Čekání na zázrak

Poslední film Patricka Swayzeho a já ho nepoznal hanba mi. Musím říct, že tyhle lidský protínačky nemám moc rád a na film jsem se díval proto, že sjíždím filmografii Eddieho Edmayneho, jinak bych s nezájmem prošel kolem. Silný příběhy v podobných filmech mě vždycky přijdou udělaný právě proto, aby se ty lidi a jejich osudy různě protli.Samozřejmě má to v sobě velký emoce, ale já se nedokážu odprostit od toho, že podobných filmů je dost a tudíž je to prostě na efekt. Herecky nemám výhrad včetně tance u tyče v podání Jess. (05.08.2018)

Po ceněných mozaikách lidských osudů Alejandra Gonzálese Inarritu (Amores Perros, 21 gramů, Babel) a P.T. Andersona (Boogie Nights, Magnolia), zdá se, by si každý chtěl natočit podobný film. On ovšem koncept vyprávění o tragických životech, které se v závěru osudově protnou, až nezdravě nabádá k vykonstruovanosti. Paulu Haggisovi to se snímkem Crash ještě vyšlo, avšak film To, co dýchám Jeihoa Lee byl pro svou prvoplánovost už jen otravným blábolem. Powder Blue spadá právě do kategorie těchto filmů, avšak opusům pánů Andersona a Inarritua se ani na moment nevyrovná. Největší problém filmu tkví v tom, že při tvoření jednotlivých příběhů se evidentně až moc tlačilo na pilu, následkem čehož jsou jednotlivé osudy méně uvěřitelné, což jim zákonitě ubírá na působivosti. Jedním příkladem za všechny budiž linie mladé dívky, která má smrtelně nemocného syna, kvůli finančním problémům musí pracovat jako striptérka, není si schopná najít trvalejší vztah a otec, o kterém si myslí, že je mrtvý, byl zrovna propuštěn z vězení. Upřímně, takové drama by položilo i Annu Frankovou a z celého filmu je cítit, jak se tvůrci horoucně snaží diváka emocionálně umlátit neustálým přívalem dílčích dramat, přičemž ani jedno z nich není prezentováno dostatečně uspokojivě. Kvantita bez ohledu na dílčí kvality, to je, oč tu běží. Ještě že se jednotlivých rolí chopili talentovaní herci v čele s neprávem přehlíženým Rayem Liottou, klasicky výborným Forestem Whitakerem a nadějným Eddiem Redmaynem. Dokonce i ta Jessica Biel se zde snad poprvé projevila jakožto vyzrálá herečka a tím opravdu nenarážím jen na tu pověstnou scénu, kdy odhalí své přednosti (ta scéna ale na rozdíl od zbytku ale ještě nestačila vyšumět). Veškeré dobré úmysly jsou ale dokonale pohřbeny v samotném závěru, kdy se celé vyprávění nesmyslně odkloní do spiritualistické roviny. Snaha o dojemnou poetičnost se pak ošklivě zvrhne v povrchní citové vydírání, které je pro mě osobně už za hranicí snesitelného kýče. (14.07.2010)

Tohle já prostě můžu. Drama, které ve Vás vyvolává silné emoce, ať už jakéhokoliv druhu... Netřeba vyjmenovávat jména hlavních aktérů, všichni tu předvedli mimořádný výkon a díky nim jsem tomuhle příběhu uvěřil. Velký podíl na mém hodnocení má samozřejmě podmanivá hudba, provázející celý snímek... Za mě 90%. (22.05.2009)

Takové komornější, nízkorozpočtové, s velkými hvězdami. Nakonec přece jen happy ending, přestože nese s sebou velké neštěstí. Mně se to opravdu líbilo. Akorát tempo je trochu pomalé na můj vkus. I když už tady něco podobného bylo, pár originálních věcí se najde. Obdivuju Jessicu za její kreace u tyče. To stálo asi hodně potu a dřiny. Jak jsem už řekl, nezávislost snímku na Vás dýchá z každého záběru, i když tam hrajou takoví herci, jako je Ray nebo Forest. Už nevím, co bych dodal. (01.12.2009)

Multipříběhová pozitivně laděná skládačka, která potěší, když má člověk splín a potřebuje povzbudit. Forest Whitaker podává standardně výborný výkon, procítěný, chvílemi i emocionálně velmi vypjatý. Podobně tak i ostatní herci. Štěkne si tu například i Kris Kristofferson a Patrick Swayze je v roli oplzlého šéfa nočního klubu k nepoznání. Přestože tento snímek nepřináší do filmového umění nic nového a žánrově se drží svého, je se rozhodně na co dívat a s koncem se nám dostane i očekávané katarze. 78% hvězdiček (28.06.2009)