Fígle

Televizní vzezření vmanévrované do kinosálů na mne nikdy moc dojem nedělalo a tady jsem prostě cítil, že televizní obrazovka by tomu slušela víc. Je to stejné jako s většinou českých filmů posledních let, v tomto jsou na tom Poláci stejně jako mi. To že jsou trochu originálnější nemohu říct s jistotou, takový přehled nemám, v každém případě v tomto filmu něco navíc je. Jde vidět, že práce s kamerou není bezcílná, úhly kamery jsou pečlivě voleny, také snaha vyhnout se prvoplánovým dojmům má mé sympatie. Nemohu si ale pomoci, tempo je příliš unuděné a mdlé. Možná to byl umělecký záměr, já ale do kina pro ukolébavky nechodím. 65% (16.01.2009)

Tak tohle je druhý film od Andrzeje Jakimowskeho a já přemýšlím o tom, jaké fígle používá on, že mě dokáže vtáhnout do těch svých příběhů a já v nich tak ráda zůstávám až do konce. Kromě skvělých přirozených hereckých představitelů (malý Stefek byl moc prima kluk) jsem se musela usmívat nad tím, jak byla přesně vystižená polská mentalita. Nádraží, obchůdky, pán s vozíkem a jejich typické kšeftování s auty atd. Všechno mně bylo tak blízké a povědomé jako kdybych tam už někdy byla. A taky že jo ! Do Walbrzychu jezdím několikrát za rok, takže podobnost nebyla čistě náhodná :-) Těch úsměvných chvilek tady zase tolik není, ale přesto je příjemně hřejivý určitě i díky nevtíravému hudebnímu podkresu, trochu té melancholie, teplého léta........ (03.12.2013)

Další polskej film, kterej má v sobě užasně vytvořenou atmosféru doby. Naprosto mě dostal způsob vyprávění, protože tady jsou dialogy jen jako doplněk obrazovému vyprávění příběhu. Snímek je hodně obsahově silný, ale má v sobě užasnou poetiku, něžnost a schopnost lehce získat divákovi sympatie k hlavním hrdinům. Opět se ukázalo, že největší krásu si člověk nosí v sobě. S polskou kinematografií asi brzy skončím v posteli, jak se do ní pomalu, ale jistě zamilovávám. (30.10.2014)

A proč od nás táta odešel? - Protože si ho omotala kolem prstu jedna paní. Asi tomu tak chtěl osud. Máma měla smůlu. - A nemůžeme jí ho sebrat? Když je svět složitější, než jak ho vnímá dětská logika, musí přijít na řadu fígle a uplácení osudu... a učenlivý Stefek ho umí pokoušet - pomocí sestry se nejprve cvičí na malých číslech, aby se propracoval až k tomu vrcholnému... Film mně blízký nejen proto, že žiju nedaleko místa, kde se odehrává, ale také úsměvností a poetikou dětství s pohledem na svět, který je přece tak jednoduché změnit... (19.02.2015)

Režisér vie, že divák už asi dávno neverí v zázrakoch a pekne sa pohráva s takýmto postojom dospelých k svetu. Figle je nostalgickým filmom o takom detstve, o ktoré už prichádzajú dnešné deti, ale je to aj film o nádeji, kde sny nie len vo virtuálnom existujú, ale aj v tom skutočnom sú naplniteľné. Z filmu je síce citeľná európska tvorba, príbeh sa nechce vytrhnúť z každodenného života. Ale Fígle nie pre obraz nášho európskeho sveta a života je dobrým filmom, ale pre veľkolepé a veľmi ľudské vyrozprávanie ohromne jednoduchého príbehu. Jednému šesťročnému dieťaťu môžme takto nahliadnuť do jeho vlastného boja k jemu veku primeranými fíglami. Ku koncu som zatúžila prisadnúť k nemu a len mlčky sledovať vlaky. (19.02.2011)