Pochyby

Nikdy nemám problém dať filmu, ktorý spochybňuje cirkev a jej v súčasnosti zkostnatelé pravidlá 5 hviezdičiek. Doubts sa zaoberá nie len cirkvou, ale aj morálnou dilemou, aké mám právo obviniť človeka na základe pochýb a nepriamych dôkazov, ak mu tým môžem zničiť povesť a kariéru. No a čo ak sa ukáže, že je nevinný? Vysporiadam sa s tým? Takže stačí potom taký film obsadiť kvalitnými hercami a máme vymaľované. (01.06.2012)

Losos pochybnosti. Tak tohle tedy určitě ne! Bohapustý výsměch diváctvu všech vyznání. Nechce se mi věřit, že tu neuvěřitelnou absurditu a prázdnotu vidí tak mizivé procento lidí. Já se musel po zatažení opony za závěrečným dialogem smát jako u vytržení. A nechtělo se mi přestat. (09.03.2009)

Zajímavý komorní film s mnoha skvělými hereckými výkony. Bohužel děj je dost zvláštním způsobem až moc realistický. Pokud čekáte nějaké drama s vypjatými okamžiky, tak budete možná zklamaní - hlavní hrdince se, dalo by se říct, podaří vše, co chce, a to na první pokus a bez sebemenších překážek. To nic nemění na skvělých hereckých výkonech a zajímavé atmosféře, která to drží pohromadě. Slabší čtyři hvězdy. (12.12.2009)

Po pekle zvanom Mamma Mia! som potreboval presne takýto liek. Meryl Streep je tu FANTASTICKÁ, ale ani typovo presne obsadený zvyšok nezostáva v jej tieni (Amy Adams je ako myška-mníška prekvapivo presvedčivá a Hoffmana som snáď ešte nevidel v úlohe, ktorá by mu viac sedela fyzicky i výrazom - on JE farár). Film ide proti očakávaniam. Čakáte vyhrotené oscarové tlačenie na pílu, no výborne napísaný scenár zostáva pekne pri zemi a vyhýba sa akémukoľvek démonizovaniu či vynášaniu jednoznačných súdov. Pripadalo mi to osviežujúco nehollywoodske. Navyše... momentálne nemôžem nemilovať film, v ktorom Meryl nespieva a neskáče po posteli. ;-) (04.04.2009)

Tak sáhl malý Donald otci Flynnovi na jeho dlouhé…nehty, nebo ne..? Pěkně divadelně a Deakinsovou precizní optikou nechat diváka na mučivých pochybách až do samého konce. Ne snad proto, abychom věděli, že pochyby mohou být stejně mocným a vytrvalým poutem jako jistota, ale proto, abychom poznali, že když už jednou na střeše rozříznete polštář naplněný peřím obvinění, vítr ho tak rozfouká, že jej už nikdy nesesbíráte a to je myslím i vzhledem k současné popularitě honů na všemožné čarodějnice velmi naléhavá myšlenka. Apropo, sice to není podstatou Shanleyho komorního dramatu, ale mám pocit, že k „poklesku“ došlo. Modus operandi s posunutím o obci dál a povýšením tomu napovídá.. (12.10.2018)