Invictus: Neporažený

V prvom rade sa mi páčili herci (Matt Damon, Morgan Freeman), ktorý vedeli potiahnuť film.Hlavne Freeman, ktorý už síce dosť zostarol ale stále ešte vie.Matt Damon to zahral klasický dobre ako v ostatných filmoch.Dej filmu bol jednoduchý ale celkom fajn zrežírovaný.Hudba bola tiež taká typicky dobra.Občas ma to až tak moc nezaujalo, ale záverečný zápas bol dobrý.Keď to tak zhrniem do kopy tak to bolo dobré, ale len dobré.Nič viac som v tom filme nenašiel a necítil. 70% - 3* (29.05.2010)

Net/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 9/10 Prostředí 8/10/// +asi se sluší říct, že Morgan Freeman si ukradl film pro sebe, to ale rozhodně nevadí, Nelson Mandela byl velký muž a toto věrné ztvárnění si zaslouží, báječná hudba, optimistické vyznění snímku -jen celkem normální technické zpracování a obraz, v kině to tedy tolik nevynikne/// Rugby a politika, to jsou dvě témata tohoto filmu a zároveň dvě témata, která mě moc nezajímají. Přesto mě tento film dokázal strhnout, ohromit a srdečně zasáhnout. Můžou za to tři muži Eastwood, Mandela a Freeman, sláva jim!/// Celkem 87%/// (10.01.2010)

Eastwood je opravdu pan režisér. Dokonale se mu podařilo zobrazit podvědomou provázanost sportu s politikou a národním uvědoměním. Všichni jednohlasně prohlašujeme, jak politika do sportu nepatří. Ale stačí, když na mistrovství světa vyjedou na led naši hokejisté, a cítíme to úplně jinak. A kdo si pamatuje zápasy se sovětskou sbornou, musí chápat, že Eastwood ví přesně, o čem tenhle film natočil. (12.08.2010)

Film přechlastaný patosem, v němž řádí neviditelná ruka scenáristického osudu a bohužel i velmi zjednodušující a plochá řešení klíčových scén. Zvláštní, jak i to ragby pak vypadá jako pimprlové divadélko. Každopádně moje láska k tomuto sportu chuligánů, který hrají gentlemani a též úcta k výkonům Morgana Freemana i Matta Damon z toho udělala snesitelný zážitek. Takovou politicko-společenskou pohádku. Ale nešť, jen se obávám, že tohle je spíše odvrácená strana Clintova prostého stylu režie. (30.10.2011)

Zvláštní jeví se na pohled symbióza politického dramatu se sportovním filmem a přesto se Eastwoodovi podařilo důstojné spojení obého. Prostor mezi sportem a politikou především líčí osobnost Nelsona Mandely jako politika obrovské mravní síly, jehož hlavním tužbou je stmelení národa rozeštvaného apartheidem a obavami z věcí příštích. Člověka spravedlivého, který nehledá mstu, ale porozumění. Člověka, který věří, že i sportovní vítězství může pomoci zklidnění napjaté vnitropolitické situace. Nu, zde je snad film (nikoliv zřejmě skutečný Mandela) naivní až příliš - nevěřím na přetrvání pout, které vytvořilo něco tak prchavého jako zlatá medaile. Naivní je zřejmě uvědoměle, jak lze tušit např. z občas zabíraných novinových titulků ("Kriminalita v JAR stoupá"), což mé protesty samozřejmě zmenšuje. Druhé ohnisko filmu leží v samotném rugby a i přes autentickou historicitu mi tato složka film kazí. Klasická cesta outsidera na vrchol, byť se skutečně odehrála, je tu vyzdůrazňována pro mě přehnanými prostředky: mýtizací finálového soupeře a přetaženou počáteční kritikou týmu (hlavní kritik plive jed jak kobra). Okoukané mi připadají scény líčení sportovního ducha a jeho posilování. Snad se tu negativně projevuje i moje averze k vrcholovému sportu jako takovému. Svým způsobem je to vlastně malý zázrak, že uděluji sportovnímu filmu silné ***. To se neděje často. (29.03.2010)