Skyfall

Všichni stárneme a nostalgicky se ohlížíme po dobách, kdy věci byli jasnější a přímočařejší. "Polidštění" Bonda nabralo ve "Skyfallu" směr mcclaneovského (přesně řečeno ala "Smrtonosná past 4.0") utahování si z dnešní přesofistikovanosti a velikášského opěvování starých dobrý přímočarých způsobů. Jenže on nestárne pouze Bond, ale i my diváci, a tak můžeme spolu s hrdinou ohrnovat nos nad vyšpekulovaností, za kterou je vydáváno vlezlé permanentní odkazování k bondovskému kánonu. Přiznejme si, že okázalé dokládání, že tvůrci před psaním scénáře strávili hodiny pročítáním příslušné wikie, už dnes není projevem nadstandardní oddanosti či sebereflexivity díla, nýbrž jedním z hlavních schémat nových příspěvků do letitých franšíz. Naštěstí kromě toho a polopatické oidipovské linie (kdyby adoptivní maminka také se záporákem naklusala srovnat se zemí jeho rodný dům protkaný traumaty z dospívání, mohl být klid) také "Skyfall" do postmoderních bondovek navrací campovost klasických dílů, která se projevuje v charismatické vyšinutosti záporáka, směšnosti jeho nesmyslně přetažených plánů, moneyshotové nadreálnosti akčních sekvencí a především pak v celém vyvrcholení, které rovným dílem evokuje "Strašáky", "Sám doma" i "Sightseers". Díky tomu pak spolu s Bondem můžeme sice mrmlat nad chytroprdstvím současných blockbusterů, ale bez ohledu na to (potažmo i díky tomu) si i film prostě divácky užít. (06.04.2014)

"Nie je hanbou priznať, že strácate dych. Hanbou by bolo priznať to neskoro." Bomba. Mrazivý ústredný psychopat, skvelé a veľkolepé akčné scény, prekvapivé finále á la Sám doma 4: Opustený na Škótskej vysočine a pôsobivá atmosféra zlej a nepokojnej doby plnej neistoty, paranoje a nepredvídateľného terorizmu. Po Jeden svet nestačí najlepšia bondovka vôbec, ani sa mi k tomu nechce písať viac. Kino Považan NMnV 2012 (18.01.2017)

Film o důležitosti velkých plachetnic v časech rychlých korabů a romantické snění o návratu, díky němuž Bond přežil půl století. Narcistní zrcadlení toho, za co bondovky roky zbožňuju. Sail on, heroic heart, made weak by time and fate, but strong in will to strive, to seek, to find and not to yield. (26.10.2012)

Prvá polovica, ktorej jediným highlightom je šanghajský mrakodrap, je remeselne dobre zvládnutá ale zdĺhavá. V zajatí povinných bondovských tradícií sa zdržuje pre príbeh zbytočnými postavami (bondgirl) a prináša málo prekvapení (vybavenie technologickými hračičkami). Od scény s plachetnicou, smerujúcou k ostrovu – a teda od nástupu záporáka na scénu – ale to najlepšie čo Bond kedy priniesol. Paradoxne nie moc bondovské... Škoda, že v tom, čo tu Mendes nastolil, nebudú následujúci režiseri schopní pokračovať. Strihačské umenie v schylovaní sa k útoku na súd, a obrazová estetika v Škótsku, povyšujú značku Bond na delikátnu filmovú drámu. Prvá bondovka, v ktorej ma bavilo riešiť súvislosť postáv. Jokerovsko/hannibalovskému Bardemovi prosím oscarovú nomináciu za najlepšieho vedlajšáka. (02.11.2012)

(1001) První bondovka s Craigem, která mě bavila. Ale pořád to není díky tomu, že bych měla dojem, že je to konečně zase bondovka (což jsem už od roku 2003 neměla), ale asi mi víc vyhovuje režijní přístup. A zkrátka mě prostě baví, že se na všechno vybo(n)dnou a odjedou si dělat skopičiny na vřesoviště. Internetové video (Upřímný trailer, pokud to chcete vědět), které srovnává domoobranné pokusy špiček britské inteligence se self-made systémem zabezpečení ze Sám doma je potom jen třešničkou na dortu. (15.01.2013)