Veřejní nepřátelé

[KVIFF 2009] Ta digitální kamera mě neustále rušila a fakt mi hrozným způsobem kazila zážitek z filmu. Ale ani bez tohoto rušivého elementu by ten film nebyl tak skvělý, jak jsme čekali. Ani scénář a dokonce ani režie zdaleka nesplnily má očekávání, celkově to je prostě zklamání... Celou dobu projekce jsem v duchu vzpomínal na mnohem podařenější srovnatelné snímky, jako je stejnou dobu popisující Bonnie a Clyde, Scottův Americký gangster, který si podle mě mnohem lépe pohrál s motivem mafiána, proti kterému stojí odhodlaný polda, nebo třeba francouzský Veřejný nepřítel č. 1, který sdílí víc, než jen podobné jméno. Prostě Veřejní nepřátelé mi přijdou jako dost plytká podívaná, na kterou si zanedlouho ani nevzpomenu, která nemá žádné silné momenty a v níž Christian Bale stejně jako předtím v Terminátorovi hraje tak malou úlohu, že by jí obstojně zahrál i někdo mnohem méně nadaný. A nedá mi to, abych nezmínil přepálenou stopáž. Ne, že bych se nudil, ale...skoro:) PS: Upřímně řečeno, točit Public Enemies někdo jiný podle stejného scénáře a na obyčejnou pětatřicítku, bylo by to stejně neoriginální, ale aspoň by se na to lépe koukalo. A ještě ohledně realističnosti: já jsem rád za věrně znějící štěkání samopalů a podobné věci, ale k čemu je realistický vizuál (+ zvuk), když scénář je neoriginální, nezáživný, neobjevný a to samé se dá říct o režii?... (06.07.2009)

příběh gangstera johna dillingera protkaný červenou nití lásky k okaté billie.. krásná a poutavá gangsterka ze starých časů, v čele charismatický gangster ze staré školy.. pastava nejen pro mé oči, ale i pro mé srdce..:) krásné a poctivé, děkuju.. (a myšička na konci plakala a plakala a plakala.. dlouho v ní tyhle emoce žádnej film neprobudil) (01.03.2010)

Není pochyb o tom, že Public Enemies je jeden z nejlepších filmů roku 2009. Režisér Michael Mann spojuje síly s rozmanitým a úžasným hereckým duem Johnny Deppem Christianem Balem. Vzniká tak další americký gangsterský film z 30. let minulého století. Je to vzrušující hra na kočku a myš, s tak poutavou a věrohodnou rivalitou, že vás to hned vtáhne do děje. Už v prvních minutách mi bylo jasné, že koukám na přelomový film. O poslední vlně zločinu bylo natočeno plno filmů před deseti lety - Heat, Fargo, Casino, Pulp Fiction a Goodfellas. Od té doby jsem čekal na více zfilmovaných kriminálních filmů, které budou srovnatelné se staršími tituly, ale nedosáhly takové úrovně, snad jedině American Gangster. Ostatně mohu zmínit Eastern Promises, Gangs of New York, Road to Perdition, Collateral a The Departed. To jsou "jen dobré" filmy. Public Enemies je první film mého názoru, který vystihl podstatu kriminálního dramatu odehrávající se v delším časovém pásmu. Dostaneme se bez vysvětlování přímo do děje (až na krátké úvodní titulky). Vstupujeme do světa, kde rychle poznáme postavy Dillingera, hezouna Nelsona, Franka Nittyho a další kriminální živly. Vždycky jsem miloval zobrazení charakterů pomocí znaků, které je spojují a tenhle film to opravdu má. Mnozí kritizují styl Michaela Manna a jeho oblibu točit v HD. Ale vemte si, že hodně umělců namalovalo ukřižování Krista mnoha způsoby. Takže Mann by měl mít právo, aby příběh vyprávěl pomocí svého "štětce". Já osobně jsem si to vychutnal, zejména automobilové honičky a přestřelky, které považuji za nejlepší co jsem za poslední dobu viděl. Michael Mann prostě s autama umí. Depp, Bale a Cotillard(ová) jsou všichni skvělí, stejně jako zbytek obsazení. Skvělá rovnováha humoru a dramata. Rozhodně stojí za to vidět v kině (Jen já měl bohužel tu smůlu, že nalevo ode mě někdo neustále smrkal, přede mnou seděl dvoumetrovej chlap s brýlemi na hlavě, ve kterých se odrážely titulky, vpravo každých deset minut svítil mobilem a za mnou rád kopal do sedačky až přestal a natáhl si nohy do uličky které byly skoro na úrovni mé hlavy. Ano! Ani novináři nemají úctu k ostatním divákům v sále.) Prostě pro mě zatím nejlepší film roku 2009. (01.07.2009)

„Nič si z toho nerob. Sú to ľudia a odniekiaľ pochádzajú. To je normálne. Všetci odniekiaľ pochádzame. To nie je dôležité. Dôležité je, kam ideme.“ – „A ty ideš kam?“ – „Tam, kam chcem.“ V podstate ROAD TO PERDITION – po technickej stránke špičkovo suchopárne spracovaná nuda s nesympatickým Baleom a matným Deppom. Akčné scény sú nakrútené dobre, ale je ich minimum. Dialógy sú fajn, ale málokedy strhnú. I jednotlivé scény (a že ich v zbytočne dvojhodinovom filme je!) sú fajn, ale v 120-minútovej dĺžke ma dostalo snáď len dojemné odnášanie na WC a Dillingerova návšteva policajnej stanice. Dve výborné scény, to je na dvojhodinový film za desiatky miliónov dolárov vskutku alarmujúci výsledok. Zdĺhavé, patetické, zjednodušujúce a pritom miestami zbytočne komplikované (množstvo postáv). (27.05.2011)