V síti CIA

Válka studená je válka studená. Mám takovou teorii. Někdo ze scénáristů si oblíbil Mailerova Ducha děvky a podíval se na Kauzu CIA i na Třináct dní. Poté zalezl na dlouho do archivu a vylezl s materiálem, který bylo záhodno přetavit v celuloidový drahokam. Jenže kdosi řekl stop, to je málo pro diváky. A tak vzniklo tohle. Skutečnost je samozřejmě zcela jiná, jelikož jde o (údajně) velmi věrný přepis románu Roberta Littella. Budu-li však ignorovat skutečnost a povedu si i nadále svou, jak mě naučila tato minisérie, tak je to vše stejně pouze o tom jak své dezinformace prezentujete. Pokud dostatečně přesvědčivě, tak je děvka jedna prodejná (aka pravda) na vaší straně. A právě tvůrci mě svými "pravdami" nepřesvědčili. Selhávají totiž v detailech a rozpadá se jim pro ně celek. Všichni Rusové se i v Moskvě vybavují angličtinou. Akorát s nechvalně proslulým hollywoodským (čti směšným) přízvukem navrch (a to i v době nejtvrdšího stalinismu na veřejných místech). Nejinak jsou na tom Kubánci na Kubě atd. Což o to, to je to nejmenší. Ale, že je vše řešeno až příliš efektně a filmově (v negativním slova smyslu), to už na pováženou je. S výše zmíněným Mailerovým životním dílem to srovnávat nebudu, přeci jen takřka tisícistránkový dvojdílný román versus čtyř a půl hodinová televizní produkce, to by nebylo tak úplně fér (i když se to srovnání přímo nabízí). Ovšem s Kauzou CIA to s čistým svědomím porovnám. A vychází mi z toho De Nirův počin ve všech ohledech jako přesvědčivý vítěz. Stihne sdělit to samé v rámci poloviční stopáže a mnohem méně podbízivě. Company je kalkul s velmi proměnlivou kvalitou, který umí svého diváka napnout, místy strhnout a hereckými výkony nadchnout. Pravda, zdaleka ne všemi. Takový Chris O´Donnell sice již není tím tragicky antisympatickým floutkem jako kdysi, ale stále mu do statusu herce něco chybí. Konkrétně charisma a byť i jen špetka talentu. Vzhledem k faktu, že by měl na svých bedrech odtáhnout nějakých dvěstědvaasedmdesát minut je jeho obsazení zarážející volbou. Navíc mu scénář přihrává tak čistě běloskvoucí postavu "ríl emerikn boje" až to bolí. Přesto si dovolím tvrdit, že s tímhle námětem a obsazením se dalo vystoupat o stupeň výše na žebříčku kvality. Nebo možná dokonce i o dva. Co to melu... Nikoli dalo, ale přímo mělo. Stačilo se rozhodnout zda se držet reálné linky "jak to mohlo být" nebo té klasicky atraktivní bez ambicí. Ovšem oboje dohromady v této podobě, bohužel, nefunguje. (05.06.2008)

Berlín, Moskva, CIA, KGB, ale také MOSSAD, studená válka a spousta špionů..... Myslím, že tato minisérie by mohla jednou dětem objasnit pojem ,,studená válka". Klidně místo učebnice dějepisu. PŘÍBĚH: ***** každý díl je zaměřený na jinou část dějin, vše na sebe plynule navazuje. Ti jenž alespoň část těch časů zažili, jistě budou spokojeni./ HUMOR: NE - doby, kdy v Berlíně bylo 7000 špionů ochotných cálovat za informace, nebo invaze v Zátoce sviní mnoho veselých okamžiků nenabízí./ AKCE: *** zde se nejvíce projevila negativa televizní produkce. Ale v dramatu potěší i to málo, třeba Maďarsko 1956 nebo již zmíněná Kuba./ NAPĚTÍ: ***** ta doba mne nenechávala v klidu tehdy a nemám důvod být ,,klidný" ani při této rekapitulaci..... Takže: život plný tajemství, podvodů, nebezpečí, v mistrném příběhu plném intrik, kde ani vy nakonec nebudete věřit nikomu. Nemáte chuť to vyzkoušet? (05.02.2008)

Tak vydařenou minisérii jsem snad ještě neviděl. Klidně může konkurovat Bratrstvu neohrožených, i když, přeci jen je to trochu něco jiného. Studená válka tak studená, že jsem to cítil po celém těle. Velice se mi líbil Michael Keaton. Takový charakter se tu ještě v jeho podání neobjevil. Naprosto perfektní je vývoj celého filmu. Nejdříve rychlá orientace ve světě "Nemůžeš věřit nikomu", poté adrenalinové akce v Maďarsku a na Kubě a nakonec excelentní a nervydrásající závěr ve stylu "Hon na zrádce vlasti". Kvůli takovým filmům stojí zato žít =) (21.12.2007)

(Zá)važné téma pojaté se zarážející naivitou a neúctou k historickým faktům (vrcholně pitomá je druhá epizoda, které se doporučuji zcela vyhnout). Škoda, že se nám tvůrci nesnaží namluvit, že CIA měla prsty také v Pražském jaru. Nechtěné legrace by bylo ještě víc. I když je tahle historie prohřešků americké zpravodajské služby vyztužena solidní výpravou, (až příliš) přehledně odvyprávěná a s přehledem zahraná (s výjimkou stále stejně bezvýrazného O'Donnella), polopatické podsouvání, jak to hoši američtí s exportem svobody do cizích krajin mysleli dobře, nedává The Company takřka žádnou šanci obstát vedle dospělejších špionážních thrillerů a dramat. Téměř dokonalou antitezi z poslední doby představuje Jeden musí z kola ven, film inteligentní, dlouhý, nepřehledný a vůbec zábavný nikoli tím, jak nám všechno předžvýká, dvakrát zopakuje a navrch podmaluje patetickou hudbou, ale naopak svou uživatelskou nevstřícností, nutící k mnohem aktivnějšímu zapojení do populární špiónské hry „najdi krtka“. 60% (01.08.2012)

Ze začátku hrůza, už tak dlouhou stopáž a nevábnou production value dále umrtvují neuvěřitelně pitomé milostné linie jak z předválečných filmů Oldřicha Nového, první díl držel nad vodou jen Alfred Molina a fantastický Michael Keaton. Druhý díl už je ale vynikající, Maďarsko a hlavně Bay of Pigs mají koule a Michael Keaton se rozehrává do životní majstrole. Třetí díl korunuje tuto minisérii jako zlatý hřeb, v postavách Keatonovy Matky, Jevgenije, Starika či sovětských dvojitých agentů se dokonale odráží stáří a marnost konce jedné neuvěřitelné éry moderní historie. The Company rozhodně stojí za shlédnutí, navzdory převážně nudnému začátku, tupým milostným zápletkám nebo dřevěnému O'Donnellovi. 80% (09.08.2008)