Bílá paní

Naprosto dokonalý popis Orwellova doublethinku, i když tentokrát v komediální formě. Vylíčení způsobu myšlení nezbytného pro udržení se ve vedoucí funkci. Humor ve filmu je přímo fenomenálně inteligentní a přitom přesný a účinný. Zároveň je to ovšem důkaz toho, že komunistickou minulost nelze vnímat jako jednolitý blok stálého represivního útlaku. Můj táta, který byl na vojně právě v době, kdy se film točil, vždycky říká, že nikdy se necítil tak svobodně jako v 60. letech. Ani teď (a co si budeme namlouvat, ono je to aktuální pořád). "Jak to, vy věříte na zjevení? Soudruhu?" (02.10.2005)

"Na co potřebujeme strašidla, když máme národní výbor?"...., .... "Vždyť tady žádnej most není!  Furt s tou pravdou...drž hubu a plav!!". Jasně trezorová záležitost, plná narážek na poměry socialismu. Dnes už je to jen vtipné a absurdní, ale tenkrát bylo obrovsky odvážné takový film udělat. Přestože je až po okraj nacpaný tehdejšími hvězdami... včetně těch, které byly v přízni strany, cenzory to neobměkčilo. Zvlášť v první půli bylo těch rýpanců požehnaně. Ale aby bylo jasno, Bílá paní není jen politickou satirou, ale i velmi dobře zpracovanou fantasy-komedií s výbornými triky. Společně se Světáky a Nocí na Karlštejně, je Bílá paní jasným důkazem, že Podskalský byl jeden z našich nejlepších režisérů. (26.09.2023)

Je geniální satirou ta, která je skutečně propracovaná a chytrá, nebo ta, kterou dokáže pochopit naprosto každý? Za mě je to spíš první možnost, ale Bílá paní mi přijde jako ta druhá - v podstatě "lidová komedie" s kritikou komunismu a tehdejších poměrů, která je tak očividná, že se u ní ani přemýšlet nemusí. Jenže i tak je inteligentně vedená a její hlášky a vyloženě satirické scény jsou skutečně legendární, takže se už nedivím, že se na ně často odkazuje. Líbilo se mi to a připadalo správně trefné, jen mi dojmy trochu ubral fakt, že časem se to vyčerpá a skoro nikam nevyvíjí, ale konec to naštěstí zachránil a tak ty čtyři hvězdy rád dám. Sice slabší, ale pořád lepší, než dát o hvězdičku míň. Slabé 4* (27.08.2023)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! (30.10.2016)

Nezvykle stavěná komedie postavená na legendě o paní Perchtě oplývá silným politickým podtextem. Jestli jste se ted lekli, že to bude nějaká komunistická propaganda, není tomu tak. je to přesně naopak, vtipná, ostrá satira plná sarkasmu a ironie, reagující na neomylnost předsedy atd. baví od úvodu až do konce, stejně jako postava Brodského jako idealisty, který chce být vždy na správné straně. Konec hořkosladký a hlavně zase zábavný. (18.04.2012)