Pasiáns

"Není přeci důležité co chcete, ale co můžete…..Toužit znamená trpět, nemohu přeci žít a netoužit...Život je velká naděje, která se nikdy nesplní" Podobně silnými myšlenkami je tento film doslova napěchován. Napěchován je film i i skvělými herci a to určitě nejen "ledově chladným" Rudolfem Hrušínským (který mi zde někdy připomínal svou hlavní roli ve Spalovači mrtvol). Mě rozhodně zaujali třeba Jana Brejchová či Eduard Cupák. Tohle filmové podobenství v situaci začínající normalizace v Československu myslím dosti jasně ukazuje, k jakému životním postoji nakonec většina lidí tehdy dospěla. Výrok "chybí ti snad něco, jídlo pití, muzika...Proč se strašit dopředu, zatím se nám nic neděje", je v tomto směru dosti výmluvný. Film tak končí poněkud paradoxně. Voda v kašně sice stoupá, přeživší lidé se však utěšují, že "umí plavat". A taky tím, že důležité přeci je, že žijeme a "bude nám líp, až se tu zabydlíme." Což je ale argumentace dosti nadčasová. (18.12.2017)

Děsivé katakomby skrývají podivné tajemství. Členové skupinky lidí v beznadějné situaci hledající svá vlastní východiska. Psychologicky sugestivní, někdy až hororový příběh, o síle a slabosti lidských osobností. Bratrská podobnost role Rudolfa Hrušínského se Spalovačem mrtvol je více než výmluvná. "Toužit, znamená trpět." (04.07.2015)

Spíš než opravdu dobrý je Matějovského Pasiáns zajímavý. Jednak pokusem o absurdní drama uzavřené komunity lapené do pasti, odkud není úniku a kde aktéry postupně ubíjí beznaděj a ponorková nemoc. Jednak i špičkovým hereckým obsazením a tomu odpovídajícími hereckými výkony. Co ho ale sráží, je umělost navozené situace a především Hubačův scénář, který nálady a reakce zúčastněných tak nějak uspěchává a rozhodně nevyužívá potenciál, který tahle modelová situace skýtala. Nejzajímavější je asi postava Rudolfa Hrušínského, který předvádí, jak se z průvodce může rychle stát dozorce a manipulátor. Jeho výkon by byl ozdobou jakéhokoliv psychohororu a připomene pana Kopfrkingla z Herzova Spalovače mrtvol, který se taky pod tlakem okolností transformoval do podoby mostra. Panu průvodci to moc práce nedalo a z Hrušínského očí a postoje jde strach. Černobílá kamera a kamenné stěny dotváří pocit ponurého prostředí, které tlumí jakékoliv kladné emoce. Ale musím opakovat, celkově mám pocit určité nedotaženosti, tohle by nebylo špatné jako divadelní představení, ale od televizního filmu čekám trochu víc. Celkový dojem: 60 %. (30.08.2014)

,,Naděje je jen touha po nemožném. Možná, že je na životě nejkrásnější, že je jedna velká naděje, která se nikdy nesplní." Skupinka lidí se při přehlídce zámku ocitne v podzemní místnosti, ve které najednou zmiznou dveře ven... Tak alegorie na totalitní stát, resp. situaci v ČSSR po srpnu '68 je už jasná v samotné zápletce a od prvních minut, ale rozhodně není jediným smyslem filmu. Bez ohledu na dobu a politiku Pasiáns v sobě skrývá hluboký psychologický příběh s existenciální zápletkou, kde jsou důležité rozměry lidských charakterů, jež se v podobných hraničních situacích projevují naplno. Jedni se budou snažit za každou cenu ven, jiní pouze doufat, utápět se v depresích nebo mít blízko i k zbláznění, někdo najde rovno východisko v sebevraždě a najdou se i lidé, kteří neztratí svůj smysl pro humor i v takovéhle situaci. Strhující snímek v sobě ukrývá téměř hororovou atmosféru z tajemného podzemí, umocněnou sugestivním výkonem Rudolfa Hrušínského a hereckým koncertem dalších protagonistů (z mužského obsazenství mě zaujali zejména František Řehák a Ladislav Boháč), zvláště pak Jany Brejchové, jejíž krása i příjemný hlas působí v temném prostředí jako zajímavý kontrast. Dojem mi mírně poprvé zkazil otevřený konec, ale na druhou stranu se po zamýšlení nad tím vším nabízí otázka: je to skutečně otevřený konec nebo spíš drsné zobrazení reality? 90% (05.08.2017)

Strhující, lehce fantaskní scénář s precizně vysoustruženými dialogy a hutným dějem, který prorocky komentuje chování různých typů lidí během normalizace. Kladu si otázku, proč se tenhle film nestal slavným? Vždyť jiné trezorové filmy už dnes takřka zlidověly. Možná je to až přiliš velkou abstraktností příběhu, a nebo stigmatem, že se jedná o televizní film? Přitom ostře nasvíceným záběrům, ve kterých světlo a stín tvaruje Hrušínsklého nelítostnou tvář, by plátnu určitě slušelo. (18.11.2009)