Tři životy

Než začne příště Jirka Strach dělat na dalším filmu, měl by se napřed posadit, vydejchat se a pak se ptát sám sebe: točím pohádku nebo soft porno? Věřím, že by se mu jednou mohla povést dobrá pohádka a nepochybuju o tom, že softporno by zmáknul výtečný. Ale nechápu, proč točit softpornovou pohádku. Už jaksi z principu mi uchází podstata takového počinu. Netvrdím, že pohádky mají být nutně "krásné a nevinné", nebo že se by se mi protivil pohled na macatou prdýlku kovářovic Anduly, ale v případě Tří životů jde jen a pouze o prvoplánovou zbytečnost. Úvodní hromadná soulož ve sklepení hradu je rozhodně největším "What The Fuck" momentem v dějinách české pohádky. Co mi ale vadilo nejvíc, je absence jakéhokoli citu mezi ústřední mileneckou dvojicí. Příklad: Nás pár leží za kuropění na břehu jezera, ona se vzbouzí, líbne svého milého na holé tělo u bradavky a tváří se, jakoby chtěla říct: "Já včera myslela, že mě roztrhneš, ty draku." A pak se jde nahá vykoupat. Zkrátka je tam sex, ale není tam romance. A konkrétně u pohádky bych to chtěl obráceně... (23.06.2012)

„Bola krásna...“ – „Ale nedala sa skrotiť.“ Milá, svižná a svieža rozprávka, v ktorej nenájdete veľa „nadprirodzených motívov“, ale páčilo sa mi, že je predsa len troška drsnejšia, než ostatné. Napríklad si nepamätám inú českú rozprávku, v ktorej by bolo tak jasne naznačené, že postavy medzi sebou majú sex a aj ten sedliak, drsne reagujúci na žiadosť pomocníka o ruku jeho dcéry, je o poznanie brutálnejší, ako býva v inak dobráckom českom „výstavnom“ žánri zvykom. Najviac ma ale potešilo, že tvorcovia na kasting išli inak, ako Troška. Jeho rozprávky mám celkom rád (NEVESTA Z MLYNA 1 – 2, Z PEKLA ŠŤASTIE 1 – 2), ale vždy mi na nich strašne prekážali manekýni v hlavných rolách. V TROCH PRIANIACH (pod týmto názvom bola snímka uvádzaná v slovenských TV časopisoch) boli obsadení mladí herci, ktorí na rozdiel od Troškových pôsobia dojmom, že majú aj niečo v hlavách. Nechcem urážať, hovorím, ako na mňa pôsobili, nie o tom, akí sú/nie sú v skutočnosti. (16.09.2010)

Pohádka s krásnou hudbou a poetickými exteriéry. Zápletka zajímavá, ba i docela strašidelná (představila jsem si, co by se mnou dělala, kdyby mi bylo o 20 let méně), místy dokonce odvážná. Ale tak to má být, má-li pohádka mít trošku modernější kabát. A nakonec, Jiří Dvořák v další pěkné záporné roli! Je mi líto, že se téměř každá nová pohádka hned strhá a hází do jednoho pytle. Kde potom máme brát kousky, které se mají stát kultovní stejně jako Popelka nebo Princ a Večernice, když je všechny zdrbeme ještě před premiérou? (11.12.2010)

Před hrdinu této pohádky jsou stavěny zkoušky věru přetěžké: Nejprve musí strávit noc v posteli se svůdnou svíjející se krásnou zakletou princeznou a nezasunout, aby se později jeho vyvolená (dcera udavačského kováře) stala zfetovanou konkubínou jakéhosi bezvýznamného poručíka. To je dost odvážná koncepce. Nahota hrdinovy milé u rybníka do toho samozřejmě tématicky zapadá (na pohádku dost odvaz, ale koneckonců není to princezna, jen holka z kovárny), lepší by ale bylo třeba pozorněji ošetřit ten sňatek beze svědků. Taky je smutné, že zachráněný přítel, ačkoli celou dobu působí jako „kořen“, nezasáhl v kritické chvíli; pozdější padouchův konec ve formě totálně sjetého hromosvodu je zatraceně slabým zadostiučiněním. Opět bohužel mizerný scénář. Vcelku pěkné záběry působí začasté dojmem kvalitního reklamního spotu. Nicméně alespoň jeden esteticky silnější se najde. Pohádka nešetří klasickými motivy a jako příběh lásky až za hrob a věrného přátelství rozhodně stojí za pozornost, takže by se dalo uvažovat i o vyšším hodnocení. Všechny ty drobné trapasy bych nějak dal. Celý ten komplex celibátního hrdiny a jeho šoustající milé bych dal, bonzáckého kováře i podbízivě hodného žandára bych taky dal. Ale romantické vyznání v poli kvetoucí řepky olejky – to prostě nedám. (04.01.2015)

Tak si myslím, že Jirka Strach prostě pohádky neumí, že to není jeho parketa. Být kratší, líbila by se mi z jeho pohádek tak Probuzená skála a druhá půlka Šťastného smolaře. A už asi tuším, proč mne tak nebral, jako mé kolegy a známé, Anděl Páně. U této pohádky jsem měl chvílemi pocit, že koukám na Princeznu ze mlejna. Voják, místo Élišky kovářovic napohled vyžilá dcera, podobné kulisy... Některé amatérské herecké výkony a podivné repliky. Táňa Pauhofová jako vždy dřevěná. Scénář zbytečně natahovaný. Jak je u Stracha zvykem, dokonalá výprava a kulisy, dokonce opět podzemí, ale jen samotná výprava nenahradí chybějící a potřebné ingredience. Kýčovité scény - proč? A na pohádku až moc smyslných a erotických narážek (Jak chcete dítěti vysvětlovat, že se vojáci nesmějí zakletých dívek na loži dotknout?), navíc nahotinka v jezeře mi v pohádce přijde už moc. Naprosto zbytečná scéna. (07.12.2013)