Duna

Měřítkem a bohatostí nevídané, bohužel ve všem dalším minimálně o krok pozadu. Chci nekonečně dlouho poznávat tenhle krutě krásný svět se všemi jeho zákonitostmi, je mi ale daleko bližší jako koncept, snad i jako metafora. Rozhodně víc než příběh, který se v něm odehrává, jakkoli si jeho postavy prožijí emocí a zvratů požehnaně. Chci jít pod kůži i jiným charakterům, než je Paul a ti nejzajímavější bohužel vyklízejí pole příliš rychle. 70% pro nejslabší Villeneuveho film, ale pokračování stále může být onou událostí, kterou jsem čekal už napoprvé. (12.11.2021)

// Pět řad politiky ze Hry o trůny narvaných do dvouapůlhodinového filmu, který je paradoxně i přesto velice pomalý jak v budování světa, tak napětí. Jenže v tomhle případě jsou ty komornější momenty opřeny buď o skvělý soundtrack, nádhernou kameru, nebo výborné herce (Rebecca Ferguson je tady neskutečná), takže se člověk v podstatě jen modlí, aby to kvůli tomu celé neskončilo moc brzy, protože ještě nemá dost. Takový hlad po zápletce jsem v kině neměl ani nepamatuju, Villeneuve ale naštěstí nepřestává servírovat. Ať už jsou to dechberoucí akční sekvence, momenty zrady, či hutné vize toho, co se teprve stane. Je to vlastně strašně fajn vidět na velkém plátně zase jednou nový svět představovaný s takovou důkladností, jako to kdysi činili Lucas, Jackson, nebo třeba právě Benioff s Weissem. Villeneuve na to jde sice trochu jinak, jeho film se tak oproti těm výše zmíněným látkám dost vymyká, a určitě to nesedne každému, pokud na tu jeho hru však přistoupíte, čeká vás ten typ zážitku, který se v kinech objeví jen jednou za pár let. Užijte si ho. 9/10 (23.09.2021)

1984 všichni bílý a bez soudnosti, 2021 všichni černý a bez koulí (doslova). Povinná šovinisticko-rasistická poznámka check. Nicméně by mě nenapadlo, že budu mít někdy takové nutkání zvednout hodnocení Lynchovy cringe pohádky. (2,5* - generický shluk sci-fi propriet - malé bezvýznamné plus za vážky - viděno v Theatre Deluxe, takže nikdo nemůže nic říct jako). (25.10.2021)

Audio-vizuální stránka je opulentní. Tady bych nejraději skončil, ale nemůžu. Denis patří mezi moje top režiséry a prostě mu nemohu odpustit pár drobností v jeho vysněném projektu je. Knihy i původní film znám skoro nazpaměť a tak tu za mě ne zcela funguje vysvětlení světa Duny a jeho "zákonitosti" (štíty, lasery, vztahy, plány v plánech, kdo co ví...). Myslím, že právě v těch zákonitostech knihy a světa Duny je minimálně v prvním díle poražen původní "vykostěnou" Lynchovou verzí. Tady jsme v megalomanské a snové verzi Duny, které občas schází barvitost, ale rozhodně rozmanitost ( i když multikuturní téma využívá film opravdu detailně vč. zvuků a jazyka). Zaměření na Paulovy sny způsobuje, že není dost místa pro menší postavy (Pitter, Thuffir, Yueh a i Baron) a film se především v druhé půlce za mě docela táhne. To není zrovna příjemné po naprosto nádherné a precizní první hodině. Co je pro mě asi největší problém je vlastně neexistence emocionálního dopadu a vrcholu filmu. Tam kde Arrival na konci rozpláče snad každého, tam Duna selhává. Ano, je to teprve začátek, ale já osobně si nemyslím, že by v druhé části mělo být víc silných momentů, než je v první části knihy. Osobně jsem měl také pocit, že i když Denis všude tvrdí, že tohle je jeho definitivní verze a přesně takhle Dunu chtěl natočit, nemyslím si, že to je zcela pravda a podle mě tu tak 20-25 minut schází a to nemyslím jen (natočené) přistání Duncena na Arrakis nebo zcela přeskočené "cestování mezi světy". PS tolik slavných citátů a hlášek tu mohlo být a ... nejsou. Přesto, koření  musí proudit. PPS: jako soundtrack doporučuji rovnou Sketchbook od Hanse, je o level výš, než OST. (21.10.2021)

Knižně je Duna tak ucelené dílo, že obsahem je opravdu hodně těžké předat veškeré autorovy myšlenky do takového díla, jako je právě film. Denis Villeneuve ale udělal vše pro to, abych z kina odcházel v dobrém rozpoložení a s pocitem, že jsem viděl něco naprosto jedinečného. Byť si ve filmu plno myšlenek divák musí uhlídat (pokud zná knižní předlohu) nebo domyslet (pokud ji nezná). Během čtení na mě kniha působila, jako když předává celou řadu ekologických poselství, což zde vlastně není. Naopak se jedná o artový sci-fi kousek s úchvatným vizuálem, malým množstvím akce a epickou hudbou z pera Hanse Zimmera. Ta sice není natolik přátelsky poslechová, jako u jeho dnes již klasických melodií, ale o to emotivnější je v průběhu celého filmu. A to především v kombinaci s úchvatnými záběry, kde scéna, to pastva pro oči. Doufám, že se filmu bude dařit, protože pokračování by si v podobném duchu jednoznačně zasloužilo. (22.10.2021)