialógy tiež neohromia a záver ma tiež neknokautoval. 60%. (30.03.2015)

Kvalitní před-noirová gangsterka co zabírá nejen velkou část života pár postav, ale také zajímavý úsek amerických dějin - Volstead Act po první světové a zločinecký efekt prohibice až po příchod hospodářské krize a nástup FD. Roosevelta. Řada osudů v té době mohla být přesně tímhle stylem divoká. Klidně bych se obešel i bez milostných melodramat, ale chápu, muselo to být :) (19.02.2024)

Pokúšal som sa zistiť, čím sa tento film odlišuje od iných žánrovo príbuzných filmov. A domnievam sa, že iba rokom nakrútenia. Inak je to ako cez kopirák o vzostupe a páde, akurát tu je pozadím prohibícia a nie drogy. Filmu nie je veľa čo vyčítať. Ale ani chváliť. Prekvapil ma James Cagney, pretože ten sa podľa mňa do svojej úlohy vôbec nehodil. Premeniť ho s Bogartom, to by som už neváhal ani so štyrmi hviezdičkami. (09.09.2018)

James Cagney a Humphrey Bogart uprostred neslávnej éry prohibície. Bogart je ešte pred Casablancou, takže tu nie je hlavnou hviezdou, ale svojej úlohy hajzlíka bez škrupule sa zhostil výborne. Šéfom je James Cagney, vypočítavý, namyslený, ale nejde cez mŕtvoly a ako gangster z tej doby je veľmi uveriteľný. Celé to má ako režisér pevne v rukách Raoul Walsh (napr. aj White Heat z Cagneyim z roku 1949). V podstate je to hraný dokument o histórii prohibície, žánrovo patriaci ešte do éry gangsterských filmov tridsiatych rokov, ale príbehová nepredvídateľnosť a skvelá kamera už ohlasuje nastupujúci noir. (27.08.2023)

Dynamické, osudové (u milostné linie jsem se nemohl zbavit pocitu již známého, než mi došlo, nakolik připomíná tu z Artušovského mýtu), snad jen místy vzhledem ke zbytku děje neadekvátně naivní a tu a tam herecky nekonzistentní (Priscilla Lane je příliš často teatrální, Bogart v závěru jakbysmet). Přesto i přes svůj věk nebývale funkční - za což může především dvojice Cagney - Bogart (ten se znovuobjeví v pravý čas, kdy už filmu hrozí polevení na tempu). (29.04.2013)