Na západní frontě klid

Tohle bylo hodně hutný, ponor do emocionálně vydrancované roviny hrstky vojáků, kteří se propadli z nadšených nacionalistických idejí o nadřazenosti Německa nad ostatní národy a touhy dominovat všem, a to do absolutního dna zákopové války, kde oboustranně umírají vojáci po tisících denně doslova pro nic, pro žádný posun na žádné straně. Prostě jen pole smrti. (01.11.2022)

Film tohto typu nepatrí na Netflix, zaslúži si poriadne plátno. Slzy mi vypadli už i tak, ale tú hrôzu, beznádej a absolútnu zbytočnosť vojny si očividne stále potrebujeme pripomínať vo veľkom. Príde mi až neuveriteľné, ako silne aktuálna táto téma je. Snažila som sa čo možno najviac vcítiť do kože 17-ročného chlapca, ktorý s nadšením a s hrdosťou boja za vlasť odchádzal do vojny. Sledovala som, ako sa jeho entuziazmus pri strete s krutou realitou vytratil lúsknutím prsta. Ako nestihol spracovať smrť prvého blízkeho, pretože hneď za ňou prišli ďalšie. Ako sa menil jeho pohľad v tvári na apatiu a strach zo života po prežitom pekle. Myslím, že si tie zdrvujúce pocity (chvalabohu), nedokážem ani zďaleka predstaviť. Po filmovej stránke sa jedná o perfektne odvedenú prácu. (19.02.2023)

Inu, řekla bych, že největší chybu tvůrci udělali v tom, že se zaštítili fantastickou literární předlohou, protože v porovnání s ní jejich výtvor okamžitě bledne a všechny změny působí neobratně a začátečnicky. Ani ten název takhle nedává smysl, protože it was not fuckin' quiet! Měla jsem trochu problém s obsazením, jelikož mi trvalo určitě aspoň hodinu, než jsem se naučila Paula rozpoznávat ve skupinových scénách, a Tjaden a Katcza mi připadali identičtí. Hned úvodní scéna Kantorkova proslovu naznačila, jakým způsobem se tvůrci k tématu postavili - všechno v prvním plánu a pointa se tlačí buldozerem. Hudba mi přišla rušivá - možná by byla zajímavá, kdyby i celý film vypadal jinak, ale takhle se to melodrama s tou "avantgardou" k sobě nehodilo. Takže moje doporučení by bylo zahodit předlohu a s tím spojenou potřebu podobat se jí aspoň natolik, aby ji šlo ve filmu poznat, a místo toho propracovat a dodat nuanci vyjednávací lince a veliteli magorovi v zámečku, nechat herce víc se zabydlet ve svých postavách prostých vojáků, a potom se prezentovat jako samostatný film o Velké válce. Protože zahodit ty nadbytečné cancy a držet se ducha předlohy asi možnost nebyla. Jo a ještě moje tradiční výtka - film by měl úplně jiné vyznění, kdyby hlavní postavu hrál doopravdy náctiletý chlapec a nikoliv herec o dekádu starší. (03.12.2022)

Knihu jsem četl kdysi na střední a moc si z ní nepamatuji, nejsem zatížen nároky na věrné adaptování. Od historického válečného filmu ale požaduji, aby nějak smysluplně vyjádřil svou tezi, což Na západní frontě klid (a nuda a škvár) nezvládá. Není tu vývoj postav, chybí jejich profilace v úvodu i emoce ve scénách, kdy bychom s nimi měli soucítit. Celé se to brodí v tendenčnosti válečných výjevů, z nichž větší dojem zanechá pouze sekvence s transportéry, jinak má každá scéna ze zákopů shodnou estetiku - tzn. přilepit kameru na protagonistu a nechat to kolem něj bouchat. To má navýšit sugestivnost a asi i subjektivitu prožitku, což ale snímek záhy vyvrací vršením melodramatických klišé a nahodilým zapojováním “velkých dějin” z mírových jednání - v té chvíli už se dohromady míchá Jdi a dívej se (ve slaboučkém odvaru utrpení hrdiny), 1917 (steadicamový zákopový styl), Stezky slávy (moralita o zbytečnosti lidských obětí a iracionálním myšlení generálů) a Dunkerk (role zhuštěného času během jednání, kdy se stříhá na schylující se bitvu). Dohromady je z toho samozřejmě paskvil, který většinou hezky vypadá, ale ta naprostá roztěkanost výpravy ústí do nevyhnutelné nudy a zdlouhavosti. Když jsem v průběhu zkontroloval čas a zjistil, že mě čeká ještě přes 40 minut, chtěl jsem film skoro vypnout. S Remarquea si to samozřejmě bere jen základní myšlenky a motivace, to jsem pochopil i s těmi dost zastřenými vzpomínkami na knihu (a bohužel je to ten nejmenší problém). (02.11.2022)

„VRCHNÍ VELITEL PŘEDPOKLÁDÁ, ŽE PŘEŽIJETE ALESPOŇ ŠEST TÝDNŮ…“   Scénárističtí učedníci mají slušně nakoukáno a Berger prokázal cit pro divákovu válečnou duši. Od začátku všechno „žeru“, jako bych nevěděl, jak tahle válka skončí. Ono je tady totiž z tý první, světový, asi všechno. Strach, špína, hlad, tanky, plamenomety, frustrace a hlavně to, že lidi jsou idioti. Čtenářskej deník podle toho asi nenapíšu, ale doufám, že si to pustí všichni tam na východ od nás…   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1928 napsal  Erich Maria Remarque, neznám. 2.) S nadšením jsem narukoval. (Na Ukrajinu? Kamkoliv!). /// Thx za titule „Drahomíra Rezková“.                    PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ***  NAPĚTÍ  ** (29.10.2022)