Katyň

Informace o Katyni do naší země pronikly v šedesátých letech, když spolu začala trénovat vojska Varšavské smlouvy a českoslovenští vojáci se o incidentu dozvídali od polských spolubojovníků. Nenávist Poláků vůči Sovětům byla v té době ohromná a zajišťování kvalitních výkonů Armády míru stálo Sověty spustu sil, neboť polské "paňstvo" za svoji solidaritu vyžadovalo výrazně nadstandartní služby. Vyrovnat se s historií a ukázat světu jednu válečnou sviňárnu se však Wajdovi nepovedlo zdaleka tak dobře, jak by si toto téma zasloužilo. (06.07.2009)

Jako Steven Spielberg prohlásil, že Schindlerovým seznamem plnil dluh vůči "svému lidu", tak Andrzej Wajda Katyní vedle toho plnil i dluh svůj osobní. A jelikož je shodou okolností i vynikající režisér, vzniklo něco, co Vám nedá spát. Atmosféra totalitní moci, která sveřepě brání zjistění pravdy, je hmatatelná, a scény, kdy je v podstatě dokumentárně znázorněno, že i sovětští soudruzi uměli výborně vystavět stroj na smrt, jsou děsivé. Trochu problém je, jak film skáče mezi dvěma časovými rovinami - to jeho sílu tříští. I tak ale není nad čím váhat:skvělý historický film, dnes - jak jinak - jedněmi označovaný za nástroj propagandy, druhými využívaný k buzení hysterie, každopádně předurčený k využití ve vzdělávacím procesu. A nejen ke studiu informační války:P 80% (18.06.2020)

Film pre tých, ktorí ešte aj dnes volia komunistov v Polsku, Česku, Slovensku a samozrejme v Rusku. Ako môže byť dnes ešte niekto tak naivný? Film je ale najsilneší iba v záverečnej pasáži, predchádza mu pomerne nudné rozprávanie príbehov obyčajných ľudí. Velkofilm to určite nie je, keď som dal Untergangu alebo Ryanovi štyri, tu musím ísť o hviezdičku nižšie. Pre poliakov ale absolútna bomba. Dokáže niekto na Slovensku natočiť podobný príbeh zo slovenskch dejín? Napríklad o procesoch v 50tych rokoch? Možno prestaneme voliť komunistov raz a navždy. VIDENÉ ZNVA: Žiaden artový zázrak to síce nie je, ale téma je veľmi silná a Wajda vie, že bez príbehu jednotlivcov to jednoducho nejde. Dejinná udalosť, ktorá si vyžadovala zobrazenie na veľkom plátne a v tom je aj najväčšia sila inak tradične akademicky natočenej snímky. (03.09.2009)

Za druhé světové války se stalo hodně špatných událostí, kterými se zúčastněné strany moc nechlubí a spousta z nich byla zfilmovaná. Ať už se jednalo o masakry židů nebo o různé bitvy. O katyňském masakru polských vojáků, které provedla sovětská strana se však tolik nemluví. A možná právě proto vznikl tento polský snímek. Jako doplnění historických znalostí funguje film na výbornou a vše do podrobna vysvětluje, což je ale hlavní kámen úrazu. Snímek je příliš rozvleklý, pomalý a postrádá něco co by diváka dokázalo více vtáhnout do děje a přinutilo ho souznit s postavami. I konec mě nechal naprosto chladným a to je u takového silného tématu obrovská chyba. (18.04.2009)

Nechci rovnou všechny ty kritiky vyčítající Katyni akademický chlad, povrchnost, přehnanou pietnost a údajnou nudnost nazývat ignoranty, ale rozhodně s nimi nesouhlasím a nad některými recenzemi jsem citoslovce jako "pcha" nebo "tsss" vypouštěl v bezmála kulometné kadenci. Wajdův decentní odstup a směřování k tiché leč upřímné úctě popraveným důstojníkům a celému (po)válečnému Polsku se mi hodně zamlouval a připadá mi jako projev absolutního nepochopení, když někdo tvrdí, že se film snaží z diváků násilně tahat slzy. Ubrečenosti a vášnivé emocionalitě se Wajda naopak elegantně vyhnul, přestože mnozí diváci sledují filmy s druhoválečnou tématikou právě s očekáváním, že zase uvidí boje o napůl shnilé jídlo v koncetráku či zlem napěchované SSáky bezcitně vraždící každého, kdo se jen podívá špatným směrem a režiséři jim rádi vycházejí vstříc. (Nakonec, proč tu všichni tak vychvalují závěr? Stylisticky je se zbytekem filmu totožný, liší se pouze tím, že zde "konečně" vidíme ztvárněný samotný katyňský masakr...). Ani ta skvělá výprava nemá omračovat (nevím, kde se berou komentáře typu "nepovedený pokus o evropský velkofilm"), nýbrž pomáhat budovat ve výsledku excelentní dobovou atmosféru podpořenou sebejistými výkony hereckého ansáblu. Postavy jsou přitom typizovány záměrně, neboť s jejich pomocí se snaží Wajda ukázat pokud možno všechny následky, jež v lidech katyňská událost zanechala. Je pochopitelné, že se to v dvouhodinové stopáži nepovedlo bez skicovitosti, přehané popisnosti (zejména v dialozích) a s použitím výlohové smyboliky, a proto mi nečiní problém tyhle nedostatky tvůrcům odpustit. Závěrečný chorál by měli lidé v kinech poslouchat ve stoje - nejen jako výraz úcty ke katyňským obětem, ale i k Andrzeji Wajdovi a jeho štábu. 80% (30.10.2008)