Štěstí být ženou

Kdosi zde píše: "Výborná konverzační" komedie. To je sice možné, ale k čemu mi ta výborná konverzace je, když italsky neumím? Číst konverzační komedii v titulcích překladu zní dost jako protimluv a to musí být člověk navíc schopen ty ukecaný Italy stíhat přečíst. Takže celkem o ničem. Kdybych byl Ital, jistě bych to viděl jinak. (22.03.2019)

Za mě strašné zklamání - na film jsem se velmi těšil kvůli skvostnému obsazení, ale sledovat tu nekončící smršť dialogů (pronášených navíc skutečně zběsilým tempem - italština mým uším snad nikdy nezněla tak ŠÍLENĚ RYCHLE, jako v tomto filmu, až mi to nebylo příjemné) bylo asi nad mé síly - ten film mě nebavil, ztrácel jsem se v jeho ději, a krátce po jeho zhlédnutí už skoro nevím, o co tam šlo. Jediné, co jsem si na tom filmu užil - a to ovšem měrou zcela vrchovatou - je skvostný zjev Sophie Loren, která je zde ve svých 22 letech naprosto neodolatelná a úchvatná. Celou dobu jsem od ní nemohl odtrhnout oči a padal jsem pravidelně do mdlob - jaká nádherná žena to ve své době byla! Podobně jako je snímek ...a Bůh stvořil ženu ze stejného roku velkolepou oslavou půvabů tehdy rovněž 22 leté Brigitte Bardot (obě herečky jsou stejně staré - Sophia Loren se narodila o pouhých 8 dní dříve než Brigitte Bardot) a jejího nespoutaného živlu, je i tento film naprosto zásadně prostoupen jedinečnou osobností Sophie Loren - ve své roli oslňuje i po letech a poutá veškerou pozornost výhradně na sebe. Přijde mi skutečně zajímavé, že se v onom roce 1956 sešly v kinech dva filmy s tak nádhernými a stejně starými herečkami, které mě okouzlují dodnes. (16.01.2017)

Tyhle komedie prostě miluji. Dívka z obyčejných poměrů se chce vydat na kariéru herečky či modelky za každou cenu a k tomu by se hodil bohatý ženich. To by ovšem nesměla narazit na fotografa, který jí slibuje pomoc v této kariéře a zamilovat se do něj. Téma je stejné v mnoha filmech co známe, ale ty 50 léta a italský přístup jsou nenapodobitelné. Tak co by ke karíéře třeba neloupala hrušky? A ten správný konec - řekni že mě miluješ, nebo ti rozbiju hlavu :-) (19.03.2011)

Jsem ochotná jít trochu výš kvůli Charles Boyerovi :) Ten byl totiž všude a s každou... Jeho cesta 30. a 40. léty byla korunována Harvey, Baarovou, Dietrichovou, Garbo, Lamarr... měl toho moc a tak nebylo divu, že pak už bral i Bergmanovou, Andress a tady i Lorenovic. Jinak je to ale klasicky přeafektovaná selanka na téma Sophia a Marcello, což se nedá téměř vydržet. Protože nejprve přijdou Sophiina prsa, pak její zadek, pak její blond přeliv, pak zbytek a pak to Marcello vyfotí. Konec. (16.03.2009)

Chtěl jsem se seznámit s předchůdcem italského neorealismu Alessandro Blasettim a jeho filmem "Quattro passi fra le nuvole", ale nenašel jsem ho ani na "tytrubko". A tak jsem vzal zavděk (i když se ukázalo, že ne příliš) dvaadvacetiletou Sophií Lorenovou (dneska už jí jde na pětaosmdesát). Myslím, že ty tři hvězdičky jsem ale dal spíš sám sobě, že jsem se vydžel dívat až do konce. Buď tak, nebo je to za začátek filmu, který vypadal poměrně slibně. (06.03.2019)