Alita: Bojový Anděl

Zase ukázalo, že v případě moderních filmů nedokážu dobře trefit na co jít do kina. Alitu jsem vidět až teď na HBO a po skončení těžce lituju, své kino ingoranství, protože audio-vizuální položky filmu jsou top. Moc mě však bavil i příběh, který v sobě čistokrevnou touhu po lásce, záběr kdy si hlavní hrdinka vyndá své srdce, patří mezi nej romantičtější scény a síly okamžiku, které jsem v téhle kategorii kdy viděl. Vynikajcí akční romantika z dokonalým využitím filmařských technologií 21.století. (24.11.2019)

ALITA: BOJOVÝ ANDĚL je pozoruhodný úkaz, o kterém se z nějakého důvodu u nás tvrdí, že je to jeden z vypravěčsky nejsoustředěnějších Rodriguezových snímků (nejspíš díky Cameronově podílu na scénáři). Přitom nic tak v dobrém slova smyslu vykloubeného, kombinujícího ne zcela kompaktní tradice, jsem dlouho neviděl._____ Na jednu stranu je zde snaha o "cameronovsky" klasické vyprávění, kdy je celek strukturován kolem rozhodnutí jednající protagonistky, přičemž do konfliktu přichází osobní a pracovní rovina (odhalení, kam "otec" chodí ven, následování jeho příkladu pro odhalování minulosti, finální jízda přerušená problémy přítele). Na druhou stranu je toto vyprávění po vzoru anime či manga zastavováno, aby se - zejména v prvním aktu - budoval svět příběhu, postupně se odhalovaly jeho pravidla... a vše bylo na konec podřizováno tématu dospívání/nalézání vlastní identity, a tak je jasný cíl stanoven až v epilogu a milostná romance má dost nehollywoodské vyústění. A na třetí stranu, protože tato kombinace dvou odlišných tradic nemůže pohromadě fungovat, přichází "rodriguezovská" inklinace k braku: skokové změny v profilaci postav a jejich jednání (např. "otec" a jeho nelibost sportu, "matka" a její uvědomění), plundrování volných motivů a visících příčin (např. gang a rozkládání na součástky), náhlé tonální přechody a změny způsobu inscenování předkamerového prostoru odvisle od daného žánru (horor, akce, romance...), příčinná provázanost sledu scén spíš než snaha o soudržný celek._____ ALITA: BOJOVÝ ANDĚL je pozoruhodná adaptace proto, že zatímco jiné hollywoodské si předlohu uzpůsobí západním normám a konvencím (GHOST IN THE SHELL, DEATH NOTE ad.), Cameron et al výsledek uzpůsobili svým požadavkům. Bylo jich víc a třou se, o to zajímavější to je. (21.02.2019)

Z Roberta Rodrigueze jsem měl trochu obavy, ale jméno Jamese Camerona je opatrně vyvažovalo, předlohu neznám a mangu obecně příliš nemusím, nicméně upoutávky se mi líbily... Takže na Alitu jsem šel s tím, že může dopadnout jakkoliv. A ona dopadla tak skvěle! Největším trumfem je rozhodně hlavní hrdinka, protože ať divák nebo divačka, do Ality se musí zamilovat snad úplně každý. Animace je tak dokonalá, jak jen může být, a ačkoliv jsem na ni zpočátku zíral s pootevřenými ústy, postupně jsem ji přestal vnímat a Alitu bral jako úplně normální postavu, jejíž digitálnost se jen tu a tam něčím připomněla. Věřil jsem jí každou emoci, každé pousmání nebo zamračení, vztek i smutek - vážně se to musí vidět, je to snad ještě o malý stupínek výš než digitální postavy v Ready Player One. A na mnohých dalších postavách se trikaři vyřádili podobně - třeba z Eda Skreina zbyl v roli nájemného lovce jen obličej přimontovaný na "terminátorské" (ehm) tělo... A ani na chvilku to nepůsobí zvláštně. No jenže co by to všechno bylo platné bez dobrého příběhu, že, a dobrý příběh tady naštěstí také je. Bavilo mě postupně odhalovat, co se v tom neznámém a novém světě (26th Century Fox) děje, co se mu stalo a proč, líbila se mi otcovská postava Christopha Waltze a motorball mě strhl jako svého času závody kluzáků ve Star Wars. Příjemné bylo, že scénář nepotřeboval otrocky vysvětlovat úplně vše a spoustu si toho schoval do dalšího dílu. A já doufám, že pokračování bude, protože jsem ho už dlouho žádnému novému filmu (nezaběhnuté značce) tak moc nepřál. (14.02.2019)

Nejsympatičtější vyrenderovaný charakter od dob Gluma. Alita není silná ženská postava, ale silná 'a' ženská postava. Wonder Woman nebo Kapitánku Marvelovou se rozplývat nad čokoládou prostě neuvidíte. Tajemstí Ality i světa kolem ní navíc divák poznává skrze její kukadla a její naivní křišťálově čisté emoce se srdcem na dlani. Pro takovéhle filmy bylo stvořeno CGI. Jestli tohle zaříznou, pustil bych na ně smečku plechových ohařů. (22.02.2019)

Alita má výhodu underdoga, kdy jí cestu v posledních letech "vydláždilo" tolik tématicky spřízněných propadáků (Jupiter vychází, Valerian, Země zítřka, Smrtelné stroje, Ghost in the Shell), že málokdo čekal víc než další k uzoufání nudný generický digifest. Platilo by to nebýt skutečnosti, že zdejší triky slouží precizně vystavěným akčním scénám a relativně tradiční příběh má hned několik překvapivých momentů (jakkoli se s nimi vyrovnává možná až moc rychle). Hodně to také táhne skvělé obsazení, přičemž největší výhrou je sama Alita. Může říkat sebevětší naivní cancy a přesto jí to díky roztomilosti člověk žere i s navijákem. Ona zkratkovitost (hlavně v první půli) a naivita jsou ve výsledku to jediné, co lze vnímat jako extrémní slabiny. Zbytek je vypiplaná, dynamická a nápaditá podívaná, která mi dala osobně to, co jsem čekal od Ready Player One - zase mi bylo 12 let. Roberte a Jime, díky za to. To jsem v kině nepocítil dobrou dekádu! 90% (24.02.2019)