Juno

V průběhu celého filmu jsem byl přesvědčený o tom, že Juno je jedním z nejkrásnějších, poctivých "čtyřhvězdičkových" snímků, jaké jsem kdy viděl. V poslední půl hodině ale přišlo tolik bezvadných scén, počínaje otcovými radami do života a konče finálním vyznáním lásky, že nelze zůstat na pomyslných osmdesáti procentech. Tohle bezvadné komediální drama má na víc. Co filmu asi nejvíce pomáhá, je opravdu úžasná Ellen Page, kterou jsem naposledy viděl v Hard Candy, a jejíž nadchnutí-se pro roli náctileté nechtěné budoucí maminy je přímo hmatatelné. Jako takové menší plus mne pak potěšily její koníčky, protože tak sympatická punková holka se zálibou v masakrózních hororových filmech se jen tak nevidí. A ten soundtrack! Vážně si nevzpomínám, kdy naposledy by mne tak potěšil výběr skladeb, které se táhnou napříč stopáží. Pohodové, klidné písničky bezvadně doplňují dramaticky-komediální stránku filmu. Juno je neobvyklé drama, které si sebou budu nosit ještě hodně, hodně dlouho. (13.08.2009)

Roztomilé a úsměvné komediální drama, které prostřednictvím dětí demonstruje dospělý přístup k životu, přičemž i ten dospělý přístup vykresluje zábavně. Snímek do svého vážného tématu nevkládá posměšky, ale řídí se striktně optimistickým přístupem, proto je téměř nemožné si ho neužít, ale proto je také docela těžké si z něj odnést něco do vlastního života... Postava Juno jakožto středobod filmu je opravdu vynikající, zvlášť v hávu Ellen Page funguje každá její rozpustilá, či trefně satirická hláška. Paráda... Prostě "další" věc, kterou na filmu prostě "MUSÍME" mít rádi :) 7/10 (23.01.2010)

Juno je komedie, která se od začátku až do konce pohybuje v mnohokrát ověřených vodách amerického mainstreamu. V Evropě by podobné téma tvůrci zpracovali buď do podoby osudového dramatu nebo maximálně jako hořkou tragikomedii, Reitman ale natočil příjemný pohodový film o nepříjemných věcech. Pečlivě ulámal všechny potenciální hroty, takže hrdinka, která zjistí osudový průšvih v podobě nechtěného těhotenství, má skvělého chápajícího otce, macechu, která má - světě, div se - porozumění větší než vlastní máma, výbornou kamarádku, které je možné se vždycky svěřit a díky níž není nikdy sama, a konec konců i fajn kluka, se kterým i přes počáteční zádrhel hodlá navázat plnohodnotný vztah. Čím víc o ději uvažuju a podrobuju ho kritické analýze, tím víc zjišťuju, že je po obsahové stránce tak na 3 hvězdičky. Všechny potenciálně nepříjemné konflikty jsou už dopředu zaretušovány. Jen pro příklad, když se Juno rozhodne jít na potrat, nečeká ji skupina rozhořčených, bigotních a nepřátelsky naladěných demonstrantů, jak je to v Americe běžné, ale rozpačitá, komicky vyhlížející spolužačka, která evidentně neprotestuje z vlastní vůle, a celá scéna končí úsměvným dialogem. To, co film povyšuje nad průměr, jsou právě vtipné dialogy a řada hlášek, které vtipně posouvají děj dopředu, a i když už dávno nejsem teenager, myslím, že dobře vystihují pohled náctiletých, a zejména výborný výkon Ellen Page v hlavní roli, která je prostě jako hubatá praštěná puberťačka neodolatelná. Film disponuje navíc velmi dobře poslouchatelnou hudbou a zajímavé jsou už úvodní titulky s využitím animace. I když má tahle komedie řadu slabin, opravdu jsem se pobavil a odcházel z kina s příjemným pocitem, takže s oběma očima zamhouřenýma: 90 % celkového dojmu. (22.10.2008)

„Ale jemu to aj tak došlo...“ Mamou v šestnástich ma dojalo viac, ale aj keď na konci začala Juno konečne „riešiť svoje veci“ a keď z dvier vypálil nabalený J.K. Simmons smer nemocnica, mal som slzy na krajíčku. Bohužiaľ, JUNO je jeden z mála filmov, ktorý ma dokázal rozplakať, ale pritom „zvyšok filmu“ nebol žiadny zázrak. Hoci je Jason Reitman diabolský talent (kreslené úvodné titulky som si pozeral štyri razy po sebe), krytý producentom Johnom Malkovichom (!), čakal som čosi lepšie resp. EŠTE lepšie. Neviem, či to bolo spôsobené mojimi veľkými očakávaniami, sterilnými hereckými výkonmi (okrem Simmonsa a jeho Allison Janneyovej, ktorí výborne stvárnili „normálnych rodičov“) alebo protivnou a prehnane sarkastickou ústrednou hrdinkou. Nepochybujem, že na svete sú milióny takýchto potvor a ostatne čo by ste čakali od bláznivej nabúchanej tínedžerky (odpustite slovník, ale Juno by to tak povedala). Ale JUNO nie je dokument a stráviť hodinu a pol v spoločnosti protivného dievčaťa nie je nič milé. Pripomínalo mi to bohužiaľ WRESTLERA: strojený pokus Hollywoodu o „špinavú“ nezávislosť, malo to svoje momenty, ale nie veľa. Chcel som JUNO milovať, ale nechala si to pre Bleekera. (27.05.2011)

Juno bez zbytečné hysterie mapuje těžkou životní situaci a určitě nejde o špatný film Už před lety jsem však měl problém s obsazením Page. Její/jeho vizáž by se dnes dala označit jako nebinární, což tehdy ještě nebyl zavedený výraz. Ona/on má určitě talent, ale jako herečka/herec také vyzařuje podivnou energii, jenž se k těhotné středoškolačce nehodí. Až čas ukázal, kde byl problém. Když žena/muž ve svém nitru neví, kdo vlastně je, tak ani nemůže fungovat chemie se skvěle zvoleným Cerou, který třídního blba zvládl na jedničku. (28.04.2023)