Premiéra

Nekorunovaný král americké nezávislé scény John Cassavetes dává nahlédnout do nitra persony stárnoucí divadelní herečky, jež nemusí bojovat s jakýmikoliv vnitřními démony, ale se sebou samotnou. A má to 144 minut, takže pokud nemáte předem pocit, že téma je něco pro vás, raději od Premiéry ruce pryč. [KVIFF 2022] (23.07.2022)

Cassavetes skvěle pracuje s divákem. Díky proplétání skutečného života hlavní postavy s rolí, již má ztvárnit, která ji psychicky ničí a které se snaží bránit, jsme pomocí sledu reálných divadelních představení, zkoušek a náhledů do osobního života stárnoucí herečky neustále udržování v napětí, při kterém se (v mém případě bez dechu) snažíme rozpoznat, kdo k nám vlastně promlouvá. Skutečná žena-herečka, která se snaží po svém vypořádat s postavou, kterou má zahrát a tím se vyrovnat i sama se sebou? Nebo jsou to v tu chvíli jen předepsaná slova jejího partu (a kterými by mimochodem mohla promlouvat autorka samotné hry - též stárnoucí žena)? Jedná se o okamžitou improvizaci, nebo o nacvičená slova? I když závěr není tak kataklyzmatický, jako předchozí skoro dvě a půl drásající hodiny, přesto si Cassavetes režisér i herec a Gena Rowlands zaslouží maximum. (10.06.2013)

Každý filmový fanoušek prý zažívá potitivní šok po prvním zhlédnutí filmu pod režijní taktovkou s Johnem Cassavetesem. Ani v mém případě pravděpodobbě nepůjde o poslední setkání s tímto režisérem. Na svou dobu nezvykle konverzační film s vypjatými výkony hlavních představitelů, které ale lze uvěřit v hereckém prostředí, vněmž se příběh odehrává, protože herci jsou asi už z podstaty emociálně trochu labilní. Gena Rowlands skládám za ztvárnění psychologické horské dráhy její hrdinky velkou poklonu, moc se mi líbil i přirozený Ben Gazzara. Potěšilo i cameo režisérova kumpána Petera Falka. [KVIFF 2022] (21.08.2022)

Psychologická dráma z divadelného prostredia o úspešnej herečke, ktorá má problém naplno sa zžiť s postavou vyšším vekom zužovanej ženy. A o skupinke ľudí, ktorí s ňou na príslušnej hre spolupracujú. Režisér a scenárista John Cassavetes je teatrálny, obrazovo jednoduchý. Charaktery postáv koncipuje s prehľadom a veľa čerpá z farieb interiérov, v ktorých sa film odohráva. Srdcom filmu je bravúrny herecký výkon Geny Rowlands, vďaka ktorému je doslova fetišistickým potešením, voyeuristicky sa piplať v komplikovanom duševnom i psychickom rozpoložení jej postavy. Psychologický majsterštyk pre milovníkov filmu a divadla! (06.07.2004)

Velmi silný, pomalu vyprávěný příběh jedné životní krize, kde díky stylu vyprávění má divák postupem času dojem, jak by se psychycky rozkládal spolu s hlavní předatavitelkou (mimochodem,perfektně odehranou). "Divadelní" scény jsou do jedné fascinující a když režisér donutí doklopítat herečku (opilou jako nikdy předtím) na scénu, kde jí nic netušící obecenstvo přivítá potleskem, tak každému divákovi, kterému ještě zbyla nějaká sebeúcta prostě musí spadnou čelist. (07.07.2004)