Smrt čeká všude

(1001) Ta nervózní kamera mě silně znervózňovala. Jinak asi nejsem nejlepší druh diváka pro takový film, protože za á, jich podobných nemám mnoho nasledovaných (a kolik jich vůbec kvalitních vzniká?) a za bé, můžu leda posoudit, jak režisérka zachází s filmovými postupy, ale nemám dostatek znalostí (dost velký přehled, vyhraněný názor) na to, abych dokázala rozklíčovat, jakým způsobem zachází s realitou, informacemi, (pravdou?). Protože z tohohle hlediska mám dojem, že její cenová senoseč byla zapříčiněna tím, že jde více méně o produkt, který se trefil do momentální poptávky. Trošku ve stylu toho, co ve svém komentáři praví uživatel verbal: (Parafrázuji:) Kdyby v roce 2009 Američané válčili s Německem, tak Oscara dostane Quentin Tarantino za Hanebný pancharty. Tolik jen poznámka k politice Akademie. Musím nicméně říct, že jsem si vcelku užívala, jak si nikdo nevšímá "příběhu" a že jde více méně o kresbu. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by se tady podařilo dosáhnout takové míry univerzálnosti, za jakou člověk obdivuje Četu, Apokalypsu nebo Olověnou vestu (protože takovými přirovnáním se to všudemožně hýří). Pokud se jim Smrt vyrovná, posoudím to až s větším odstupem, ale osobně si spíš myslím, že s dalším během času na tenhle film spíš zapomenu, než že by se mi některé jeho obrazy měly vracet. Řekla bych, že "na vině" je určitě práce se zvukem a hudebním doprovodem, protože já jsem ten typ, který dává přednost výrazné manipulaci místo nenápadného dokreslování. Od Marca Beltramiho se mi hodně líbila hudba k Vlaku do Yumy, ale od té doby to s ním šlo celkem do kytek. Hudba u scény prohledávání "prázdné budovy" mě možná udržela v napětí, ale žádný moment mě nezabil do sedačky a nedal mi najevo, že sleduji něco zásadního. Noční inferno obrazově působivé, ale zvuk nevyužitý naplno a tím pádem pro mě ta scéna opět spíš vyšuměla do prázdna. Možná je to taky tím, že se mu v ten moment kamera nepodívá do očí, které to všechno vidí. Možná je to taky tím, že scény nedostanou potřebný čas, aby se mohly proměnit v něco víc. Nevěřila bych, že si někdy budu stěžovat u filmu, který mě úplně nenadchnul, že je moc krátký, zvlášť když má dvě hodiny, ale je to tak: V některých případech to má dobrý důvod, proč jsou všechny ty "zásadní eposy" tříhodinové. A ten konec je obzvlášť taková zkratka na ránu. Doufám, že to byla nějaká znouzectnost a ne záměr. (06.11.2014)

The Hurt Locker je jiný, než ostatní filmové výpravy na Blízký východ z posledních let. Vůbec tu nejde o to, že všichni chtějí všechny zabít a ti špatní by měli za své činy pykat, ale spíš je nám dovoleno nahlédnout do duší vojáků, kteří každý den riskují svoje životy. Jen aby mohli další den vstát a jít zneškodnit novou bombu, která je má zabít. Někteří jsou kvůli tomu opatrní, jiní naopak jedou systémem "není co ztratit" a s přibývajícími minutami je čím dál tím zřetelnější, že smrt může přijít kdykoliv a odkudkoliv. Kathryn Bigelow ale naštěstí netlačí na pilu a zbytečně nevyrábí bezvýchodné situace v hollywoodském stylu, což z jejího filmu činí zajímavý a kvalitní přírůstek do žánru. 7/10 P.S. Jestli to někoho zajímá, tak Evangeline Lilly moc prostoru nemá. Její asi nejdůležitější scénou je okrajování mrkve :) (23.01.2009)

Smrt čeká všude má jeden zásadní problém, a to je absence propracovanějšího příběhu. Snímek je totiž složen spíše ze střípků denní práce pyrotechniků, jejich schopnosti čelit bezprostřednímu nebezpečí a způsobů, jakými se vyrovnávají se stresem. Ale kromě toho, že sledujeme tříčlennou pyrotechnickou jednotku (obsazenou nepříliš známými herci, ti známější se tu objevují jen v epizodních roličkách), která jde od jedné bomby ke druhé, tu není žádný nosný příběh. (03.02.2010)

Hurt Locker je materiál, na který se dlouho nezapomene a může zaujmout hned v několika provedeních, třeba hlavně tím, že ho točila režisérka, režisérka opravdu zkušená, která přesně ví, co chlap chce, a tak mu naservírovala ne příběh, ale scénky při kterých tuhne krev v žilách, ale popravdě jsou naprosto dokonale natočené a kouká se na ně jedna báseň. Nestalo se mi dlouho, abych byl tak překvapený. Film se nesnaží zaujmout krví, nebo zlým negativním prostředím, o to mu vůbec nejde, jen ukazuje scénky ze života pyrotechnika v Iráku, jak to funguje, co si za pár týdnů jsou schopni prožít nebo jak to tam vypadá a udělat si obrázek. Ve filmu je plno pravd, které jsou kruté, leč pravdivé, a s tím se prostě musí žít. The Hurt Locker nešokuje nijak závratně, prostě jen syrově ukazuje pravdu, krutou pravdu, která je trošku o něčem jiném, než v plno válečných filmech. Vím, nedokážu si představit, jaká válka je, ale řekl bych, že díky filmům jako je například tento, se k tomu lehce přiblížím, a při sledování si uvědomuju, že když se mi dělá nevolno ze scének v tomto filmu, tak je to stále tak 5 procent z celé války, respektive uvědomění si, že něco takového vůbec existuje a na světě se děje, no a pak je ta reality, kdy voják stojí přímo předtím, a má ten pocit bezmoci, kdy nemůže udělat naprosto nic. Tyto a plno dalších myšlenek mi po filmu rotovalo hlavou, hlavní je ale stejně fakt, že tohle prostě musí každýho chlapa bavit, škoda jen toho, že u nás se tento film do distribuce zatím nedostal, dostane? (04.06.2009)

Trochu jako Četa, ale z Iráku. Líbily se mi napjatý vztahy v hlavní trojce. A taky mě hrozně bavila různorodost misí, který plnili. Navíc je tam spousta napínavých situací, což ve válečnejch filmech moc nebejvá a samozřejmě herci jsou přesvědčiví. Díky scénám jako byl sniperskej souboj, nebo zneškodňování bomby připevněné na civilistovi to pro mě byl mnohem intenzivnější zážitek, než Mariňák ale i než Generation kill. (11.03.2010)