Na odstřel

Tento typ filmů ve mně vyvolává podivnou cukavou schizofrenii, kdy si říkám: "Celé to řídí vrátný! Bylo to jen nahrané! Jenom sen umírajícího dědečka! Affleck je ve skutečnosti žena!" Mé racionální já zase přemítá, že pokud to scenáristé myslí vážně, tak nemůže příběh, kde si začínají s nadnárodní společností, která podniká v oblasti války, skončit nijak jinak, než kardinálně špatně, takže jakýkoliv náznak pokusu o happy end by si nutně vyžádal mé kardinální pohrdání. Tvůrci kolem toho částečně elegantně zabruslili. Každopádně tento druh filmů mi skoro vždycky přijde emocionálně naprosto inertní, což potlačí všechny jiné potenciální kvality. (23.02.2013)

Vidět State of Play na papíře, nevypadalo by to až tak valně - scénář s krimi zápletkou snažící se obsáhnout jak novinařinu, vztahy, tak i konspirační teorii s povinným (ale, klobouk dolů, skutečně nečekaným) twistem v závěru, ale naštěstí výsledek je mnohem příjemnější a snad i trochu vyspělejší sezónního thrilleru. Stejně jako papírová novinařina konfrontuje internet, tak i State of Play kombinuje prvky klasického politického thrilleru a modernější stylizace s dobrou atmosférou (kdo dýchal při scéně v nočním parkovišti?). State of Play není geniální, geniální je jen herectví Russela Crowe, ovšem funguje chvalitebně, nepůsobí lacině a i při delší stopáži zůstává záživně. 8/10 (17.08.2009)

V základě dvojče britského originálu, které své místo pod sluncem obhajuje výborným převedením do amerických podmínek (Carnahan a Gilroy jsou cítit v každé scéně), odstraněním nadměrného množství dialogové vaty a šibalstvím Russella Crowea, který i s viditelnou nadváhou strká do kapsy roztomilou McAdams a neurážejícího Afflecka a soupeře nachází jen v hláškující Helen Mirren (takovou babičku bych chtěl mít). Na druhou stranu však zamrzí vyškrtání některých vedlejších linií, kvůli čemuž některé postavy (manželka) příliš nefungují v osobní rovině a film tím pádem ztrácí hlavně ve druhé třetině tempo. Macdonald ale režíruje jako o život a chladnou ostrovní předlohu zdá se opravdu uctívá. Jinak si ty věčné citace jednotlivých scén vysvětlit nedokážu. 7+ P.S: Překvapuje mě, že si pan režisér nevzpomněl na McAvoye. Jeho účast v minisérii ale byla zřejmě překážkou. (18.05.2009)

Profesionálně natočený thriller, kde vyčnívá jako obvykle výborný Russel Crowe v roli novináře, kterému to pálí a je za pravdu a dobrý příběh ochoten riskovat třeba i život. Bohužel slova chvály se nedají říct na adresu jeho partnera Bena Afflecka. Jeho průměrné herectví by se v jiném filmu a za jiných podmínek možná schovalo za výpravu, triky nebo tempo, vedle Crowa ten rozdíl kvality ale vyniká místy bolestně. Čtvrtá hvězdička unikla snímku ale z jiných důvodů - především kvůli nedodělkům ve scénáři. Producent chtěl jet podle obvyklého vzorce a nalákat diváky na efektní zvrat, po kterém se pohled na postavy příběhu změní, jenže scénárista se nevyhnul logickým chybám a kotrmelcům - viz finální setkání Crowa s atentátníkem. Očekávané vítězství dobra a svobodného tisku nad lidskou špínou a intrikami tak nějak zapadá do představ o americké studiové produkci, ale moje sympatie patří obvykle filmům, které se zavedená klišé pokoušejí bořit či se jim aspoň vyhnout. Celkový dojem: 65 %. (26.02.2013)

Všichni prezidentovi muži pro 21. století. Mix politického thrilleru, romantického dramatu a buddy movie zaštítěný novinářským filmem (čili solidním napínákem, vydatně prošpikovaným humorem). Rachel McAdams sleduji (s chutí) již delší dobu, Russel Crowe zraje jak víno, které vám zaručeně zvedne náladu, ale oba dva i všechny ostatní strká do náprsní kapsy značkového saka „opřesdržkusikoledující“ Jason Bateman. Špičková řemeslná úroveň drží film nad vodou navzdory pár scénáristickým zaškobrtnutím (postava kongresmana je vážně na odstřel), pročež a taky pro závěrečné titulky, kdy jsem skoro zamačkával nostalgickou slzu, bez výčitek a dlouhého váhání k nezpochybnitelným čtyřem jednu po starých dobrých časech smutnící hvězdičku přidám. 90% (more) Zajímavé komentáře: Marigold, Shaqualyck, Botič (31.05.2009)