Paříž

Povedený film, jehož většina zápletek a dějů je nedokončená a nedořešená a film tak představuje určitý výřez nebo obraz skutečnosti, přičemž děj tu byl už před ním a poplyne dál i po něm. Snahu o zdání autenticity výřezu z komplexního života samého ovšem poněkud podrývá fakt, že za ním vždy stojí tvůrci filmu, všemocní tím, co do obrazu vyberou. (25.01.2013)

Ne, tohle ne. Že Klapisch neumí vyprávět příběh, to už všichni víme. A jestli jsem dal Možná 3 hvězdičky, Erasmu dvě, tak tady nemůžu než dát jednu. Viděl někdo třeba Červený balónek? Nebo Můj strýček? Paříž mám rád, ale co za paskvil z ní zůstalo v tomto filmu, to jako když se člověk dívá na sice nádherné a úžasně barevné fotky v National Geographic, ale ten život za nimi, ta bída, není vidět.Asi jako v Bradburyho povídce Slunce a stín. Tahle Paříž v tomhle filmu jsou jen neživotné kulisy a v nich se odehrává cosi, co ani děj nemá, ani náladu. (07.04.2011)

Pariz (mesto) v mem srdci asi vzdy zustane jako osobite, nestarnouci, energicke a magicko misto. O filmu by se dalo rici, ze nebyt natacen prave v Parizi asi by ztratil velkou cast sveho ducha. Film vypravi nekolik zivotnich pribehu, respektive situaci, ktere jsou svym zpusobem trochu navzajem provazane. Hlavni osa sleduje tezce nemocneho byvaleho tanecnika, ktery na pokraji zivota a smrti vnima svet okolo sebe uplne jinyma ocima, nez vsichni bezni parizane. Film stoji za pozornost. Me se libil a tem kdo maji vrely vztah k tomuto mestu, se bude myslim libit take. (04.01.2010)

Potenciál dnes tak populární (nebo už to možná odeznívá?) mozaiky osudů jednotlivých lidí, jejichž životy se tu více, tu méně propojují, zůstal v Klapischově Paříži nevyužit. Možná proto, že se za celé dvě hodiny vlastně tolik nestane a mnoho příběhů zůstane otevřených. Možná proto, že ač jsou některé postavy zajímavé či sympatické, jsou stále příliš ploché. Klapisch totiž nasadil tak pomalé, melancholické tempo, že to nedovoluje rozehrát s jednotlivými osudy nějaké výraznější příběhy. (17.03.2010)

Dovolím si ocitovat svého oblíbeného uživatele Radka99, který lakonicky a výstižně shrnul v několika slovech podstatu tohohle filmu: "Plakátová Paříž, fotogenické osudy, barvotiskový film..." Udělalo to na mě stejný dojem, je to typicky festivalový kousek, který se snaží prodat atmosféru Paříže, herecké hvězdy a vykalkulované emoce. Jenže Paříž by měla vyvolat snivou podmanivou náladu a ne pocit ušlechtilé nudy. I ty 3* jsou slabé a jsou výhradně za přítomnost sympatické Juliette Binoche a Fabrica Luchiniho a několik zdařilých scén. Jinak mi to připomělo lacinou zmrzlinu se spoustou umělého barviva a podřadným sladidlem. Celkový dojem: 50 %. (13.05.2011)