Frankenweenie: Domácí mazlíček

Tim Burton je zpátky a v duchu své ústřední dětské postavy oživuje své dávné umělecké mrtvolky. Téměř třicet let starý krátkomentrážní kraťas Frankenweenie se dočkal napojení na Burtonovy bleskosvody a v jeho laboratoři se zrodil nový celovečerní snímek, příběh víceméně zůstal, změnila se forma, hraný kraťas se proměnil v tak typickou Burtonovskou animovanou poctu brakovým béčkům 30. až 50. let., s obrovským množstvím popkulturních odkazů a aluzí k mnoha legendárním černobílým americkým filmům - v první řadě jde samozřejmě o poklonu klasickému hororovému snímku Frankenstein. Tak typická makabrózní poetika, kombinovaná s poetikou pokleslých žánrů, hororů a sci-fi z úsvitu hraného zvukového filmu, kde je ještě patrný silný vliv expresionismu (práce se světlem a stíny, podhledy zdola a podsvícení tváří atd.), morbidní příběh, stará dobrá ruční animace, kdy věci mají své stíny a figurky takovou tu nezaměnitelnou kinetiku, vynikající hudba Burtonova dvorního skladatele Danny Elfmana. Je fascinující sledovat, jak se za těch 30 let vyvinul Burtonův cizelovaný styl (a jak se protl s image studia Walta Disneyho). Škoda jen toho finále, které bylo víc pompézní, než by se možná slušelo, neboť se tak stalo na úkor originality. (23.12.2012)

''When you lose someone you love, they never really leave you. They move into a special place in your heart...'' Víte, je hrozně těžké nemít určitá očekávání, když slyšíte o stop-motion filmu, režírovaný Timem Burtonem, bez ohledu na to, jak slabší filmy v jeho poslední době byly. A moje očekávání se splnila. Konečně. Takové morbidní potěšení, zahalené v černobílé barvě se starou klasickou hororovou atmosférou, která možná přinese i pocity nostalgie. Typické vyhublé postavičky s kostnatými rameny a protáhlými tvářemi jsem si zamilovala ihned a ta hudba.. Danny Elfman je génius, jako bych poprvé slyšela soundtrack k Edwardovi, vážně.. a Sparky? Láska na první pohled. Jen škoda příšerek, konce a Disney, protože ho dost svazovalo, přeci jen je to určeno pro mladší publikum. Ale i přes to všechno Frankenweenie žije! ''You're alive!'' A Tim ožívá s ním. Jeho smysl pro detail a ten jeho temný svět mě nikdy nepřestane fascinovat. A hlavně... má něco, co mnoho lidem chybí. Představivost. Není to stoprocentní, jako u Edwarda, Ospalé díry nebo Big Fish, ale nemůžu si pomoc..prostě si to po delší době zaslouží. (23.12.2012)

Tim Burton: návrat ke kořenům. Tim Burton: znovu loutky. Mrtvá nevěsta byla fajn, Ukradené vánoce se staly legendou, ale původní Frankenweenie společně s Vincentem tvoří absolutní dřeň toho, kým Burton-umělec je. A proto je fajn, že sešívaný domácí mazel má příležitost připomenout tohle všechno. Je to hezké, je to milé, sice trochu sterilní a předpokládaně předvídatelné, ale pokud jste si doplnili i něco ze série The World of Stainboy, tak je to naprostý ideál. Pan Fousek vs netopýr vs gigantická želva vs Nové Holandsko & more. (07.01.2013)

Hovorte si čo chcete, ale Burton má pravdu. Veľmi ľahko (totiž intuitívne) sa dá rozoznať prospešný následok akéhokoľvek činu spraveného kombináciou rozmýšľania a jednania od srdca. Rovnakým spôsobom sa dá rozoznať rozdiel medzi dôsledkom takéhoto činu a dôsledkom činu navonok veľmi logického, posilneného však motiváciou iných telesných orgánov, od srdca vzdialených. Či už Zadku ("seriem na vás!"), Hlavy (závisť, mamona), Brucha (ego, pýcha) atď. Platí to rovnako pre mutáciu domáceho miláčika ako aj jeho milovanie. Niekedy je to záležitosť prostej oddanosti, inokedy vystatovania sa a zdôraznenia sociálneho statusu. Všetko toto poznanie či pripomenutie základných vecí je nádherne zanimované, s odkazmi na mnohé ikonické filmy (napríklad King-Kong, Gremlins, Jurský park), navyše jednoznačne ukazujúce, že krivé a zlé charaktery nevznikajú v dospelosti, ale sú jednoznačne i fyziognomicky dané už od detstva. Kombinácia výzoru tváre, držania tela a prevažujúco nevľúdneho pohľadu očí nepustí. Potvrdí sa to následne v charaktere skutkov i vyslovovaných myšlienok takýchto malých špuntov. (09.12.2013)

I když nejsem přívržencem těchto poloanimáků, tak vizuální stránka tohoto, ať už chcete jakéhokoliv "steina", se mi líbila. Bohužel, znovu a opět narážím na styl Tima Burtona, který se mi né a né trefit do noty. Ale to je případ již jeho několika posledních, filmových kousků. Na to, jaký jsem cíťa, jsem ani slzu neuronil, no snad se TB ještě vzchopí a překvapí nás něčím svým! 40% (22.12.2012)