Juno

„Ale jemu to aj tak došlo...“ Mamou v šestnástich ma dojalo viac, ale aj keď na konci začala Juno konečne „riešiť svoje veci“ a keď z dvier vypálil nabalený J.K. Simmons smer nemocnica, mal som slzy na krajíčku. Bohužiaľ, JUNO je jeden z mála filmov, ktorý ma dokázal rozplakať, ale pritom „zvyšok filmu“ nebol žiadny zázrak. Hoci je Jason Reitman diabolský talent (kreslené úvodné titulky som si pozeral štyri razy po sebe), krytý producentom Johnom Malkovichom (!), čakal som čosi lepšie resp. EŠTE lepšie. Neviem, či to bolo spôsobené mojimi veľkými očakávaniami, sterilnými hereckými výkonmi (okrem Simmonsa a jeho Allison Janneyovej, ktorí výborne stvárnili „normálnych rodičov“) alebo protivnou a prehnane sarkastickou ústrednou hrdinkou. Nepochybujem, že na svete sú milióny takýchto potvor a ostatne čo by ste čakali od bláznivej nabúchanej tínedžerky (odpustite slovník, ale Juno by to tak povedala). Ale JUNO nie je dokument a stráviť hodinu a pol v spoločnosti protivného dievčaťa nie je nič milé. Pripomínalo mi to bohužiaľ WRESTLERA: strojený pokus Hollywoodu o „špinavú“ nezávislosť, malo to svoje momenty, ale nie veľa. Chcel som JUNO milovať, ale nechala si to pre Bleekera. (27.05.2011)

"Začala jsem řešit věci, které jsou daleko za mou zralostí." Existují inzeráty na děti? Jistě, vždyť dítě je čtvrtým nejžádanějším artiklem hned po psech, leguánech a zánovních rotopedech. Juno zkrátka nabízí divákovi důležité informace, ale já už ho mám tak opotřebovaného, že by mi na něm kondom s banánovou příchutí snad ani nedržel. V tom šlo zkrátka poučení mimo mne, ale od Junina otce bych se měl naučit, jak se stavět k průšvihům svých potomků. Ten to dával v takovém klidu, že mi byl velkou inspirací. Nicméně důležité je to, že na svět se předčasně klube dítě, nešťastníků, kteří disponují línou spermií, je vždycky dost a mně nečinilo nejmenší obtíže se při tom bavit.. (11.07.2017)

Americkou senzaci Juno lze bez dlouhého tápání zařadit někam k oscarovým „malým“ snímků jako bylo Ztraceno v překladu, Bokovka nebo Malá Miss Sunshine. Po pro mne nepřesvědčivé lobbistické satiře Thank You For Smoking přichází syn legendárního komedianta s úsměvným dramatem, kterak jedna dívka (nad Ellen Page bez váhání smekám) neposlouchala rad rodičů. Komplicem tohohle „průšvihu“ je ušlápnutý milovník Tic-Taců a maratónec Paulie. Co teď s tím? Pomůže plakátový páreček adoptivních rodičů? Znamenité dialogy v relativně předpověditelném snímku, který se zásadních témat bohužel jen dotýká, nikam je neposouvá a diváka prakticky nechá chladným. Přesto pokud máte až nad hlavu letních blockbusterů, je to přesně film pro vás!! I když myslím, že na každého bude působit jinak – ostatně tak to má být. (20.02.2008)

Juno bez zbytečné hysterie mapuje těžkou životní situaci a určitě nejde o špatný film Už před lety jsem však měl problém s obsazením Page. Její/jeho vizáž by se dnes dala označit jako nebinární, což tehdy ještě nebyl zavedený výraz. Ona/on má určitě talent, ale jako herečka/herec také vyzařuje podivnou energii, jenž se k těhotné středoškolačce nehodí. Až čas ukázal, kde byl problém. Když žena/muž ve svém nitru neví, kdo vlastně je, tak ani nemůže fungovat chemie se skvěle zvoleným Cerou, který třídního blba zvládl na jedničku. (28.04.2023)

Ellen Page od Hard Candy fandím, aby se co nejrychleji prosadila do první ligy. Díky bohu za supervýdělečnou indie hitovku Juno, která ji vystřelila téměř až k nebesům, nominace na Oskara budiž důkazem (i když se spojením Oskary a Juno bych byl opatrnější, zase taková pecka jako podobné oskarové indie filmy - Bokovka - to není). Jako její "protipól" tentokrát stanul Michael Cera (Superbad musím taky zkouknout) a působil z celého filmu asi nejpřirozeněji. Mým absolutním favoritem se však stal Jason Bateman s výbornou rolí jako přestárlý nerd, skládající hudbu k reklamám a mající vynikající hudební vkus. Jason Reitman jako jeden z nejnadějnějších režisérů dneška opět (po Děkujeme, že kouříte) přidává svému dítku punc hřejivé a uvěřitelně roztomilé podívané s pořádnou dávkou nadhledu a naprosto úžasnými dialogy. Juno se stala nejspíš mou nejoblíbenější komedií za rok 2007 a nemalý podíl na tom mají všichni zmínění. (11.03.2009)