Světová válka Z

Se zombies jsem toho moc neviděl, popravdě to ani není moje téma, ovšem tahle kombinace nákazové road movie a nemrtvé vyvražďovačky, která od téměř každého klišé umě uhla, mě bavila královsky a navíc jsem se fakt dost bál. Nebýt konce, který vyšumí (ani patos, ani něco, co by mělo nějakou, respektive silnou všeplatnost, jen rodina), bylo by to za plnej. Takhle těch 90% stačí a já jsem spokojen. (13.01.2014)

Já prostě tleskám, parádní 3 D efekty (rozlišení 4K a 7.1 zvuk byl skvělý). Ačkoliv byl při premiéře sál zaplněn do poloviny, přesto bylo v kině hrobové ticho. Všichni s napětím sledovali extra rychlé Zombíky. Brad Pitt dobrý i když s těmi kruhami pod očima by měl už něco udělat, zato jeho filmová manželka .... proboha, kde vzali tu opici? Kdykoliv se její ušatý pihovatý ksicht objevil přes celé plátno, kino zabučelo s odporem. To neměli k dispozici hezkou herečku? To museli dát roli takové ZOMBIE stvůře? FUJ.... (28.06.2013)

Film, na němž jsou ty trable při natáčení a dotáčky až bolestně poznat. První polovinu jsem totiž až nečekaně bavil, Brad Pitt a spol. pořád někam utíkají, furt se něco děje a divák se zkrátka ani nemá čas nudit. Navíc mě hodně bavilo, že se hlavní postava a některé další nechovají jak banda idiotů a opravdu logicky přemýšlí. Jenže pak, jakoby se o slovo přihlásilo ono přepisování, přijde na řadu spousta wtf momentů a poslední dvacetiminutovka, plná laciného bouchání a podobných chyb, už je skoro za trest. Marc Foster se to však snaží ukočírovat, co mu síly stačí, i když v akci má stále celkem rezervy a Brad Pitt své charizma také prodá všude. Takže to vlastně přes všechny ty natáčecí překážky dopadlo ještě nakonec hodně dobře. 70% (20.06.2013)

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)

Tenhle film se mi válel na disku s tim, že někdy, až budu totálně zlitej, si to pustim. Za střízliva na takovýhle ptákoviny radši ani nekoukám. Problém byl v tom, že minulou noc jsem byl objednán jako odvoz lidí z nějakýho koncertu, takže jsem zůstal střízlivej. A čekání jsem si chtěl ukrátit timhle filmem. Úvodní chaos, kdy ještě neni úplně jasný, co se vlastně stalo, vypadá docela nadějně a má i nějakou atmosféru. Jenže potom začnou ve filmu úřadovat akorát různý neuvěřitelný náhody a hromada nelogičností a z postavy Brada Pitta se stává nesmrtelnej geroj, kterej by spíš patřil do nějakýho 30 let starýho béčkovýho akčňáku. U něho jsem zvyklej, že hraje přecejenom v "chytřejších" filmech. Asi mu holt lezou do peněz všichni ty adoptovaný sirotci ze Somálska a Bangladéše, tak bere role v kdejaký kravině. Ale jednu výhodu ten film měl. Byl to takovej výplach mozku, že když jsem pak jel vyzvednout ty lidi z koncertu, tak jejich opilecký blábolení mi přišlo jako vysoce intelektuální debata. A ještě uznávám, že pár scén se docela povedlo. Ale jako celek je to strašná blbost. (28.12.2014)