Drákula: Neznámá legenda

Když se točí film o upírech, jedním ze základních stavebních kamenů úspěchu je krev. Když ale na tuhle tématiku naroubujete rating PG 13, načež ve filmu začnete sekat končetiny aniž by trocha tý krve zalila obrazovku, to jediný co zůstává je tupej výraz ve tváři a znechucení, jak je možný zobrazovat ve filmech násilí, když to ani nepůsobí věrohodně. Protože když už nic jinýho, živí diváka alespoň ta brutalita. Tady bohužel selhává ale úplně všechno, kdy je do diváka vprsknutej kýbl digitálního paskvilu v domnění, že právě to se mu bude líbit. Pokud je divákovi deset tak to asi zabere, pokud je mu dvacet, tak leda s tím, že je debil. Efekty ovšem, byť ne nejlepší, v několika mála scénách dokážou trochu pobavit. Jenomže zábava je to marná, když se celej film tváří neskutečně vážně. Tohle mělo bejt zatraceně sebe-parodický a vtipný, s nevtíravým humorem, jako je tomu třeba u Johna Wicka - tehdy bych Drákulu zbaštil se vsím všudy. Na filmu jsou skvělý asi tak čtyři stylový záběry, který do celkovýho vzhledu filmu ale vůbec nezapadaj. Není tu styl, není tu krev, není tu ani adekvátní provedení, je tu jenom změť komerčních trademarků, aby na to šel do kina každej mezi deseti a třiceti lety, když ale selžou i ty trademarky, je to fakt v prdeli. (18.01.2015)

Zápory: Herci ze hry o prsten Nibelungů hrají pravé Rumuny. Masového vraha s bestiálním šklebem, otce upírů, syna draka a upíra samotného hraje zde sympatický muž vhodný spíše do rolí mušketýra nebo nějakého fantasy bohatýra, co já vím... Drákula je zde jakýsi první Batman. Celé je to, ač to má zobrazovat dávné hrůzy divné doby, příliš uhlazené, načančané, zkrátka líbivě neškodné, pro mladého diváka... Klady: Fungující příběh, solidní akce, slušná výprava, parádní triky, atmosféra ujde, luxusní praupír, ctění původní legendy, napětí, emoce, pompézní scény. Verdikt: Film o zle a temnotě, ale i o naději, určený především mladšímu divákovi, pro romantickou povahu filmu i stylizaci (a volbu) herců, potěší nejedno dámské očko, přesto neurazí, nenudí a přinejmenším natěší na pokračování. Na pokračování, ke kterému ovšem budete mít pravděpodobně větší skepsi, než k tomuto dílu. (15.01.2015)

Zápis první - Milý deníčku, dnes sem viděl Drákulu: Neznámou Legendu a vím kam můj život směřuje, budu upír. Franta z práce, který se teď nechá říkat Čubula, slíbil že mně příště týden pokouše a bude ze mně upír. Zápis druhý - Milý deníčku, tak Čubula mně nepokousal, pač je to čůrák, nicméně sem si našel na internetu, že stačí každý den vypít rajčatovou šťávu, oblékat se do černého a přes den nechodit ven. Zítra to zkusím. Zápis třetí - Milý deníčku, již přes týden chodím v černém a piju rajčatovou šťávu, ven chodím jenom v noci. V černém vypadám jako debil, z rajčatové šťávy mně bolí bříško a v noci sem se si opakovaně narazil rozkrok, na to že sem upír to dost bolí. Zápis čtvrtý - Milý deníčku šéf mi volal z práce, že jestli se příští týden nedostavím do práce, tak mi prej vrazí kolík do prdele. Naivka kolík v prdeli mně upírovi nemůže ublížit, svět mně nechápe, nechápe že sem upír. Zápis pátý - Milý deníčku, již přes měsíc nepiju a nejím nic jiného než rajčatovou šťávu, chodím furt v černém a ven raději nechodím vůbec. Z té šťávy je mi blivno a sem celý červený, oblečení smrdí a v bytě mám bordel, zítra vyrazím do práce. Zápis šestý - Milý deníčku, do práce sem dorazil s pět, tedy ještě za tmy, aby mně slunce nespálilo a rozhodl sem se pokousat Marii, udělám zní svoji nevěstu. Nasoukal sem do Mariini skřínky a čekal sem, za osm hodin Marii skončí práce..........tohle sem trošku nedomyslel. Když Marie otevřela dveře udělal sem na tsss a hrábnul svoji rukou a vycenil přitom zuby. Marie evidentně nepochopila můj návrh se stát upiří nevěstou, jelikož zaječela a nastříkala mi do obličeje půl litru bojového plynu. Zápis sedmý - Milý deníčku, probral sem se v nemocnici, bez svých šatů, bez svých tesáků a byl sem napojený na kapačce. Moje příčetnost se mi pomalu vrací, prý za mnou bude pravidelně docházet psycholog a všichni z práce mi drží palce. Je to jasný, seru na to, nebudu upírem, budu zase normální a všem se omluvím. Frantu prej vyhodili, nechci skončit jako on, dám si svůj život do pořádku. Zápis osmý - Milý deníčku, vše se pomalu vrací do starých kolejích. Opět jím normální jídlo, chodím do práce a chovám se normálně. Cos sem si to myslel, když sem chtěl být upírem ? Zítra si půjčím nějaký normální film, upíři přece neexistují. Zápis devátý - Milý deníčku, poté co sem viděl film Kult Hákového kříže, vím čím budu a kam směřuji. Bude ze mně nácek, zítra si oholím hlavu a půjdu zbít svého šéfa, jelikož neni bílej. (25.10.2016)

Turci táhnou k Vladovi a všude vůně kávy, on se blažkou napojí, sultán si chystá máry… Mýdlová opera z Transylvánie, jejíž emoce působí uměleji než vířící netopýři. Charisma dvojky táta roku Evans, krvesaj tisíciletí Dance sice leccos zachraňuje, ale debutant Shore byl přinucen ukousnout si až příliš velké sousto. Upírské legendě položil na krk česnekový věnec upocených rodinných vazeb, před čelem diváků podržel kříž PG ratingu a vše pocákal svěcenou vodou digitálního bordelu. Pro milovníky filmů o vampirismu je to od Universalu dřevěný kolík přímo do hercny, nicméně chápu, že se chystá půda pro monsters crossovery s co nejširším záběrem publika (čti majitelů hotovosti). Já však s tímto druhem hlíny v rakvi spinkat nebudu.. (15.12.2014)