Život Briana

Pokial som sa pri SVATOM GRALI (1979) nudil, v Brianovi som nasiel daleko viac humornych dialogov, preto sa zhodujem s Golfistom. Napis ,,Rimane, jdete domu" a s tym spojene ucenie spravnej gramatiky ma poriadne rozosmial a bolo tam toho viac, akurat s tymi mimozemstanmi si to mohli odpustit, lebo to bolo skor iritujuce a nebolo to smiesne, akokeby mi Pythonovci chceli povedat, ze vsak sledujes sa na blbost, tak ti to este prikorenime :-) Druha polovica ma uz tak nerozosmiala, preto 3 hviezdicky... 28.04.2010 _______ Graham Chapman - (Biely muž 2 / Brian Cohen, Biggus Dickus) +++ John Cleese - (Biely muž 1 / Reg / Jewish / Centurion / Dirk / Arthur) +++ Terry Gilliam - (Revolucionár / Dozorca vo väzení / Frank) +++ Terry Jones - (Mandy Cohen / Colin / Simon svätý ) +++ Eric Idle - (Pán Cheeky / Stan / Harry / Warris / Dozorcov asistent / Otto) +++ Kenneth Colley - (Ježiš) +++ Hudba: Geoffrey Burgon +++ (28.04.2010)

Jak už jsem napsal před patnácti lety u komentáře ke Svatému grálu, s filmy od Monty Pythonů mám problém ten, že je pokládám za víceméně nevtipné. Tady jsem se zasmál, no spíš uchechtl několikrát, nikdy to ale nebylo nad "sofistikovaností" humoru, který vyvěrá z náboženství, ale vždy, když se postavy častovaly nadávkami, nebo někdo někoho praštil a tak. Pár zajímavých scén by se našlo (dialog o tom, co Římané udělali dobrého, nápis o jejich odchodu po celé zdi), ale pro mě je to na vyšší hodnocení málo. Tenhle film že někoho tehdy dokázal naštvat? V tom případě jsme ušli velký kus cesty. Smysl života dám asi za dalších patnáct let, počítám. (22.11.2018)

Snímok sa od prvej minúty nesie v duchu tvrdého, cynického sarkazmu (nie len voči cirkvi a viere ako takej), ktorý nemusí sadnúť každému, no podaktoré trefné narážky, solídne nadčasovo vystihujú túto dobu, liberálno-progresívneho fašizmu. A keď sa tak človek nad tým zamyslí, presne toto bolo zrejme zámerom tvorcov. Ja osobne som sa pošťať od smiechu nešiel, pár krát zasmial či uškrnul, no pointu som pochopil. Napríklad pri takej debate o tom, že chlap napriek tomu že silou mocou chce, skrátka rodiť nemôže, lebo nemá maternicu, pričom je to proti prírode a zdravému rozumu, no aj tak sa napriek odporu dostaví odpoveď "tak my zahájime boj proti potlačovaniu za jeho práva rodiť, ako symbol boja proti útlaku", čo tam potom, že ide o úplnú pičovinu, veď je demokracia. To je ako s tou polemikou o plochej zemi, nad ktorou sa totožní ľudia smejú, no hento im príde úplne normálne, pričom na oplátku očakávajú seriózny dialóg. A inak, mimochodom, aby som nezabudol. Keby ste náhodou mali na výber medzi ukrižovaním a bodnutím, vyberte si ukrižovanie. Pri ukrižovaní budete aspoň na čerstvom vzduchu :D Snímok z rebríčka 200 najlepších, či najobľúbenejších filmov. Ostáva 15. (07.06.2024)

Přiznávám, že tento druh humoru mě zcela míjí. Pro mě to byla od začátku do konce nuda. Jediná vtipná scénka snad byla „Našli jsme vařečku.“ v duchu Žhavých výstřelů. Přesto kvůli těmto pár vteřinám vtipu předtím museli minuty pobíhat vojáci sem a tam. Nechápu. Samotný nápad karikovat život Ježíše jde naprosto mimo mísu. Duchovní věci, které nemají jednoznačnou interpretaci lze těžko vystavovat kritice, natož je parodovat. Než něco paroduji, musím přeci vědět, co chci parodovat. Tady mi smysl trochu uniká. Když paroduji konkrétní film nebo knihu, divák si za konkrétní scénou něco vybaví a přijde mu to pak vtipný. Těžko lze parodovat věci, které nejsou jasně uchopitelné a které si každý představuje jinak. Už samotná myšlenka parodovat symboly duchovního života milionů lidí mi nepřijde jako dobrý nápad, ale spíš jako hloupý vtip. Odhlédnu nyní od základní myšlenky filmu, kterou považuji za zcestnou a podívám se na konkrétní scénky. Hned, jakmile divák pochopí styl humoru, který se zde prezentuje (stačí hned první scénka s narozením), stávají se všechny vtipy očekávatelné. Některé scénky bych tu přirovnal k situačnímu humoru založenému na doslovnosti ve stylu TeleTele (např. sebevražedné komando na konci). Rozdíl je v tom, že humor TeleTele si alespoň na nic nehraje a od začátku říká divákovi. „Takhle to děláme a víme, že jsme trapní.“ na to lze přistoupit a člověk se pak občas i zasměje. Kolikrát víc těm „blbcům“, kteří to hrají a dělají si srandu sami ze sebe než samotným scénkám. Bohužel film Život Briana se staví do pózy rádoby intelektuálního humoru, na což u spousty scének přistoupit nelze a budí tak ve mě trapné rozpaky. Jsem alespoň rád, že se autoři vyhnuli fekálnímu humoru, který sem tam už chvílema také čekal. Abych jen nekritizoval, některé scénky byly i lepší. Např. debata o tom, co vlastně Palestině přinesli rímani, byla vtipná. Bohužel dobrého jako šafránu. Ani nápad utahovat si z života a chování lidí ve starověké Palestině mi nepřijde jako rozumný. Kolik lidí asi ví o tehdejších poměrech a kultuře. Historii bychom se neměli posmívat, ale hledat v ní poučení. Teprve když jí pochopíme, dělejme si srandičky. Tento film nejsem schopen hodnotit pozitivně, protože místo úsměvu ve mě probouzel spíše pohoršení. (15.10.2010)

Geniální komedie, kterou si celý Cirkus rezervoval místo v tom nejžhavějším místě pekel. Bible všech vulgárních kacířů (že, Shnoffe), Bible těch, kteří se rádi smějí všemu... i Bibli. Ty, kdož jsi bez viny, hoď po nich kamenem, ale jsi-li žena, pozor, ať ti nespadnou vousy! Souhrn nádherně vypointovaných vtípků, které se dokáží urazit zřejmě všechny věřící bez rozdílu vyznání. Ale co, i když vás křižují řiďte se prvním a jediným přikázáním: "Allways look at the bright side of life". To je náboženství Montyho Pythona, to je náboženství, kterému se vždycky rád ukloním! Amen. (26.01.2004)