Mučedníci

Dovolte mi citovat závěrečnou pasáž rozhovoru s režisérem Pascalem Laugierem: „…zápletka zůstává záhadou do poslední minuty filmu a divák nemá ani chvilku, aby vydechnul a přitom pořád neví, na čem je. Tak jsem to původně zamýšlel, aby si intelektuálové, jimž už je maloměsto malé, lámali hlavu a meditovali nad filozofickým přesahem mého díla, ovšem nejspíš je všechny zklamu, neboť mi v zásadě šlo o pustou řezničinu zabalenou do žánrového mixu, s cílenou snahou nalákat na kontroverznost. Teď už mohu prozradit, že v inkriminovaném povznášejícím konci představitelka Anny zašeptala své starší herecké kolegyni: „Už jak jsem si četla scénář, tak jsem tušila, že to bude sračka.“, což se mě jako autora dotklo, tak jsem oběma nechal za tu troufalost značně pokrátit honorář. No a té staré lakomé rašpli se to nelíbilo a tak udělala s revolverem to, co udělala. Kamera běžela, kolegům ze štábu se to líbilo, tak jsme to tam nechali. Budiž jí země lehká. Takže prosím, nehledat za vším žádnou velkou sokolovnu pro intelekt, abyste se nakonec z toho hledání odpovědí nezbláznili a byli jste začas schopní se alespoň najíst příborem. Závěrem bych chtěl poděkovat partnerům, bez jejichž podpory by film k velkému smutku divácké obce nejspíš nevznikl. Děkuji Řetězárně Chamonix, výrobně nerezových stolků a nádobí z Montpellier, prasečím jatkám v Brestu za dodání galonu vepřové krve a hlavně mojí mamince, která mi každé ráno oprala povlečení znečištěné polucí, jenž nastala vždy když jsem si ve spánku přehrával mučící a bicí scény. Díky mamko, vůně Tvé aviváže byla pro mne inspirací.“ (14.04.2011)

Reklamu filmu udělali tvrzeními že se jedna o nejnechutnější film všech dob. No možná by se s tím dalo souhlasit, ale u mě scény kdy někdo do někoho píchá, řeže nožem naprosto minuly účinkem. Uznávám ale že film své kouzlo jakési má a myšlenku mu taky nelze upřít. Přestože na mě film prakticky ničím nepůsobil a ta agresivita a surovost mi přišla naprosto zbytečná, o něco později uvažuju o filmu z úplně opačné strany. Na konci filmu následuje otázka, co vlastně přichází po smrti? Myslím že na světě nejčastěji položená otázka. 60% (06.04.2009)

Tak zkuste namítnout, že teorie MARTYRŮ je náboženský výmysl..... Milovníci utrpení, TOHLE JE FILM PRO VÁS! Trpící děti, zabíjení, zohavená příšera (že by Japonci záviděli), trpící ženy, občas brutální přehlídka nechutných věcí. A nakonec? DOKÁZALI TO! Co? Vy snad víte, co bude po smrti? A teď marně přemýšlím, co že si z toho filmu mám odnést já…. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) V neděli se chystám rozšlehat brokovnicí celou rodinu (cizí). 2.) Děti nevychovávám, ale týrám. 3.) Ještě nevím, že kladivo (když je nouze) může zastoupit brokovnici. 4.) Rád sleduji, jak si lidi týraj tělo (nemyslím v posilovně!). 5.) Ženský místo hlazení raději mlátím. 6.) Zajímám se o MARTYROLOGII. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (03.11.2010)

Tak nevím... čuňárna současné fancouzské brutální vlny, a nebo zamyšlení nad agresí, kterou si v sobě neseme? Posmrtný život mi přijde jen jako zástěrka k tomu, aby bylo možné umučit člověka k smrti. Chvílemi jsem si říkal, že ve světě se taková zvěrstva dějí, co tu člověk pobývá. Navenek spořádáná rodinka má pod domem moderní mučírnu...tematicky nic nového, ale nutí k uvědomění si, že zdání klame a lidská bestialita nezná hranic. U filmu asi málokdo omdlí, jelikož dnešní divák je zvyklý dívat se na zprávy, které mu zprostředkují smrt v přímém přenosu....a zde jde jen o triky. Možná si ale leckdo uvědomí, tak jako tomu bývalo u Andaluského psa, že na filmové násilí se díváme mnohdy s odporem, zato skutečné - ve zprávách či na internetu- nechá řadu z nás chladnými. (15.11.2010)

První polovina dokonale hororová, druhá polovina dokonale vysvětlující. Režijně naprosto fantastické, scénář bez děr, dokonce i zlom v polovině filmu proběhne nečekaně hladce... Další bod pro frantíky. Famózní práce s žánrem, přesah a nesporné řemeslné kvality ho zapíší do dějin (pokud konečně někdo dokáže přestat povrchně výskat z obsaženého exploitation). Mezi kousky z jednadvacátého století stojí suveréně mezi nejlepšími (tedy po boku Devil's Rejects), s propastným náskokem před ostatními. Film je zcela nesmyslně propagován svýmy problémy s francouzskou ratingovou komisí a byl mu tak přidělen status kultovního dřív, než ho kdokoliv stihl vidět. Což rozhodně není zapotřebí, protože něco tak dobrého zkrátka zkultovní samo od sebe. A ještě ke všemu se tu žádné nechutnosti nekonají a krev není to, oč tu primárně běží. Že o vlivu Martyrs na budoucí snímky uslyšíme je stejně jasné jako to, že jméno Pascal Laugier nezapadne. (11.02.2009)