Teorie velkého třesku

Nejdřív velký třesk, pak dinosauři, pak dlouho nic, pak Přátelé, pak zase dlouho nic a nyní druhý Velký třesk. Nejde o výsledek jakéhosi pekelného urychlovače jaderných částic, nýbrž dvojice plodných sitcomových autorů (pod většinu epizod jsou podepsáni Bill Prady a Chuck Lorre). Pokud bych se někdy odvážil jen naznačit, že mám rád fyziku, pak jedině v podobě, v jaké ji prezentuje tahle čtveřice nerdů, jež jsou chytří stejně jako jsou bezradní tváří tvář opačnému pohlaví (a teď nemíním nutně přímo „pohlaví“). Jenom zlomek vtipů rotuje okolo teorií, jejichž neznalost vás staví do pozice Penny. Navíc máte stejně jako Penny možnost neznámý pojem vygooglit, pozřít něco vědění a pro příště učinit blbcem někoho jiného. Jestli The Big Bang Theory považuji po první sérii za druhý nejlepší americký hraný komediální seriál (což není až tak moc kritérií, jak bych se mohlo jevit), hlavně zásluhou smrtící koncentrace vtipů a - narozdíl od IT Crowd - věrohodné sociální impotence Leonarda, Sheldona, Rajeshe a Howarda. Nerad si to přiznávám, ale ten škodolibý smích občas patřil osobě před obrazovkou. Apendix: Moci si do další série vybrat mezi menším množstvím vtipů s propracovanějším vývojem charakterů a jejich vztahů a větším množstvím vtipů se stejně zakrnělou "progresivní" složkou, beru variantu 10. Zrovna u tohoto seriálu se chci hlavně bavit. Apendix 2: Zjišťuji, že mou nejoblíbenější postavou je Koothrappali. Nic moc neříká, ale když už něco řekne, většinou jde o nejtrefnější hlášku epizody. Apendix 3: Po páté sérii si od TBBT zřejmě na chvíli odpočinu. Vtipy se příliš často stáčejí k různým tělesným potěchám a "drbací" dívčí rovina, třebaže z marketingového hlediska pochopitelná, mi do seriálu od nerdů pro nerdy vůbec nesedí. Hlášek pro nejzasvěcenější ubylo a ze Sheldonova chování už tvůrci také nedokážou vytěžit situace vtipné bez toho, aby museli zacházet do extrému. Stále více z toho zkrátka čpí neškodný mainstream, byť nadále platí, že není vtipnějšího seriálu, který by vám toho ozřejmil tolik ze života geeků. 90% Zajímavé komentáře: Rex Mundi, Eddard, M.a.t.t., Milwa (30.01.2009)

Nesnášel jsem to. Pár let předtím jsem ujížděl na Himym, ale Big Bang sem prostě nikdy sledovat nechtěl. Doteď nechápu proč, předsudky jsou prostě asi silná zbraň. A přitom je to tak fajn parta, kterou snad netřeba představovat, vždyť kdo by neznal třeba jen ze sociálních sítí výstředního Sheldona, krásnou Penny, sympatického Leonarda a zbytek intošů/nerdů. Jelikož za oběma zmíněnými seriály stojí víceméně stejní tvůrci (Chuck Lorre), tak v jednotlivých sériích určitě rozpoznáte nespočet podobných znaků (replikuje se i z Přátel), ovšem hlavní téma těchto sitcomů pochopitelně stejné není. Už je proto, že se jedná o partu vědců (až na jednoho a Penny to není :D)a že od třetí série přichází nastálo do Big Bangu dva nové ženské charaktery (Amy a Bernadette). Jako pořádný kultovní seriál nabízí přehršel dílů narvaných humorem, ať už tím jednodušším ovšem i tím inteligentním, bezpočet vtipných a legendárních výměn názorů, cameií známých osobností atd. Co mě navíc fascinuje přímo u Big Bangu je fakt, že kvalita s přibývajícími sériemi neklesá, tak jak se to bohužel u Himymu děje a může mít tedy i delší trvanlivost. 279 prakticky nesmazatelných epizod v mém životě.Obecně je rarita, že sitcom dovrší 12. sezónu s původním obsazením (zdravím neméně boží Dva a půl chlapa), milionové platy hercům zkrátka dělají své. Jenže Big Bang si stále držel svojí přes 10 milionovou sladovanost a každý díl byla událost. Logicky zvláště ten úplně poslední, který bych zfleku napsal mezi nejlepší ukončení velkých seriálů. Za ty roky v oblíbenosti parta geeků u mě možná překonala i ten adorovaný Himym. Nádhera a jsem rád, že to tvůrci nedřenili až do starobince. Sitcomů podobného ražení a věhlasů už dle mého bude méně a méně.. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | S5: 5/5 | S6 : 5/5 | S7: 5/5 | S8: 5/5 | | S9: 5/5 | S10 : 4/5 | S11: 4/5 | S12: 4/5 | ....100% (23.01.2014)

Dlouho jsem ho ignoroval a dával přednost jen anglickým seriálům (It Crowd, Father Ted, Fawlty Towers) s tím, že těm se nemůže nic rovnat. Loni jsem během cesty do Brna v buse zhlédl jeden díl a říkal si, že to není tak špatné… A letos v lednu kouknul v češtině na 1.sérii…a pak hned na 2.,3.,4…a ono mě to bavilo stále…od 5.série jsem si to stáhnul v původním znění a chviličku trvalo než jsem si zvykl na originální hlasy postav…nyní bych ani jinak nekoukal (dabing v podstatě dělá z jednotlivých postav karikatury)… bavím se zatím u 7.série stále plně a ty starší anglické seriály jsou teď pro mě spíš nuda...Měli by se tady uvádět u seriálů jednotlivé série zvlášt, stejně jako například u britské Černé zmije, jednak kvůli hodnocení, kdy kvalita může kolísat, jednak kvůli tomu, že třeba Billy Bob Thornton má skvělou postavu až v 7.epizodě 8.série a přitom je zde uveden jako, že hrál v seriálu již v roce 2007. (22.05.2015)

Sleduji seriál teprve teď, takže mně to exaltované nadšení a booom v době premiéry zcela minulo. A přiznám se, že mě seriál tenkrát zcela odpuzoval. Nejen kvůli IT Crowd, jenž jsem považoval za vykradený právě tímto, ale i kvůli v podstatě zrůdným postavám a humoru, kterému jsem prostě nerozuměl. Zuřivé klepání na dveře nějakého neduživého aspergera mě prostě do paralyzujícího smíchu nepřivedlo. A vždy se divil, že většinu mého okolí ano, dokonce si kupovali trička, kde na obrázku bylo, jak ten čahoun klepe na dveře a vykřikuje u toho název druhořadého obchodu potravinami. "Možné je vše," říkám si pro sebe a zkusím první řadu. S krajním odporem jsem sledoval, jak tvůrci v podstatě týrají archetypy geeků v celkem klišé situacích. V tom to bylo v podstatě zajímavé. Že BBT vykradlo IT Crowd jsem musel nakonec odvolat. Každopádně jsem se během několika sezón zkoušel sžít s postavami, kterým prostě nerozumím, ačkoliv mi jejich zápal pro fantastiku jako takovou byl sympatický, nejsem totiž jiný. Popkulturní odkazy jsem pochopil všechny a mnohdy se vskutku od srdce zasmál. Skutečně jim ten situační humor funguje. Bohužel časem, kdy sžití nabývá vrcholu, začínají mi lézt vyhastrošené postavičky na nervy a akorát jsem došel k závěru, že ti neschopní šašci jednou musí ten humor vyždímat. K trapnosti jim ovšem chybí hodně, je třeba mít neustále na vědomí, že jsou to výstřední vědecké kapacity, takže trapní jsou už jen ti nerdi, co si jen žijí ten svůj "jakože" BBT život, v domnění, jak je cool "hrát" si na aspergera, panice, žiďáčka a trapoše, ale to je jiný problém. Dále čtu v komentářích, obdivné eseje na originalitu příběhu. No, tak pak jen stačí doporučit například Smrtonosnou past 4., najdete tam scénu jak vyšitou z BBT (hádky Wolowitze a jeho matky). ;-) Jinak celkově mohu říct, že jsem se chvílemi velmi bavil a chvílemi skoro až styděl. Tři hvězdičky jsou tedy ještě dobré, uvidím, co přinese řada devět. Kam se nám ty postavičky posunou. (08.04.2016)

"Je to Pennyina spálňa. Tam bolo veľa mužov." Chápem, že mnohých partia neschopných a v reálnom živote relatívne stratených a detinských geekov permanentne vytáča. Aj mne dlho trvalo, kým som si na ňu zvykol. Spočiatku mi pripadali silene vtipní. Taký ten štýl, kedy sa publikum smeje, ale ja sa maximálne usmievam. No s pribúdajúcimi sériami, ako si boli scenáristi, režiséri a samozrejme herci čoraz istejší v detailoch a začali sa s tým hrať, sitkom nabral na dynamike a humore. Mnohé scény pre mňa skultovneli (Rajove rekordy v dĺžke trvania prekonávajúce odmlky v planetáriu počas rozlúčky s divákmi) a mnohé nápady sú božie (šermovanie prackami na opasky v tvare svetelných mečov). Herci sú sympatickí, zjavne sa mali radi a natáčanie spoločných scén si užili. Postavy sú originálne, každá je iná, vďaka čomu medzi nimi vládne divoká interakcia a tešíte sa na ich spoločné scény (Sheldon vs. Penny, ktorí spolu v podstate svojím spôsobom počas jedenia pizze nechtiac vyriešili ľudstvom nikdy nevyriešenú Teóriu strún). Mám dojem, že sa tu stretla fakt dobrá partia ľudí (o čom svedčia aj už legendárne tanečné vystúpenia nie priamo v seriáli, ale pred živým publikom počas natáčania) a aj práve vďaka odlišnosti postáv zaujali aj postavy, ktoré by samé osebe nemali šancu a liezli by skôr na nervy alebo by boli trochu zbytočné, avšak v kombinácii s radikálne odlišnými charaktermi iných postáv bodovali. Nikdy mi tu príliš nesedeli popkultúrne odkazy, zmienky o komiksoch a cameá; na údajne tak inteligentné postavy mi tieto veci pripadali jednoduché a prízemné, aj keď musím uznať, že minimálne na štvoricu Flashov len tak nezabudnem („Presne kvôli TOMUTO som vravel, že by bolo fajn urobiť poradu.“). V neposlednom rade oceňujem hlášky ("Nechcem ťa odsudzovať, ale toto robia psychopati." alebo "Priateľstvo sexom nepokazíš, to je ako pokaziť zmrzlinu kúskami čokolády.") a to, že mnohé veci boli na úrovni a patrične dojemne ukončené (Howardova mama alebo samotný koniec, kedy tvorcovia vedeli, že nebudú pokračovať a tak sa podľa toho zariadili). A to, akú prekvapivo dôležitú súčasť tejto čudnej, ale o to pôvabnejšej komunity tvorilo jedlo (čím sa mi opätovne potvrdilo, že film alebo seriál s jedením a varením z princípu nemôže byť zlý, čo ostatne vedel už Hitchcock). Teória veľkého tresku je o priateľoch. To pokladám za dôležité zdôrazniť, pretože máte plno sitkomov postavených na nepriateľstve resp. totálnej odlišnosti. Nech už ale sú hrdinovia akokoľvek odlišní a robia si zo seba srandu a vzájomne sa doberajú, nakoniec zostávajú priateľmi, ktorí si pomáhajú a držia palce. A to dokonca aj Sheldon. A to už je čo povedať. "Kto to je? Green Arrow?" - "Ehm, Green Lantern." - "Aký je v tom rozdiel?" (13.03.2020)