Bílá paní

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! (30.10.2016)

Bílá paní a rudé strašidlo.. Nekompromisní satira z dob, kdy zázrak nebyl v zájmu pracujícího lidu, ledaže by za ním stáli soudruzi ze Sovětského svazu. Z dob, kdy nešlo o to, co je a co není, ale jak to správně vidět, jak to správně zhodnotit a jak na to správně reagovat. Zasloužené dno trezoru. Trio Hrušínský, Kopecký, Bek exceluje a Pepíček, mnou jinak nepříliš oblíbený, zde sází stranické linie se držící hlášky s neuvěřitelnou kadencí. „Dohnat! Předehnat!“ (10.08.2017)

Je geniální satirou ta, která je skutečně propracovaná a chytrá, nebo ta, kterou dokáže pochopit naprosto každý? Za mě je to spíš první možnost, ale Bílá paní mi přijde jako ta druhá - v podstatě "lidová komedie" s kritikou komunismu a tehdejších poměrů, která je tak očividná, že se u ní ani přemýšlet nemusí. Jenže i tak je inteligentně vedená a její hlášky a vyloženě satirické scény jsou skutečně legendární, takže se už nedivím, že se na ně často odkazuje. Líbilo se mi to a připadalo správně trefné, jen mi dojmy trochu ubral fakt, že časem se to vyčerpá a skoro nikam nevyvíjí, ale konec to naštěstí zachránil a tak ty čtyři hvězdy rád dám. Sice slabší, ale pořád lepší, než dát o hvězdičku míň. Slabé 4* (27.08.2023)

Bílou paní jsem vždycky miloval a milovat budu. Jedna z nejlepších českých komedií šedesátých let a nepřekonatelná satira!! Hlavně to herecké obsazení nemá absolutně chybu! Brodský - kastelán, Chramostová - jeho žena, Hrušínský - předseda, Kopecký - tajemník, Hlavatý - ředitel školy, Prachař - náměstek, Bek, Řanda - inspektoři, Voska - psycholog, Menšík - policajt, Hajská - Blažková, Řehoř - farář, Bohdalová - číšnice, Kačírková - Bílá paní, Trégl - Blažek...geniálnost!! Nejlepší film Zdeňka Podskalského. Co hláška - to trefně namířená slova proti tehdejšímu režimu, vůbec se nedivím, že po roce 1968 putoval film do trezoru. Tohle byla opravdu obrovská odvaha, takhle satiricky mířené věci proti režimu se stěží mohly podařit natočit, ovšem Zdeňku Podskalskému se to povedlo opravdu s bravurou! Tady pár hlášek..." Vždyt´ tady žádnej most není! - Furt s tou pravdou! - Drž hubu a plav! " " S kapitalistickejma přežitkama sme skoncovali, ted´ se pustíme do feudálních!" " Musíme se ztlemit, ehm ztmelit !" " Většina lidí není zdráva, zejména psychicky!" " Jseš temnej dědek! Zaostalej! Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní výbor! " "Podívej se, já to nezakazuju, ale na druhý straně to zase nemůžu povolit. " "Už do toho začínám vidět! - Davová sugesce, že jo? - To by nebylo to nejhorší, nenapadá vás nic? Vatikán, nic? Já vám povídám, že jsme obklíčeni cizýma rozvědkama! Musí se okamžitě skočit pro orgány!" " No dobře, to ale musíte opatrně, aby nám lidi nezačali moc přemejšlet. " "Dobrý den. - Až na věky. - Vy jste tu soudruhu farář? - To jsem milý synu. " " Všude nastolit atmosféru důvěry! " " Soběstačnost v krmivech na přední místo! - Moje řeč, s fortelem na silážní jámy! " " Vždy suché boty pro stavbaře!" " Heled´te, vy ste tady jedinej střízlivej, je vám to jasný? - Ne. " " Dohnat - předehnat! " " Dobrý odchov - zdravé tele! "To je opravdu jen maličká částečka z tohoto obrovského gejzíru vtipných nápaditých scének. Pro mě nejlepší, u které vždycky totálně nemůžu, když na hradě vystoupí Bílá paní z obrazu a Pepíček Bek na ni zavolá: " Stát !! Občanský průkaz !! " Ona jde dál, tak volá znovu: " Chytit !! Vyslechnout !! " To je takovej nářez, tenhle film je prostě neuvěřitelně parádně natočenej a naprosto nádherně zahranej s takovou lehkostí a přirozeností, že to je radost pohledět. Ono ale u takových hereckých es nejde ani nic jinýho očekávat, než prvotřídní kvalitu. Ach jo, to už bohužel nikdy nebude. Ještěže existují takový parádní pecky, jako je Bílá paní. Málem bych zapomněl na vynikající práci Evžena Illína, který se postaral o výtečný strašidelný hudební doprovod, bez kterého si Bílou paní už vůbec nedokážu představit. (02.04.2011)

Komedie, ze které mrazí. Někde na půl cesty mezi filmovým podobenstvím a absurdním divadlem. Dialogy Karla Michala, mimochodem velmi záhy po natočení už exulanta, jsou brilantní: "A kdo to zaplatí?" - "Co chcete zaplatit?" - "Instalaci vodovodu." - "No jak to? Vždyť jste říkal, že jste ho nedělali." - "Teď řek předseda, že jo. Já jsem se mejlil, sem člověk..." - "A von vám to tajemník nezaplatil?" - "A kdo by to platil, když jste to objednali vy?" - "Já vím beton, že ho nedělali..." - "Tak fajn, tak já jdu a těm lidem řeknu, že jsme to nedělali." - "Tak moment, to by bylo klamání veřejnosti. Vodovod jste měli v plánu, hotovej je, tak jakýpak škádlení. Podejte si fakturu, dostanete to proplacený..." Podskalský sice není žádnej režisér od Boha, ale povedlo se mu slušně udržet napětí mezi komediální linií a odvážnou alegorií. Závěrečný vstup na most, který neexistuje už je jen třešnička na dortu! (23.02.2015)