Předčítač

Jestli měl být film vprvní řadě dramatem o odpovědnosti, vině a trestu, pak v mém případě se mu příslušné emoce a katarzi vyvolat nepodařilo. Snímek kombinuje dva problémy, a to vztah 15letého chlapce s o generaci starší ženou a pak konflikt vyplývající z podílu mladé ženy na válečných zločinech. Neznám knižní předlohu, a tak nedokážu posoudit, do jaké míry vyplávají filmové nedostatky z literární látky nebo ze scénáře, ale některé motivy a roviny vztahu hrdinů mi zůstávaly utajené nebo mě nedokázaly zaujmout. Silnější se mi obecně jevil problém vztahu dvou nerovných sexuálních partnerů. Na vzniku toho vztahu mimochodem není nic až tak šokujícího, i když pochopitelně jde o jedno z mála tabu, které platí i v současnosti. Poválečné Německo se muselo vyrovnávat s problémem, že chyběly miliony mužů padlých na frontě, a tak si ženy pomáhaly všelijak. Ta rovina zločinu a trestu nefunguje jednak proto, že je v případě hlavní hrdinky její podíl na zločinech nezpochybnitelný, jednak tuhle linii odsune do pozadí bizarnost celé zápletky a hlavní hrdinky. Postavy mi přišly až moc ploché a film utahaný. Celkový dojem: 55 %. (24.10.2010)

Smutný a citlivý film s občasnými filosofickými vložkami na téma morálka, zákon a vina o které se stará Bruno Ganz. Celou tu část, kde Kate Winslet sexuálně zaučuje to malý pívečko jsem čekal kdy už teda přijde nějaká pointa či co. Pak to přišlo a já byl spokojen. Z části s Ralphem Fienessem na mne opravdu zapůsobil až konec u židovky. Z děje vyplývá že Kate Winslet rozhodně nebyla dobračka, ale jestli k ní pocítíme i nějaké sympatie, to nechává na nás. (14.04.2009)

Zpočátku komorní drama o nevšední lásce, které bez dlouhé expozice bleskurychle vtahuje diváka do zvláštní atmosféry, která trochu zavání až artovými filmy. Pocit pohlcení filmem je intenzivní a přestože si dvojice vyjadřuje lásku hlavně telěsně, působí Předčítač něžně a poeticky. V druhé polovině přichází na řadu holocaust a film přesedlává na rovinu soudní. To že částečně přepíná z romance někam jinam by vůbec nevadilo, přechod je to plynulý a nepůsobí nijak kostrbatě, jde o to, že se v závěru snaží z původního vztahu vymačkat co nejvíc slziček a to vypadá trochu jako pokus o opití rohlíkem. Výrazně to však Předčítači zazlívat nebudu, natočen je totiž výborně + velkou roli v celkovém zážitku hraje použití hudby a skvělé herectví Kate Winslet. 7/10 (27.01.2009)

Líbila se mi první část, ale čím víc se film posouval ke konci, tím víc jsem nechápala, na co se to dívám a proč se na to dívám. Respektive, to jsem asi věděla, jenom jsem se ukrutně divila, co tím autoři sledovali. Jestli měl být film kontroverzní psychologickou sondou a jeho cílem bylo vykreslit divákovi pudy zmítanou, citově chladnou, nepříliš inteligentní ženu se smyslem pro povinnost a poslušnost, aby tak poskytl klíč k nahlížení na pěšáky, kteří sloužili nacistickému monstru, tak potom nechápu moralistické pindy v závěru. Kdyby to bylo tak, jak jsem v předchozím dlouhém překombinovaném souvětí naznačila, tak bych byla z filmu nadšená. Jenže ono to tak nebylo. Sentimentální závěr i znovuobnovování vztahu mezi Hanou a Michalem mi přišlo špatně prokreslené a zejména nevhodné, závěrečné setkání s Židovkou v podání Leny Olin mi potom přijde jako zbabělý pokus uklidnit všechny ty, které rozčílilo předchozí dění, pro příběh samotný nemělo podle mě vůbec žádný význam. (15.10.2009)

Předčítač ve mně vyvolal spoustu otázek a rozporuplných pocitů. Michaelovo "souzení" Hanny totiž pomalu, ale jistě režisér přenechává divákovi. My sami se musíme rozhodnout, jestli dokážeme pochopit její chování, odpustit jí její činy, sympatizovat s ní, nebo potlačit nenávist a brát ji jako lidskou bytost. Vzhledem k Hannině více či méně očividné zrůdnosti (násobené jejím: "mám raději, když mi někdo čte") a vině, jsem během sledování příběhu dospěl možná tak k potlačení hněvu a akceptování její osoby jako člověka (faktem zůstává, že Daldry ji nijak zvlášť neobviňoval ani nebhajoval, ale snažil se divákovi nastítit její a posléze i Michaelův pohled na věc). Film je dost dlouhý, má pomalejší tempo, přesto však nemůžu říct, že bych se nudil. Příběh, hudba, kamera, práce maskérů a autorův záměr/hlavní myšlenka se mi líbily. Herecké výkony mi přišly takové zvláštní; Winsletová hrála dobře, přesto nijak převratně, Fiennesův výkon byl značně rozpačitý, ale zaujal mě David Kross, který mě sice z počátku štval už jen svojí přítomností, ale pak jsem si na něj zvykl a začal mu jeho roli opravdu věřit. Tenhle film není pro každého, přesto si myslím, že je rozhodně zajímavý a zaslouží si zhlédnout a zamyslet se nad jeho tématem. (25.04.2009)