Stag Night

Jednu věc bych teď chtěl ze všeho nejvíc: z 30-ti metrového náběhu ukopnout hlavu režisérovi a scénáristovi Peter A. Dowlingovi. A pak bych tu ukopnutou hlavu sežral, vysral a zase sežral (díky Rudolfe za tuhle hlášku). Jsem maximálně vytočenej. Jak může bejt někdo tak nehorázně blbej, že jedinou ikonu tohoto (odkašlání) filmu nechá za 20 minut zamordovat, aniž by využil její potenciál?? A přitom ostatní trosky se tam jakože řežou?? Ty kráso, ani jedna rána, kop, skok, prostě totální nula (a to jste jako neprotestoval, pane Adkinsi, že tam nemáte sebemenší náznak fightu??). No hovadství. Jinak tohle bych natočil s partou kámošů během dvou hodin a to bysme z toho ještě hodinu a půl seděli na pivě u jukeboxu. Běhat po kolejích a ramplovat s kamerou tak, že z ní až padaj součástky, to umí každej vozembouch. Všechno jsem viděl už v minimálně deseti jiných filmech, je to předvídatelný, průhledný, tupý, trapný, dementní, nezáživný, o ničem. A po opět předvídatelné (kupodivu, že??) poslední scéně sahám nepřekvapivě po odpadu! (27.10.2009)

Celkem solidní metronaháněčka, který by sice prospělo víc světla a míň klepající se kamery, ale i tak se jedná o celkem stravitelnou jednohubku. Sice se tu lepí jedno klišé na druhý a navíc bandu mladejch a protivnejch prchajících Amíků jsme tu měli už stokrát, jenže pořád se něco děje, drží si to tempo a stopáž je celkem příjemná. Žádnej zázrak, ale těch 60% tomu dam. (22.07.2013)

Stag Night chutná jako stokrát převařená voda. Hnusně. Film bez jedinýho nápadu, překvapení, nebo alespoň vtipnýho pomrknutí na diváka, když už takhle učebnicově opisuje od moderního slasheru. A jak známo, ten je docela zabitý. Jedna scénáristická blbost střídá druhou, hrdinům je nemožný fandit, a těžko lze pochopit i přebytečnou účast vycházející mlátičky Scotta Adkinse. A z hluboké letargie nevytrhne ani ta pěkně rozmáčknutá hlava. Zmínit si tak zaslouží snad jenom ti dredatí bezdomovci, co svojí vizáží připomenou Roba Zombieho, ti vypadali opravdu kulturně. (15.05.2012)

Režisér na práškoch dal dokopy scenáristu s alzhaimerom a kameramana s parkinsonom, aby vytvoril novodobé podobenstvo o staromládeneckej rozlúčke so slobodou. A výsledok? - Postavy sa pohybujú v kruhu, čo sa vlastne na obrazovke deje divák zistí len intuíciou, roztrasený obraz nie je miestami možné sledovať. Veľká škoda, solídne herecké obsadenie, temná atmosféra i niekoľko podarenejších strašidelných scén už nezachránilo výsledný dojem. Na margo Scotta Adkinsa, ako herec v neakčnom snímku určite nedosahuje kvalít mien ako napr.Breckin Meyer či Kip Pardue, navyše v roku 2008 bol totálne neznámou nulou, preto sa niet čomu čudovať, ako dopadol... (01.04.2018)

Slušná oddechová řezničina s prasáckou parkinsonovskou kamerou (za tu bych kamenoval) a našlápnutým hudebním doprovodem. Skupinka mladých lidí vystoupí z metra v podzemním labyrintu poté, co jedna z pasažérek usoudí, že je obtěžována, a použije obranný plyn, který však učiní prostor vagonu neobyvatelným. Samozřejmě nikdo z nich netuší, že v podzemí žije trojice neandrtálců, co krmí své psy masem náhodných zabloudivších obětí. A tak se sekají hlavy, propichují těla, vytahují střeva...mačety a kopí se míhají, rudé gejzíry stříkají, prostě klasické béčko z oblíbeného metra. Hlavní postavy se chovají po většinu času dementně, a tak jich divákovi líto není, naopak se těší, jak budou brutálně zmasakrovány. Třeba takové roztrhání psem je vyložená chuťovka. Velmi mne potěšil konec (zaslouží si hvězdu), jelikož jinak to ani dopadnout nemohlo. A tvůrci naštěstí nepoužili klišé - nakonec zůstane blbá blondýna, ba co víc ho důsledně popřeli. Varování: film je naprosto nevhodný pro epileptiky...p.s.měl jsem neskutečnou smůlu na čuňácké titulky... (26.03.2014)