Stáhni mě do pekla

Nadšení sršící ze všech možných recenzí tohoto filmu není nakažlivé. Dostal jsem jen příjemnou podívanou. Popisovaných devadesát minut neobvyklých a nových nápadů jsem hledal marně, děj je velmi jednoduchý a zklamal mě hlavně konec, který nepřinesl žádný pořádný zvrat, jen šokuje svojí očekávatelností. (13.12.2009)

"Jsem to já jak zamlada," hučí do nás Raimi už od úvodnej scény. Vitaj, Sam. Chýbal si nám. Je fajn, že si po rokoch natočil film, v ktorom jasne identifikujeme tradičné "raimiovské" vizuálne a režijné nápady. Tá hladko skĺbená kombinácia nechutností ("francuzák bez protézy", zvracanie červov, nákovou vytlačené očné buľvy), špičkových ľakačiek a celkového nadhľadu a zábavnosti, to sme v tomto žánri nevideli minimálne od roku 1992 (kedy vznikla Armáda temnôt a Braindead). Náramne som vďačný aj za scenár, ktorý síce nie je nijako objavný, tobôž prevratný, ale jeho kompaktnosť a zručnosť v definovaní motivácií postáv je takisto v dnešných hororoch nevídaná a neslýchaná. Len škoda, že film v záverečnej polhodine trochu stráca tempo i hustotu nápadov. Cigánsky démon kričiaci peknou češtinou "Přišel tvůj čas!" pobaví, aj zlostný capko, ale gule úvodnej hodiny to nedosahuje. Napriek tomu ide celkovo o vynikajúcu záležitosť, viac než masovému publiku určenú evildeadovským fanúšikom. Tí budú v siedmom... pekle. (14.06.2009)

Krasokorčuľovanie po filmových žánroch, s odvahou okorenené vlastným tvorcovským dotykom. Sam Raimi je frajer, majstrovsky ovláda všetko od lakačiek a strašidelnej atmosféry až po sociálny humor a hitchcockovské večeranie za rodinným stolom. Ale nie každému može byť kombinácia vybrúseného humoru a rovnako vypiplanej hrôzy po chuti. Preto mám radšej prvý Evil Dead než druhý, lebo je čistým hororom. A preto je mojou srdcovkou Jacksonov Braindead, lebo je zasa čistou komédiou. Nikdy som tieto dva žánre nemusel na jednom tanieri. Ale tie 4* i tak dávam, za Raimiho fajnšmekerský perfekcionizmus. (08.07.2009)

Po pravdě od doby Kruhu mě žádný horor neudělal takovou radost, jako právě nejnovější kousek Sama Raimiho. Narozdíl od Kruhu sice není inovativní, jde ale o poctu svému žánru, poctivě udělaný film, kde se objevují všechny základní žánrové motivy a atributy. Máme tu agresivní čarodějnici, exorcismus, démona, mystiku, okultismus, znesvěcení hrobu, nejrůznější fóbie, lekačky i pečlivě budovanou atmosféru. Už úvodní titulky obratně využívají výtvarné motivy ze středověkých knih o satanismu a čarodějnictví. To nejdůležitější je ale schopnost Raimiho obratně balancovat na hraně žánru a neustále ho shazovat komediálními a sebeironickými prvky. Nejde v pravém smyslu slova o komedii, protože hororová složka převládá, ale Raimi na svého diváka pomrkává a dává mu najevo, že ví, že jeho fanoušek nestojí o oskarovou podívanou, ale o pořádnou porci zábavy. Už dlouho se mi nestalo, aby si se mnou režisér tak hrál, jeho nápadité využití některých klasických hororových rekvizit, je přímo rozkošné, např. kříž využívaný v nesčetných hororových filmech a převzatý z gotického románu se např. objeví jen na cirka 20 sekund, ale hrdinka jeho přítomnost pocítí nadmíru fyzicky. Pointu jsem sice pochopil jako zkušený filmový fanda už v momentě, kdy rty olízly dopisní obálku, přesto způsob, jakým Raimi dovedl svůj film do finále, je překvapivý. Suma sumárum, jde podle mě o nejlepší snímek ve svém žánru za cirka poslední 3 roky. Celkový dojem: 90 %. Kdyby si Raimi odpustil některé prvky z oblasti splatterpunku, byla by má spokojenost ještě větší. Je to nicméně jeho sympatický návrat ke svým režijním kořenům. Abych si potvrdil kvality filmu, stačilo mi sledovat nadšené tváře diváků v kinosále - takové reakce dnes dokáže vyvolat jen zlomek hororových filmů... (25.06.2009)

Scénář: Sam Raimi, Ivan Raimi .. Tak se nám pár kritiků opět posralo. U komedie o kariéristické hříšnici, hypotéce k nezaplacení a knoflíku k nena(z)vrácení. Jo a jen tam mimochodem šmrncnuté omšelou porcí hororového kumštu. To máme být zase na větvi u filmu, který (byť záměrně) recykluje hromadu klišé (baterka, obálky, seance, vyústění, ..), postupů jak v osmdesátých letech, spoustu průměrných lekaček, malou porcí děsu či napětí a má nablblé bitky? Vysmál jsem se tomu sice často, ale mám pocit, že takovou porci "zábavy" tvůrce rozhodně neměl v plánu servírovat. Parodické, repetitivní, vyumělkované, laciné. Úskok od Spider-Mana ke kořenům, které jsou už dosti vyhnilé, není dobrá cesta zpět, Same. Tohle otravné démonické peklo si napodruhé odpustím a nezvrátí to ani Raimiho znalost reklam na tuzemské pivo. (18.06.2009)