Nanga Parbat

Nečakajte veľkolepé himalájske dobrodružstvo. Nanga Parbat má bližšie k filmom Wernera Herzoga, než k nemeckému konkurentovi Nordwand, ktorý strhne a rozplače masy divákov. Vilsmajer nejde cestou epického rozprávania, príbeh podáva skratkovito. Ani k postavám sa bohvieako nepriblíži. Výstup na horu, na ktorý som sa tešil najviac, je odbytý za dvadsať minút a ani pri ňom nemáte pocit, že ste s postavami na osemtisícovke. Film pôsobí dosť štúdiovo, chýba mu interakcia hercov (resp. kaskadérov) so skutočným Nanga Parbatom. Niet dôvodu nemyslieť si, že to celé bolo nakrútené v Alpách. V tomto bola americká K2 výpravnejšia, „himalájskejšia“. Na druhú stranu sa tu vezieme na skutočnom príbehu (ktorého filmovania sa účastnil sám Messner), takže sa nemusíte báť prehnaného hrdinstva, patetizmu či slzopudných scén. Snímka spomaľuje, naberá dych a osudovosť až v poslednej tretine, ktorá líčí zostup z hory. Vtedy sa schyľuje k o nej tragédii, ktorá poznamenala život kráľa horalov. Až tu dostáva hlbší rozmer, osobitosť a silnú atmosféru, v čom jej výrazne pomáha Santaolallova hudba. (04.04.2011)

Už len z popisu je jasné, že ide o psychicky narušených jedincov: Navzdory špatné předpovědi počasí se Reinhold (Florian Stetter) rozhodl lézt sám na vrchol. Čo máme na tom obdivovať, že tam vyliezol navzdory zlému počasiu alebo že kvôli jeho sebeckému rozhodnutiu mu zomrel brat? Ale dnes v období palachiády je normálne glorifikovať psychopatov. (20.01.2019)

Co to jako mělo být? Kulisy na první pohled zřetelné, prostředí nedůvěryhodné, příběh stejně tak, atmosféra nijaká, herci nemastní, neslaní. Jiné filmy o horolezcích byly teda o dost víc záživnější než tahle nápodoba biografie pana Messnera. Jeho bratra mi bylo líto, ale pokud to bylo tak, jak film ukazoval, mohl si za to sám. V takových horách je na prvním místě chladná hlava (ha, ha) a pořádný, předem promyšlený plán výstupu a sestupu. V tom jsem byl za jedno s Herr Herrligkofferem. (07.03.2012)

Jméno Reinhold Messner minimálně jednou za život slyšelo určitě dost lidí. Jeho životní příběh ale většina dozajisté nezná (sem patřím i já), takže jsem osobně ocenil tento životopisný snímek od našich západních sousedů. Líbilo se mi, že se tvůrce nesnažil tlačit moc na pilu na poli emocí, takže z toho vznikl místy až dokumentaristicky laděný snímek házející na diváka nepřeberné množství informací a historických faktů. Když tohle překousnete (třeba takový Everest daleko více fušoval do emocí), tak vás čeká poctivé drama. Záběry na zasněžené kopce a vrcholy okolí hory Nanga Parbat mají něco do sebe. Té samotné tragédie, tedy ztráty vlastního bratra, se dočkáte ke konci filmu. Takže suma sumárum...Fajn film na doplnění znalostí, ale na vyšší hodnocení mi chyběla přítomnost nějakých pamětihodných scén, přišlo mi to trochu více sterilní než bych si ideálně představoval (asi to souvisí s tím režisérským stylem, jak jsem o tom psal). 6,5/10 (26.08.2021)

Nemecka Kinematografia je podla mna velmi nevyvazena svojou tvorbou. Na jednej strane vznikaju kvality od Dennisa Gansela /Die Welle/, Herzoga, popripade aj Hanekeho, Leni Riefenstahl /zname filmy z 30. rokov/ alebo Til Schweigera. No a samozrejme teraz aj tento pan reziser Joseph Vilsmaier natocil vyborny film. Na druhej strane ale mam obrovsky problem s "tvorbou" Uwe Bolla. No nic, reziser Vilsmaier pripravil divakom vybornu, mystifikacnu, plne strhujucu filmovu jazdu o horolezeckej vysokohorskej ture na Nanga Parbat v Pakistane. Film ma vyraznu dejovu liniu, ktora okamzite strhne divaka, a nebude nudit ani chvilu. Kvalitny dojem z filmu dokresluju vyborne dialogy, kvalitna rezia a krasna himalajska priroda. DVD by som si nekupil, ale v telke to bola strhujuca mystifikacna podivana. 90 % (01.04.2014)