Kopačky

Kopačky sú filmom, v ktorom prvý bozk nemusí byť podfarbený dlhším a hlučnejším než 2-sekundovým tichým romantickým tónom, aby išlo o najromantickejší okamih filmu. Kopačky majú v sebe toľko úprimnosti a hmateteľnej reality, majú natoľko multirozmerné a uveriteľné postavy a ponúkajú tak všestranné, férové, neklišoídne komické i dramatické pohľady na situačné strety postáv, že sa autorsko-rozprávačskou výpovednou hodnotou vyrovnávajú kdeakej vysoko hodnotenej psychologickej dráme. Film som si dal v plexe hneď po plytkom, povrchnom a v gíčovitej lacnosti otrocky nalinkovanom Sexe v meste - a nie že mi chvíľkovo zlepšil náladu, on mi osvetlil celý víkend. Judd Apatow nie je ani o chlp menej inteligentný člověk než Steven Spielberg a vďaka nemu si po dvadsiatich rokoch pozerania filmov zamilovávam žaner, ktorý som vždy považoval iba za pominuteľné oddychové povyrazenie. A čo tá chýbajúca jedna hviezdička? Do holky sa tiež nezamilujete preto, že by bola dokonalá… (22.06.2008)

Dokopat mě jakýmikoli argumenty k čemukoli, co má na sobě nálepku Appatowa, Rogena nebo Hilla, už se zdálo téměř nemožné. Po velmi špatné Zbouchnuté a jen melancholicky průměrné Superbad jsem ale tentokrát dostal pečlivě nablýskané překvapení v obalu nefalšované romantické komedie. Tím samozřejmě nijak nezastírám sexuální cvičení s šachovými figurkami, galerii nahých fotek nebo v neposlední řadě královské žezlo hlavního hrdiny v celé své kráse. Jenže díky Segelově scénáři může být všechno opepřené jak chce a já pořád vidím hlavně ostrovtip, romantiku a ke svému obrovskému překvapení i pár životních pravd, které nám nikdo neodpáře. Už nikdy to asi téhle široké skupině vulgárních, sexistických a nadržených novodobých idolů nevyjde takhle ideálně. I proto si budu tenhle malý poklad schovávat pro sebe. (14.08.2008)

Ufff, původně jsem chtěl zůstat u jednohvězdičkového hodnocení, nekomentovat a vyhnout se tak urážení scénáristů, režiséra, herců... Všech. Jenže mi to zkrátka nedalo. No, můžu s čistým svědomím napsat, že nudnější film s horším (ne)humorem jsem dlooouho neviděl. Přiznám se, že na Kopačky se zkrátka nedalo dívat vcelku. Snad při každé příležitosti jsem bral do ruky mobil, chodil jsem k ledničce, díval se, jestli mi nepřišel mail a kdesi cosi... Nic z toho nepomohlo. Hlavní "hrdina" - nesympatický blb. Jeho expřítelkyně - škoda slov. Přítel jeho expřítelkyně - naprostý idiot, kterého bych mučil způsobem tak krutým, že se ho zatím lidé báli i vynalézt. Ostatní postavy - jedna zbytečnější než druhá. Hodina čtyřicet nevtipného utrpení, nudy a snahy o nekonvenční humor, který snad měl vyústit v jakési ponaučení. Brrrr. Jak asi většina z vás tuší, jednu jedinou hvězdu dávám za Milu Kunis. Ale víc ani ň. (02.03.2011)

Důkaz toho, že zábavné komedie, které se neopakují, které potěší i na poněkolikáté shlédnutí stále existují. Marně se snažím zapřemýšlet, která komedie mě dokázala takhle potěšit jako právě Kopačky, a možná že to bude 50x a stále poprvé. Z obdobného prostředí, což je v mém případě rozhodně ku prospěchu, s příjemnými herci a heračkami, s příjemným příběhem, který se právě neopakuje, který zpříjemní atmosféru s naprosto úžasným stylem humoru, který se jen tak neztratí. Autoři, kteří zplácali tento příběh už mají pár kousků za sebou. Je to 40 let panic, Superbad a Zbouchnutá a abych se přiznal, Zbouchnutá mě také příjemně překvapila, načež zbylé dva rozhodně trapněji vyjít nemohly. Jsem rád, že Kopačky se povedly. Povedly se natolik, že se na ně s radostí opět když budu mít chuť podívám. Je to totiž komedie, která si zaslouží být viděna a být oblíbena. Komedie trošičku vybočující z normálního romantického světa, což dokazuje už název, komedie, která má v sobě tolik absurdit, že je to vlastně život sám, komedie, která prostě dokáže potěšit v jakékoliv náladě. A takových je hodně málo. Pět hvězdiček dávám záměrně. Očekával jsem od ní docela dost, ale zase jsem to sledoval dost nenápadně, nakonec se ale moje očekávání splnilo, a já se nestačil divit. Kopačky jsou pro mě rozhodně komedií roku, jestli ne ještě dál. Z komedií dokážu být na první shlédnutí unešený, ale opravdu dobrou komedii poznám v tu chvíli, když na ní koukám znova a znova se bavim. V poslední době to byla málokterá. Tahle mi za to rozhodně stojí. --- Ty teď nepotřebuješ strkat svýho P do V. - Ne, potřebuju svýho P vypustit na něčí P. (28.07.2008)

Skvělý rozchodový film. Tohle se "Marshallovi" alias Jasonu Segelovi, který si tenhle film napsal, fakt povedlo. Příběh je výborně rozehraný, hlavní hrdina trpí rozchodem, ale i v pěkném prostředí Havaje naráží na svou bejvalku a to ještě k tomu ve vztahu s mašinou na lásku Russellem Brandem. Marshall (teda Peter) trpí jak zvíře, což se ale samozřejmě postupně překlopí k něčemu pozitivnímu, obzvlášť když pozná megasympaťačku Milu Kunis. Zní to dost jako klišé, ale kupodivu v různých detailech je scénář velmi příjemně originální. Hodně dělají postavy, které nejsou až tak schématické - např. popová hvězdička Russella Branda by pravděpodobně v obyčejnějších komediích byla mnohem pitomější a prostší, tady jde o ždibec propracovanější postavu. Forgetting Sarah Marshall je velice vtipný, neskutečně pohodový a celkově prostě vyvedený film. (9/10) (06.07.2020)