Mamma Mia!

Mamma Mia! je v pravdě hodně velká hovadina, neskutečně ujetá, přeslazená až hanba (ke konci nebýt písniček tak už zcela nepoživatelná), kýčovitá až na půdu, ale na druhé straně neuvěřitelně chytlavá a veselá. Soundtrack od ABBY byl pro tenhle film obrovskou výhrou a já se chvílemi až divil, kolik jejich písniček vlastně znám, přestože si nepamatuju, že bych je někdy sám poslouchal (zřejmě mě jimi mamka, jejich velká fanynka, v dětství dost často a vydatně "krmila"). Druhou devízou tohoto snímku je Meryl Streep. Ostatní herci šli úplně mimo mě (překapivě bohužel i Colin Firth), ale tahle herečka mě opravdu fascinovala, kde jiní vidí skřepčení pomatené/sjeté stařeny, já vidím zatraceně vitální ženskou, která opravdu působí jak 40-cítka, hraje, tancuje a zpívá jako o život a já se nestačím divit. A jistě nezapomenu především na její podání The Winner Takes It All, což je teda taky paradox sám o sobě, na jedné straně famózní Meryl a na proti ní totální prkno v podobě Brosnana (to nepíšu proto, abych se zavděčil všeobecnému znechucení, on byl prostě k smíchu a já se zrovna u téhle písničky v žádném případě smát nechci). Jistě, bez výborného soundtracku by to ona sama neuhrála, ale takhle nemůžu jít pod 3*, za ni, hudbu a taky ten vtíravě pozitivní feeling z této prosluněné blbosti. (14.09.2012)

Nebýt tam ABBA, je to jen nesmyslná komedie s výbornou Meryl Streepovou a spoustou funny kostýmů. Jenže ona tam ABBA je, a jako cokoliv, co tahle -ární skupina vyprodukovala, je i tohle tak odporně chytlavé a nakažlivé, že i když to nemá o nic víc smyslu než bez té muziky, je vám to skoro úplně fuk. A pokud nejste já, je vám to fuk úplně. Já jsem prvních dvacet minut filmu tiše trpěl. Pištící a skákající a objímající se děvčata a po nich pištící a skákající a objímající se stařeny, to byla fakt hrůza, kterou nemohla ani omylem vyvážit malebnost řeckého ostrůvku, ba ani taková ta pubertální platonická láska na první pohled, která mě zachvátila při pohledu na Ashley-Anne Lilley. BTW Skotsko je nádherná země;) Ale ve chvíli, kdy tisícihlavé stádo...teda hejno...ééé, dav, začal do pochodu zpívat Dancing Queen, začalo mi všechno být (skoro) úplně jedno a jel jsem v tom stejně jako ostatní v sálu spolusedící a užíval si mimo jiné i děsné falešné zuby Colina Firtha;) Dojem mi trochu kazí fakt, že při Colinově královské hlášce "Ta kytara mě stála deset liber a tričko s Johnym Rottenem" jsem se smál jenom já, což je nepochybná známka kulturního úpadku naší společnosti:P A tak jako vůbec jsem se dost často bavil úplně jinými věcmi než zbytek populace. Ale dost o tomhle. Pojďme ke zpěvu Pierce Brosnana. Není to ani zdaleka taková hrůza jako je zhusta tvrzeno lidmi, kteří ho prostě nemají rádi:) Já osobně to vidím tak, že SOS nezpíval, ale spíš říkal - a to s tou správnou naléhavostí a zoufalostí, tak jako každý chlap, když se to prostě stane a něco mu nakope jeho city. Nebo taky když si uvědomí svoji chybu a zoufale se snaží ji napravit. Dobře no, tak ho prostě mám radši než Colina Firtha, a co jako?:) Závěrečné finále bylo poněkud přehnané, ale buzení nálady dovolenkové zábavy si to žádá, že ano. Ale zase nutno přiznat, že tomu slabšímu předchází naprosto famózní Merylino The Winner Takes It All a po tom slabším následuje pekelně ulítlé pěvecky-taneční dvojčíslo, se kterým se nelze vyrovnat jinak než smíchem. Takže co si z toho tedy vzít? Bylo to dobré, jsem rád, že jsem to viděl, některé kousky jsou nezapomenutelné, ale k dokonalosti to mělo hodně daleko. Dávám 70%. (31.08.2008)

Panenko skákavá! Levná fondánová ozdoba na vánoční stromeček, která sice upoutá blyštivým obalem, ale po rozbalení a nakousnutí zeje prázdnotou s odérem prošlé spotřební lhůty. Tuze špatné po technické stránce (ke všemu zarážející televizním lookem), tuze prázdné obsahově, tuze rigorózní v choreografickém ohledu, tuze herecky mátožné, tuze a otužile bezpohlavní. Očekávaná zklamání naštěstí mírní skutečnost, že oheň slavné hollywoodské muzikálové tradice udržují jiní. (autor tohoto komentáře je sice hudebně tolerantní, ale předpojatosti vůči rozjuchanému seskupení ABBA se před projekcí neoprostil) (19.11.2008)

Udupkaná srandička. Nejde o to, že scenár nie je najgeniálnejšou záležitosťou vo vesmíre. Ani o to, že Meryl Streep za svoj výkon nebola 83. raz nominovaná na Oscara. Ide o radosť. O radosť, ktorú herci z nakrúcania pociťovali (hoci Stellan Skarsgard neskôr priznal, že keď po poslednej klapke počul z rádia niečo od ABBY, napínalo ho na vracanie). O radosť, ktorú evidentne pociťoval režisér. Tá ani nie po piatich minútach musí ovládnuť aj diváka, ktorý je skôr na iný druh hudby. Rozkošný babinec a skvelá pánska charizma. A ideme spolu: Many, many, many... (08.02.2009)

Nádhera. Já i moje rodina jsme byli z tohoto filmového komediálního přepisu divadelního muzikálu úplně nadšení. Proto nechápu některá mizerná hodnocení. Amanda Seyfried v roli nevěsty i její matka Meryl Streep skvěle zpívaly a hrály jako o život, choreografie jednotlivých částí a výkon tanečníků byly výborné, písničky ABBY stále geniální a film měl obrovský šmrnc a dějový spád. Jedinou výhradu bych měl k (ne)zpěvu Pierce Brosnana, no ale bývalého agenta 007 do party tak úplně počítat nemůžeme:) Jeden z nejlepších muzikálů, co jsem viděl, konec konců - nominace na Zlatý Glóbus v kategorii komedie nebo muzikál hovoří jasně. Trailer: http://www.csfd.cz/film/233930-mamma-mia/videa/ (11.07.2010)