Světáci

Nejlepší film všech dob? Ale no tak, paní doktor. Konfrontace tří soudruhů a tří děvek je skutečně jedna z nejlegračnějších a nejcitovanějších scén na domácí půdě, ale někdy mě štvou určité pasáže z filmu, které si hledají cestu k tomuto finále. Klidně mě ukamenujte, ale někdy mi to přijde až moc soudružský. Ale ať nežeru, dávám za pět. (24.04.2011)

"Nám není nic cizího lidský." Fasádníci a kapsářky v zajetí etikety mě vždy dokázali pobavit. A rozhovor šarmantních "gentlemanů" s "dámami" z vyšší společnosti na předem připravená intelektuálská témata (tedy apendix, Dali, Currie, UFO, Hynais) je jednou z nejzábavnějších pasáží v historii českého filmu. I já se od té doby chytám a jakoukoli dámu spolehlivě utáhnu na své nekonečné vědomosti o optoelektronice, jasoňovi červenookém, rytmu Baudelairových veršů či vlivu protonového čísla uranu na délku erekce. (10.01.2018)

Vrchol tvorby Zdeňka Podskalského a zároveň jedna z nejlepších českých komedií vůbec. Brilantní satira na plebejské poměry u nás, která se opírá o mimořádné herecké obsazení, odvážný scénář, který by o rok později už neprošel, kvalitní hudbu a zkušenou, talentovanou režii. Vznikl jedinečný film plný absurdních situací, sarkastických hlášek a v tom nejlepším smyslu slova lidového humoru. Přes lechtivé téma dialogy nikde nesklouzávají k laciné vulgaritě. Světáci jsou poctivě a elegantně natočenou komedií pro nejširší vrstvy diváků. Vedle tehdejší herecké špičky z komediální branže snímek poskytl poslední velkou filmovou roli i stařičkému veteránovi české veselohry Oldřichu Novému, který měl tehdy v médiích značně omezený prostor. Celkový dojem 95 %. (31.12.2007)

Světáci jsou pro mě vyjímeční hlavně tím, že se zde sešly tři nejlepší české herečky druhé poloviny 20. století. Tyto dámy mnohokrát obohatily český film a je skvělé vidět je zde sedět u jednoho stolu. Jinak se jedná o nadprůměrnou komedii, jejíž až komornější až divadelní námět, místy vázne, aby byl korunován skvělým závěrem. (29.10.2008)

Působivé kreace hereckých osobností a inspirující prolínání jejich generací se vyznačují i neméně zajímavým tématem. S jistou nadsázkou se dá mluvit o osobitě uchopeném traumatu české malosti a snaze být někým jiným, ale tak, aby to nebolelo. Oldřich Nový naznačuje i po desetiletích, která uplynula od doby jeho elegánů, svůj skutečný herecký i osobnostní formát a rejstřík. Prvorepubliková noblesa, kterou v tomto plebejském prostředí prezentuje, v jeho podání naznačuje své přednosti i limity. Podaří-li se takové téma podat v atraktivním komediálním podání, je přesvědčivost, s níž jsou poselství filmu sdělována, ještě silnejší a nevývratnější. Česká filmová vlna i ve svém vynuceném odlivu zachovává šarm, noblesu a nadhled. Totalita je v tomto pohledu pojednána z nejméně očekávatelných úhlů. Vícerozměrovost výchozího záměru tím jen získává. I dnes. A také zítra, jak se alespoň téměř čtyřicet let po premiéře zdá. (17.09.2007)