Předčítač

Jestli měl být film vprvní řadě dramatem o odpovědnosti, vině a trestu, pak v mém případě se mu příslušné emoce a katarzi vyvolat nepodařilo. Snímek kombinuje dva problémy, a to vztah 15letého chlapce s o generaci starší ženou a pak konflikt vyplývající z podílu mladé ženy na válečných zločinech. Neznám knižní předlohu, a tak nedokážu posoudit, do jaké míry vyplávají filmové nedostatky z literární látky nebo ze scénáře, ale některé motivy a roviny vztahu hrdinů mi zůstávaly utajené nebo mě nedokázaly zaujmout. Silnější se mi obecně jevil problém vztahu dvou nerovných sexuálních partnerů. Na vzniku toho vztahu mimochodem není nic až tak šokujícího, i když pochopitelně jde o jedno z mála tabu, které platí i v současnosti. Poválečné Německo se muselo vyrovnávat s problémem, že chyběly miliony mužů padlých na frontě, a tak si ženy pomáhaly všelijak. Ta rovina zločinu a trestu nefunguje jednak proto, že je v případě hlavní hrdinky její podíl na zločinech nezpochybnitelný, jednak tuhle linii odsune do pozadí bizarnost celé zápletky a hlavní hrdinky. Postavy mi přišly až moc ploché a film utahaný. Celkový dojem: 55 %. (24.10.2010)

Chcete vyhrát Oscara? Odhoďte svršky, zahrajte uvěřitelně orgasmus a máte ho doma. Nějak tak zní recept podle filmového Předčítače, dvouhodinového šlehání dějového vakua, v němž není vyjma hereckých výkonů a pevné režie absolutně nic. Sledovat stereotypní první polovinu, v níž se akorát souloží, je únavné a ve druhé, kdy přebere otěže mdlý Fiennes, už k nějaké katarzi dospějete těžko. Ne s povrchně načtrnutými postavami a zápletkou, která se i přes opírání o nejslavnější ukázku genocidy nedostává pod kůži. Dokonale přeceněná a po většinu času zbytečná nuda. 5/10 (24.04.2009)

Přesně pro tohle miluju filmy. Když se mě z nedočkavosti, co se stane v příštích minutách zrychluje tep, když s každou nově vyrčenou větou mě bije víc a víc moje srdce, když má příběh v sobě tolik emocí, že se pomalu a nenápadně stávám jakousi jeho zvláštní součástí. Součástí, která nemá moc onen příběh nějak ovlivnit, ale přesto nedokáže vnímat nic jinýho než to, čeho je právě svědkem. Když prožívám s hlavními hrdiny jejich bolest, radost a lásku. Předčítač je přesně ten film, který má v sobě všechny "KDYŽ " pro který miluju filmy. (08.07.2010)

Pěkné drama s pozvolným rozjezdem, ale velmi silnou druhou polovinou a závěrem. Kate Winslet se zde opravdu překonala a její výkon má oscarové kvality naprosto očividně. Oceňuju, že se snímek obešel bez nějakých kategorických soudů, takže takové své malé rozhřešení si může udělat každý divák sám za sebe. Témata, kterými se The Reader zabývá, jsou natolik silná a hluboká, že vám, díky již uvedené divácké volnosti, v hlavě zůstanou na delší dobu, než pět minut po zhlédnutí. Na závěr bych pochválil i hudbu, která není vtíravá, ale přesto dost výrazná na to, abych si ji uvědomoval (což u mne není zdaleka pravidlem). (26.01.2009)

Líbila se mi první část, ale čím víc se film posouval ke konci, tím víc jsem nechápala, na co se to dívám a proč se na to dívám. Respektive, to jsem asi věděla, jenom jsem se ukrutně divila, co tím autoři sledovali. Jestli měl být film kontroverzní psychologickou sondou a jeho cílem bylo vykreslit divákovi pudy zmítanou, citově chladnou, nepříliš inteligentní ženu se smyslem pro povinnost a poslušnost, aby tak poskytl klíč k nahlížení na pěšáky, kteří sloužili nacistickému monstru, tak potom nechápu moralistické pindy v závěru. Kdyby to bylo tak, jak jsem v předchozím dlouhém překombinovaném souvětí naznačila, tak bych byla z filmu nadšená. Jenže ono to tak nebylo. Sentimentální závěr i znovuobnovování vztahu mezi Hanou a Michalem mi přišlo špatně prokreslené a zejména nevhodné, závěrečné setkání s Židovkou v podání Leny Olin mi potom přijde jako zbabělý pokus uklidnit všechny ty, které rozčílilo předchozí dění, pro příběh samotný nemělo podle mě vůbec žádný význam. (15.10.2009)