Che Guevara

Příručka pro všechny budoucí revolucionáře a partyzány, ale jako film je to brutálně neuspokojivé. Soderberghova "Part One" je zdlouhavou, vypiplanou a koneckonců vyhoněnou nudou, která rozhodně jako "dobrý" biografický film neuspokojí. __ Ano, nejvíc se spoléhalo na Del Tora, kterej hrát umí, to víme všichni, ale když mu pan režisér nedá moc šanci ve filmu, ve kterým se děje hovno, tak se nikdo nemůže divit. Ono klidně můžete na deset minut odejít, usnout nebo udělat cokoliv jiného, a stejně o nic nepříjdete. __ Uvidíme, co přinese druhý díl, na kterej se rozhodně nepodívám. (10.01.2009)

Viva la revolución! Aneb šlo by to natočit záživněji. Očekávání bylo sice na bodu mrazu, ale i tak jsem myslel, že film o revolucionáři, kterého nosí mladí neznalí lidé na triku, bude aspoň trochu, jak to říct, moderněji pojatý. Tady film připomíná hraný dokument, kde se jednu chvíli chodí po lese, druhou se dlouze mluví o marxistické revoluci, nakonec se i docela slušně zastřílí, ale ani v tomhle případě se nejedná o spasení. Připočtěte si k tomu prostřihy do OSN a interview a máte před sebou přímo učebnicový polodokumentární film, který buď poslouží jako výborný studijní materiál nebo jako nezáživná výprava do kina se školou. Žádná snaha o nějaké kamerové nájezdy, efektní záběry či dokonce emocionalitu. Film nechá diváka naprosto chladným a k "Che-mu" bude mít asi tak blízko jako partyzán ke svojí ženě. Soderbergh chtěl věrohodně zadaptovat Guevarův život, ale jeho film vypadá jako ohlodaná kostra bez masa. Jen to, co má být zobrazeno, zobrazeno je. Žádné kličky, vedlejší odbočky nebo dokonce i něco zábavného, prostě příliš objektivní. Myslím, že kdybych na chvílu usnul (a že jsem k tomu měl blízko:) naprosto nic zásadního by se nestalo. Stále jen nerušeně plynoucí filmový materiál jako ze školních referátů. A proto srdce filmového fanouška rozhodně neuspokojí... (15.01.2009)

Když si nečte nebo něco nezapisuje, chodí po lese na procházkách. Později začne jezdit po silnicích autem (to znamenalo, že revoluce postupuje). Ke konci je aspoň boj o Santa Claru. V mezičasech černobílý Ernesto Guevara hovoří o revoluci – pro rozhlas, televizi či na půdě OSN. Bez druhé poloviny je to zkrátka jen torzo, ze kterého se ani nedá vyčíst, co tím vším chtěl autor říci. Benicio Del Toro je samozřejmě skvělý. SPI za jejich zbabělost velký nedík! (31.03.2009)

Revoluce v našem kině se věru nekoná a není to ani revoluce u Soderbergha (kdo by to taky zrovna u tohohle režiséra čekal)....Vyprávění si drží odstup, divák zůstává od příběhu i postav distancovaný a kamera si schválně nechává uniknout lákavé záběry (nalétávající letadla atd.) - toť Soderberghovo pojetí "skoro-dokumentárního" stylu a studená sprcha pro všechny neuvážlivce, co čekali, že černobílý ksicht z triček se v tomto filmu vybarví v duchaplnější a uvědomnělejší verzi Ramba. Che Guevara s tváří Benica Del Tora kupodivu (anebo se vlastně není čemu divit?) není vylíčen jako nějak kontroverzní postava, ale jako osvícený muž se srdcem na levém místě, který svými moudry postihuje i (stále) aktuální sociálně-politické problémy. ___Jo a abych nezapomněl, je to vážně hodně rozvláčné a únavné. (16.01.2009)

Nezlobte se na mě pane Soderberghu, ale já jsem si životopisný film o Che Guevarovi představoval trošku jinak. Film mi tak ve výsledku přišel absolutně bez emocí, bez příběhu. Jen nijaká směs záběrů z džungle a různých konferencí, kde se chvíli mluví anglicky, chvíli španělsky, a vlastně mi to ve výsledku o Che Guevarovi vůbec nic neřekne. (29.12.2011)