The Thick of It
Série(4) / Epizody(21)
Obsahy(1)
Pouhých 18 měsíců strávil na Ministerstvu práce a sociálních věcí Cliff Lawton. Pracoval dobře - alespoň jej o tom všichni ujišťovali. Tak proč jej najednou začali vláčet tiskem? Proč "Lawtonův osud visí na vlásku!" a podobné výplody bulvárních hyen? Bůhví. Faktem však je, že účast takového člověka vládě zrovna na důvěryhodnosti nepřidá. Chraň bůh, že by musel odejít pod mediálním tlakem! Takovou úvahu "premiérův zlý muž" Malcolm Tucker kategoricky odmítá! Oslabovat kabinet však nadále nelze, to je jisté... Hugh Abbot, který Lawtona na téhle ne zrovna nejvděčnější židli vystřídal, si možná i proto víc než dobře uvědomuje její vratkost. Ví, jak málo někdy stačí k pádu, a ví, že nic tak neupevní úředníkovu pozici, jako veřejný úspěch. Jenže kde ho tak nahonem vzít? Chtělo by to nějaký trumf, který by proletěl titulními stránkami všech novin jako bomba a dal všem najevo, že konečně je ten správný muž na tom správném místě. Třeba takový vznik Sociálního sboru proti zneužívání dávek, o němž Abbot letmo pohovořil s premiérem, který byl, jak se mu zdálo, této myšlence velmi nakloněn. Ano, to bude to pravé sousto, které předhodí na mimořádné tiskové konferenci veškeré mediální elitě! Jenomže - byl ten premiérův souhlas opravdu tak jednoznačný? Sitcom Je to soda by bylo možno zařadit kamsi mezi Jistě, pane ministře a Kancl. Na první navazuje tematicky - je to rovněž politická satira z vládního prostředí, Kancl připomíná způsobem realizace: pseudodokumentaristicky točené, dynamická, nervní, těkající (v prvních dílech možná až příliš, posléze se tvůrci poněkud zklidnili) kamera, evidentně částečně improvizovaný dialog. Chytrý humor, brilantně napsané dialogy i výborné herecké výkony, to vše nepochybně přispělo k tomu, že i přes relativně malý počet epizod si již tento seriálek získal značnou pozornost diváků i kritiky (získal již 4 ceny, na další byl nominován). (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Neskutečně nahláškovaná kombinace Kanclu a Jistě, pane ministře, která se od obou těchto britcomů liší především obrovským množstvím vulgarismů. Jednotlivé epizody mají podobu nervně nasnímaných smrští smrtících replik, jež ke škodě tuzemského diváka vyžadují slušný přehled o britské politice a popkultuře (což se jinak znamenité české titulky poslední série snaží poněkud nešikovně řešit využíváním ekvivalentních českých osobností). Nápaditě ultrasprosté nadávky společně s víceméně reálným základem zobrazovaných situací posilují dojem, že jsme svědky „práce“ opravdových vládních úředníků, nad nimiž jako král všech mamrdů drží bič (v jedné, a krabici cukru v druhé ruce) Malcolm Tucker, podobně ultimativní hovado jako David Brent. Oproti Brentovi lze ale snáz pochopit, proč svým chováním ostatním způsobuje zhruba stejnou slast jako penetrace pohrabáčem. Ve vysoké politice měkkoty zkrátka dlouho nevydrží. 90% ()
Aneb jak by vypadal Yes, Minister po dvaceti letech. Námět neschopných politiků jako loutek v rukou těch několika vyvolených tahačů nitek asi neomrzí nikdy. Když je pak klasický recept okořeněný salvou kreativních nadávek a skvělého Humpyho nahradí snad ještě lepší Malcolm Tucker, je na nový kult zaděláno. Ty reakce, které budí i pouhé zmínění jeho jména v budovách vlády jsou něco, co se prostě musí vidět. Ale byla by škoda, kdyby to bylo jenom kvůli němu, i ostatní postavy totiž mají stále co nabízet. Hugh z prvních dvou sérií je tragická postavička do takové míry, že se ho snad nedá nemilovat, Nicola z dalších dvou se zase naopak nedá než nenávidět. A spolu s týmy, který za nimi a za opozicí stojí, tvoří bezkonkurenční nadávací mašinu. Přičinění poradce přes nadávky (swearing consultant) u psaní scénáře se na kvalitě těch samotných smrští "eF star star CUNT!" výtvorů podepisuje a nevím o žádném filmu ani seriálu, který by právě v jejich provedení měl konkurenci. Ukončení seriálu je tak neskutečná škoda, ale celá poslední řada je tak 'jiná' a zároveň zábavná, že by se na ni snad ani kvalitou navazovat nedalo. ()
Je to nuda. Nemůžu si pomoct, ale mně tyhle mockumentary sitcomy fakt nebavěj. Jednak se mi nelíbí ta kamera a jednak mám problém v tomto případě i s humorem a tématem jednotlivých epizod, takže naprostou většinou jsem se pronudil nebo u nich dělal něco jiného. Ale z několika málo epizod jsem byl nadšen a mile překvapen, jak byly super. Toť vše. Někomu to asi sedne, ale s tímhle stylem seriálů si fakt netykám, a to jsem si myslel, že tentokrát už to vyjde. Nevadí. Nicméně... jedná celá hvězda za fantastického Capaldiho, díky kterému jsem vydržel až do konce, druhá za hostující hvězdy (zejména, ale nejenom David Haig) a vedlejší postavy a zbytek za ty vtipy a epizody, které se mi líbily. 60%. ()
Fuckity verze Jistě, pane ministře/premiére kanclovitého střihu pro jednadvacáté století v satiře, která je tak trefně pravdivá i mrazivá, až vlastně není vtipná. Rozhodně tedy nejde o britcom klasikého střihu, to již spíše o jakýsi "politfuckcom". Ostatně fuckování (nejen) z Malcolmových úst tu zní s kadencí, kterou by mohl tiše závidět i Kalašnikov. Škoda, že to u nás běželo pouze v nepoužitelné verzi, kdy titulky Petra Šarocha byly spíše jeho verzí toho "jak by on udělal politickou satiru" než (třeba i hodně volným) překladem pronášeného. ()
Nejdříve bych upřesnil, že zatím existuje šest půlhodinových dílů z roku 2005, dva hodinové speciály z roku 2007 a osm půlhodinových epizod z roku 2009. V roce 2012 přibylo dalších šest dílů, z nichž šestý má opět dvojnásobnou stopáž. Nejdřív jsem myslel, že je hlavní postavou ministr práce a sociálních věcí, ale později se ukázalo, že jím je premiérův zlý muž Malcolm Tucker, což je úžasná postava a Peter Capaldi se na něm evidentně s chutí vyřádil. Kromě občas až neuvěřitelně sprostého slovníku jsou zajímavé i české titulky, které celou řadu reálií, jmen a přirovnání nahrazují českými ekvivalenty („To bude, až ve Vlastě vyjde reklama na zubní protézy s Ewou Farnou“ apod.). Celkově mi přišlo, že se seriál rozjížděl postupně, a opravdu skvěle jsem se bavil až od těch dvou speciálů. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (2)
- Dle Iannucciho byla část dialogů improvizovaná. Herci nebyli limitováni snímáním kamer a měli dovoleno vycházet ze záběru při dialozích. (Splasher)
- Bohatý slovník Malcolma Tuckera (Peter Capaldi) si občas propůjčí samotní politici. Nejvýraznějším případem je neologismus Omnishambles, který lídr britské opozice Ed Miliband použil při kritice rozpočtu na rok 2012. Později byl použit i novináři při kritice Mitta Romneyho, kdy jeho počínání označili za Romneyshambles. (Splasher)
Reklama