Čekání na zázrak

Přibrzdit nebo uspíšit ten pád? Komu by se chtělo kráčet sešlapaným osudem, po černých nitkách...Světlo života se míhá před očima. Polapila nás zrádná existenční zář - ten masožravý květ, který vyčnívá. Jsme otisky pouhopouhé iluze v době temna, v davu "lepší společnosti" opuštěné, marné, zbytečné...Mžitky modré, červené, nebe se proměnilo, odvrátilo svou tvář. Vychrstni na nás poctivé slzy noční oblohy. Noc - ta dáma v černém oblékla svůj tmavý háv, odevzdej jí do dlaní svůj "ubrečený" šat. Stůněme beznadějí, toneme v zoufalství, v citovém prohloubení. Sami osamělí po krajích levného vyproštění...Takový je život. Tak může vaše tělo i duši mást, pohltit, rozdrtit. Přikryj tu utýranou nahotu bytí, zachraň zuboženou krásu v objetí. Střádej si své čtyřlístky pro štěstí na později, získej oporu v lásce k tomu, kdo chce být po tvém boku. S nadějí vyplň pozadí vlastní identity. Nech ji volně plynout a zrcadlit. Věř v lepší časy, mohou tě obklopit. (02.08.2015)

Po ceněných mozaikách lidských osudů Alejandra Gonzálese Inarritu (Amores Perros, 21 gramů, Babel) a P.T. Andersona (Boogie Nights, Magnolia), zdá se, by si každý chtěl natočit podobný film. On ovšem koncept vyprávění o tragických životech, které se v závěru osudově protnou, až nezdravě nabádá k vykonstruovanosti. Paulu Haggisovi to se snímkem Crash ještě vyšlo, avšak film To, co dýchám Jeihoa Lee byl pro svou prvoplánovost už jen otravným blábolem. Powder Blue spadá právě do kategorie těchto filmů, avšak opusům pánů Andersona a Inarritua se ani na moment nevyrovná. Největší problém filmu tkví v tom, že při tvoření jednotlivých příběhů se evidentně až moc tlačilo na pilu, následkem čehož jsou jednotlivé osudy méně uvěřitelné, což jim zákonitě ubírá na působivosti. Jedním příkladem za všechny budiž linie mladé dívky, která má smrtelně nemocného syna, kvůli finančním problémům musí pracovat jako striptérka, není si schopná najít trvalejší vztah a otec, o kterém si myslí, že je mrtvý, byl zrovna propuštěn z vězení. Upřímně, takové drama by položilo i Annu Frankovou a z celého filmu je cítit, jak se tvůrci horoucně snaží diváka emocionálně umlátit neustálým přívalem dílčích dramat, přičemž ani jedno z nich není prezentováno dostatečně uspokojivě. Kvantita bez ohledu na dílčí kvality, to je, oč tu běží. Ještě že se jednotlivých rolí chopili talentovaní herci v čele s neprávem přehlíženým Rayem Liottou, klasicky výborným Forestem Whitakerem a nadějným Eddiem Redmaynem. Dokonce i ta Jessica Biel se zde snad poprvé projevila jakožto vyzrálá herečka a tím opravdu nenarážím jen na tu pověstnou scénu, kdy odhalí své přednosti (ta scéna ale na rozdíl od zbytku ale ještě nestačila vyšumět). Veškeré dobré úmysly jsou ale dokonale pohřbeny v samotném závěru, kdy se celé vyprávění nesmyslně odkloní do spiritualistické roviny. Snaha o dojemnou poetičnost se pak ošklivě zvrhne v povrchní citové vydírání, které je pro mě osobně už za hranicí snesitelného kýče. (14.07.2010)

Vynikající drama, který mi svojí koncipovaností a atmosférou připomnělo Crash, opět různě se proplétající silný osudy ruzných osob a to vše zabalený opět ve skvělým podání a s dárečkem v podobě pro mě oscarovýho výkonu Foresta Whitakera (kolikátýho už?) a nečekaně skvělý Jessicy Biel, která tu vypadá správně ustaraně, utahaně, ale zároveň i nesmírně sexy, když tancuje u tyče. Nicméně to co mě tady nejvíc dostalo byl Patrick Swayze, nejenže jsem ho vůbec nepoznal, ale i za tu chvilku co tam byl, nechal zapomenout na všechny svoje sračko role, co v posledních letech měl. (15.05.2009)

Timothy Linh Bui ve svém Powder Blue rozehrál melancholickou a velmi smutnou hru několika životů, které se vzájemně prolínají. Všichni jsou svým způsobem zoufalci a všichni po něčem touží a snaží se něčeho dosáhnout. Lihn Bui snímek ohákl do líbivého melancholického hávu, který ještě přiživuje dokonalým soundtrackem. Potěšilo mě herecké obsazení (Whitaker,Redmayne a Biel) dokonce i Liotta dokázal, že umí hrát a je možná lepší než ve svých klasických akčních béčkách. Také Lisa Kudrow se u mě zbavila potrhlé Phoebe z mnou ne příliš oblíbených Přátel. Zároveň se mi podařilo vidět Patricka Swayzeho v jeho poslední roli - RIP. (24.11.2010)

Film o Vietnamcoch v USA- sranda ze v popredi je hlave tzv . muslimska integrace, kriminalita, zakony atd atd atd ...... a Vietnamske realie nie su popisovane takmer vobec- ani v mainstreae ani v alternative. Pricom Ho Ci Minh nebol dobrak, ktory sa usmieva - brutalita zltej rasy je povestna. Tuto aspon sledujeme Vietnamcov v US meste Los Angeles - miesi sa to tam, ludske osudy sa pretinaju navzajom -- oplati sa mat to . 66 % (25.08.2019)