Světáci

Svérázná parta venkovských fasádníků v podání dokonalé herecké trojice. Všichni tři herci naprosto výborně padli do rolí a jejich (filmové) kamarádství bylo ztvárněno naprosto přirozeně a ukázkově. Jejich charaktery jsou excelentně zpracovány a postupně se s nimi dostáváme do víru velkoměsta, nóbl restaurace či univerzitní knihovny. Tam se dostanou do konfliktu s Oldřichem Novým, který se ujme jejich dalšího "vzdělávání." Jedním z prvků, který tvoří tento film nezapomenutelným a skvostným, je zajisté fenomenální scénář a vyšperkované dialogy. Ženské dračice v podání Jiráskové, Janžurové a Bohdalové odvedly své výkony stejně špičkově jako hlavní hrdinové. Závěrečná konverzační scéna v restauraci je vrcholem celého snímku. Při prvním zhlédnutí jsem dostávala takové záchvaty smíchu, že jsem se chvílemi až potácela na zemi. Pro mě asi nejlepší česká komedie vůbec. "Pán profesor sám říkal, že celej život vystačil s Pinkasem." - "On myslí Pisaka.", "Ten chlapec dole mi včera míchal tak řídkou maltu, že mi neustále padala zpátky na lžíci...", "Raději na to sófa, zajisté chápete tu kontinuitu.", "Ta barevně jaksi připomíná jistý vizuálně předmětný kontrapunkt z té známé paranoické kompozice famózního Salvatora Dalí." Velmi skromný výčet jen pár perel z tohoto třpytivého klenotu českého filmu. (31.12.2007)

Již úvodní sekvence složená ze záběrů na neonové nápisy s nesvítícími písmeny symbolicky předznamenává vyznění celého snímku: podstatné není pozlátko na povrchu, ale to, jaký je člověk uvnitř. Stačí, aby v neonovém nápisu coby zprofanovaném symbolu "nočního života" vypadlo jedno písmeno, a celý efekt je v tahu - ze symbolu se stává obyčejná nefunkční reklamní trubice. Snímek tak usvědčuje snobskou společnost z její povrchnosti, falše a hraní na dojem, kdy šaty dělaj člověka a podstatné není to, jaký je člověk "uvnitř", ale zda si osvojil nějaká pravidla hry a zda disponuje dostatečným příjmem. U Světáků jsem si musel bezděčně vzpomenout na známý citát J. B. Watsona: "Give me a dozen healthy infants, well-formed, and my own specified world to bring them up in and I'll guarantee to take any one at random and train him to become any type of specialist I might select – doctor, lawyer, artist, merchant-chief and, yes, even beggar-man and thief, regardless of his talents, penchants, tendencies, abilities, vocations, and race of his ancestors." Jakoby se Světáci k tomuto behavioristickému optimismu hlásili, a to v době, kdy komunismus všechny navlékl do montérek a zničil prvorepublikovou tradici intelektuálních kaváren, vysoké gastronomie i pravidel etikety (což je ve filmu relativně otevřeně kritizováno postavou knihovníka). Přes všechny kvality, kterému tomu filmu nejde upřít, musím bohužel napsat, že Světáci jsou komedií, která mě nedokázala rozesmát, která zestárla (obzvláště otravná hudební čísla), a ve které mě nejvíce zaujaly dobové záběry na noční Prahu na konci 60. let, kdy ještě jezdily po Václaváku tramvaje. Obávám se, že Podskalského filmům už asi nikdy na chuť nepřijdu. UPDATE 2.4.2022 - Když jsem viděl Světáky podruhé, trefily se mi do chuti mnohem víc. Přišlo mi to opravdu vtipné a dobře jsem se u toho pobavil. Ta hudební čísla mi sice stále přišla otravná, ale to skvostné obsazení a dialogy prostě přebijí vše. (15.05.2011)

Vedle komediální stránky by se nemělo zapomínat ani na spoustu skrytostí a narážek. Vůbec celé téma toho, čím by se socialistický člověk rád stal, téma intelektuálů, těch, kteří moc vědí, a proto ještě nyní sedí, a vdov po prvorepublikových bankéřích je výsostně odvážné. Však také Oldřich Nový o Únoru, který mu toho tolik vzal, mluví dost často a dost otevřeně. A všechno jenom jako skvostný podprahový vjem z toho nejčistšího humoru - i kultivovaný Vlastimil Brodský svého fasádníka z Velhartic zvládá nasprosto s přehledem. (05.07.2005)

"Konečně můžu dát někomu do držky a von zas nemá klíče!" Iritujícím způsobem satirická komedie, které jsou slova jako klišé či "závěrečné morální ponaučení" zcela lidská - nebo snad cizí?! ;-) Můj oblíbený styl humoru (konfrontace buranství a snobismu má nevyčerpatelný potenciál, viz třeba Chytilové Dědictví), chytrý scénář plný skvělých situací a kultovních hlášek a v neposlední řadě přehlídka dokonalých výkonů plejády legendárních herců. Zasloužená klasika, která navíc dobový režim spíš podvrací než omlouvá, podporuje či dokonce oslavuje. "Hernajs..." - "Hynais!" 85 % (07.11.2018)

Nepřekonatelná konverzačka pana Podskalského s triem Herců alias fasádníků inteligentů a triem Hereček coby provozovatelek nejstaršího řemesla. Scéna z baru oplývá tím nejdokonalejším filmovým hexalogem (ono je to vlastně šest monologů). Film dotváří účast Oldřicha Nového a Jiřiny Šejbalové spolu s narážkami na perzekuce 50.let ("byli i zavřený"). "Nám neni nic cizího lidský." - "Hele, Božka, že je támhleto muzeum." - "To si myslíš, že by Marie Sklodowská Kurí mohla dosáhnout takovejch výsledků, kdyby se každou chvíli zapovídala kvuli ňáký takovýhle krávovině?" - "Proč já první?" - "Protože seš ve straně." - "Neřikej mi štrůdl, řikej mi závin." (28.12.2005)