Čekání na zázrak

Film o Vietnamcoch v USA- sranda ze v popredi je hlave tzv . muslimska integrace, kriminalita, zakony atd atd atd ...... a Vietnamske realie nie su popisovane takmer vobec- ani v mainstreae ani v alternative. Pricom Ho Ci Minh nebol dobrak, ktory sa usmieva - brutalita zltej rasy je povestna. Tuto aspon sledujeme Vietnamcov v US meste Los Angeles - miesi sa to tam, ludske osudy sa pretinaju navzajom -- oplati sa mat to . 66 % (25.08.2019)

Pěkný film, který se mi velmi líbil, byť z krapet přeslazeného závěru jsem byl mírně otrávený. Pokud jde o obsazení, Jessica Biel mě zas tak nebere (byť scéna s jejím tanečkem u tyče za doprovodu úžasné skladby Werewolf od Cat Power je pravděpodobně vrcholem celého snímku), Eddie Redmayne mi je vyloženě protivný, a zbytek ansámblu hraje "pouze" velmi dobrý standard, z něhož vyčnívá jen výkon Patricka Swayzeho, který je zde ve své poslední roli naprosto famózní. Nikdy bych nevěřil, že to někdy napíšu, a jeho úmrtí před 5 lety mě tehdy vcelku nechalo chladným, ale toho chlapíka je vážně škoda - byl to dost možná mnohem lepší herec, než jsem si kdy stačil uvědomit. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že POWDER BLUE představuje typ filmu, kterých jsem v poslední době už viděl mraky - mám na mysli všechny ty mozaikovitě vystavěné příběhy o lůzrech a vyděděncích společnosti, kde se v jedné scéně šuká, v další umírá, aby v tom byl pěkně působivý kontrast, všichni mají posraný život, mizernou práci a nad hlavou Damoklův meč hrozící smrti či chudoby - ale pořád to nic nemění na tom, že když je takový film dobře natočený, rozhodně stojí za vidění. Snad si lze jen postesknout, že je tam vše tak vážné, že už nezbude žádné místečko ani pro špetku humoru, který by tu tíseň a všudypřítomnou vážnost trochu odlehčil, ale nechť - na tomto poli filmů je humor nahrazen nadměrným výskytem nepravděpodobných momentů, které hraničí se zázrakem, a nezbývá asi, než se s tím smířit. Protože něco takového, jako většina děje tohoto filmu, by se v "realitě" nikdy stát nemohlo, přiznejme si to. (08.03.2014)

Do chvíle, než začne sněžit, se jedná o vizuálně velmi povedený mozaikový film. S pádem první vločky padá i úroveň filmu, v momentě, kdy je taťka zasypán hromadou sněhu a z rukou mu padá fotografie, mně spadla čelist a já v němém úžasu sledovala, jak hluboko je najednou možné klesnout. Z deprese do patosu za necelé dvě hodiny, to je celkem šrumec. Bohužel si ten závěr ani při nejlepší vůli nedokážu odmyslet, nad některé přepjaté scény bych se i povznesla (druhé setkání s transsexuálem je jednou z nejhloupějších sekvencí vůbec, některé její scény by se neztratily v dobré parodii), ale patos nad umělými vločkami neskousnu. (18.08.2021)

Mám rád príbehy, ale s dynamickým spádom. Toto ako začalo, tak i skončilo. Koniec nepriniesol žiadne šokujúce rozriešenia. Príbehy sa nekonečne vliekli a prišlo mi, že každý jednotlivý akoby našiel zaľúbenie sám v sebe, a tak sa chcel predviesť divákovi, pričom jeho ' playlist ' už dávno vypršal. Nie, toto nie je dráma za päť. Ale muzika sa podarila! (15.05.2009)

Přibrzdit nebo uspíšit ten pád? Komu by se chtělo kráčet sešlapaným osudem, po černých nitkách...Světlo života se míhá před očima. Polapila nás zrádná existenční zář - ten masožravý květ, který vyčnívá. Jsme otisky pouhopouhé iluze v době temna, v davu "lepší společnosti" opuštěné, marné, zbytečné...Mžitky modré, červené, nebe se proměnilo, odvrátilo svou tvář. Vychrstni na nás poctivé slzy noční oblohy. Noc - ta dáma v černém oblékla svůj tmavý háv, odevzdej jí do dlaní svůj "ubrečený" šat. Stůněme beznadějí, toneme v zoufalství, v citovém prohloubení. Sami osamělí po krajích levného vyproštění...Takový je život. Tak může vaše tělo i duši mást, pohltit, rozdrtit. Přikryj tu utýranou nahotu bytí, zachraň zuboženou krásu v objetí. Střádej si své čtyřlístky pro štěstí na později, získej oporu v lásce k tomu, kdo chce být po tvém boku. S nadějí vyplň pozadí vlastní identity. Nech ji volně plynout a zrcadlit. Věř v lepší časy, mohou tě obklopit. (02.08.2015)