Chlapec v pruhovaném pyžamu

Ty nejhorší věci zachyceny z perspektivy nedospělého dítěte získávají tím naivistickým úhlem pohledu zvláštní, možná ještě bizarnější rozměr. To ví dobře mnoho velkých umělců a snaží se s tím čas od času pracovat - vyhraněně dětský pohled vůči personifikovanému zlu - v osobní rovině, zaujali třeba tvůrci dánského snímku Umění plakat, když přihlédnu k oblasti německého běsnění během 2. světové války, což je styčná plocha s tímto filmem, nejlépe to zvládl Gunter Grass ve svém ,,autobiografickém" románu Plechový bubínek, což kongeniálně pochopil i Volker Schlöndorff a neodolatelně jeho knihu adaptoval. Anglický režisér Mark Herman se vydal podobnou cestou - podívat se na holocaust očima dítěte, ale ne židovského, jak by se dalo prvoplánově čekat, kdežto trochu rafinovaně očima dítěte německého, a to ještě ne ledajakého, ale toho ,,árijského", je velmi originální a neotřelý nápad. Tohle v podstatě není film o vlastní tematice koncentračních táborů, ale o propagandou patřičně upraveném (ne)povědomí široké německé veřejnosti o existenci takových hrůzných míst. Nacistická motivace utajit projekt ,,konečného řešení" byla patrná od samého základu této ideje z vily ve Wannsee, jakož i z čehokoliv dalšího na genocidu napojeného (již při projektování táborů se počítalo s případnou demontáží krematorií, která také před evakuacemi táborů na konci války víceméně všude proběhla, tábory byly striktně nazývány a prezentovány jako pracovní, zajatci byli nuceni posílat domů příbuzným fiktivní pohlednice a dopisy s informacemi o tom, jak skvěle se jim daří...nacisté si dokonce dali i tu práci, že natáčeli ,,dokumentární" filmy na objednávku a pro potřeby mezinárodního Červeného kříže, jelikož ten ,,dělal" v táborech inspekci. Jeden z takových filmů si promítají i esesáci přímo v Boy in the Striped Pyjamas. Byla to ovšem jen čirá propaganda a určitě se vyplatila. První skutečné záběry vypovídající o realitě v táborech natočili až američtí vojáci (a jejich dokumentaristé) při osvobozování oněch táborů...a široká německá veřejnost té nacistické zrůdnosti nevěřila a považovala ji paradoxně za propagandu spojenců...). Chlapec v pruhovaném pyžamu (smutně metonymický název poplatný dětskému vidění světa) tak představuje hodně povedený film, jemuž se dá vytknout jen pár detailů (matné herecké výkony dětských herců, přílišná nekonfliktnost zpracování...), ale ve svém celku drží konzistentně pohromadě - je třeba připomínat si ,,hříchy" minulosti, abychom se jich mohli v budoucnu vyvarovat... Podobné filmy: Život je krásný (27.01.2009)

Citlivé, naivné až ľahko gíčovito americké videnie holocaustu „pre celú rodinu“ (aj vďaka sladkému Hornerovmu klavíru). Čo by nemuselo byť na škodu veci, keďže je o detskom vnímaní sveta. Dokonca by mohlo byť vhodné pre základné školy, kde by žiakov zaujalo viacej než nudné učebnice. Identifikovali by sa perfektne s hlavnou postavou. V mojich očiach ale film stráca na dôveryhodnosti preto, ako lacnými náhodami (zvratmi) v scenári si vypomáha na ceste k srdcervúco-tragickému finále. Sladkobolný kalkul, ktorý sa s prepracovaným scenárom mohol v rukách Hanekeho či Polanskeho stať veľkým filmom. (06.01.2011)

Ze zacatku film kdovijak drsne nepusobi. Malej kluk se stehuje do novyho domova, nechce se mu, nebude tam mit kamarady a po prestehovani se celkem nudi. Vcelku prijemny drama, ale nic extra. Jenze po pulhodine se hlavni detskej hrdina potka s chlapcem v pruhovanem pyzamu a zacne paradni drama se zajimavym pribehem, opet takovej trochu jinej pohled na druhou svetovou, tentokrat prevazne ocima osmiletyho (a misty skoro az moc naivniho) chlapce. Navic s paradnim obsazenim, oba detsky herci jsou paradni a David Thewlis jako velitel taboru umi bejt pekne zlej. No a pak tu je super drsnej a silnej konec, kterej je tak silnej, ze mam skoro chut dat i tu patou hvezdicku, ale film je spis precejen jen na ty 4. Ale rozhodne se jedna o paradni drama se zajimavym pribehem. (08.03.2009)

Ano, tento snímek je velmi příjemným osvěžením mezi filmy s tématikou II. světové války, protože přináší něco nového, jiný pohled na holocaust. Začátek je takový pomalý, nic moc se neděje, ale od chvíle, kdy se Bruno setká s Pavlem a posléze Shmuelem, začne být příběh velmi zajímavý a místy dost napínavý. Zvláště pak konec, který byl skvěle vygradovaný (své udělala i výborná hudba). Na plný počet to sice není (prvních 20 minut divák nevidí nic extra zajímavého, což je vzhledem ke krátké stopáži škoda), ale solidní 4* si Chlapec v pruhovaném pyžamu zaslouží. (26.03.2010)

Ten konec celého filmu rozdýchávám ještě teď a stále je mi z toho závěru velmi nedobře. Jestliže ve mně nějaký film dokáže vyvolat takovéto pocity a doslova mě položit na kolena, tak prostě není o čem diskutovat. Ale hezky postupně. Tenhle film začíná naprosto idilicky, a odhadem polovina filmu skutečně relativně idilická je. Dokonce i když začne malý Bruno chodit k plotu koncentračního tábora a povídá si se židovským chlapcem Shmuelem, tak je film stále ještě idilický a dalo by se říci pro celou rodinu. Jenže to, co se zdálo idilické, se postupně mění v noční můru a tísnivá atmosféra nabírá na intenzitě, aby nakonec vygradovala do konce, který se sice nabízel mezi možnostmi, jak film skončí, ale přesto jsem v tento závěr nevěřil, přišel mi jako nejméně pravděpodobný. Jenže on ten konec přišel a bylo to ještě horší, než jaké jsem si to představoval. Ten pocit úzkosti, který jsem měl během posledních deseti minut, to bylo něco šíleného. Takhle psychicky i duševně špatně mi u filmu už dlouho nebylo. Pociťoval jsem stísněnost, úzkost, strach, prostě vše, čím se dá vyjádřit absolutní zděšení. Takhle šílený konec filmu už nechci nikdy zažít. Ještě teď se mi z toho svírá žaludek a pociťuji úzkost, jen si na ten konec vzpomenu. Dá se říci, že za ty dva dny, které od zhlédnutí uběhly, jsem ten konec stále ještě nerozdýchal. A myslím, že je snad zbytečné cokoliv dalšího dodávat. Snad jen, že David Thewlis předvedl obdivuhodný výkon, kdy jednu chvíli jsem ho měl rád a druhou chvíli jsem ho nenáviděl, a takhle se to měnilo pořád dokola. Obdivuhodný výkon. Zkrátka nemohu jinak, než film ocenit pěti hvězdičkami, protože když mě nějaký konec filmu dokáže takhle šokovat, tak si zaslouží také pořádně ohodnotit. (05.04.2010)